Vodní sklo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Křemičitan sodný
Část řetězové struktury křemičitanu sodného

Vodní sklo je vodný roztok křemičitanu sodného (chemický vzorec Na2SiO3). Dříve, ještě v druhé polovině dvacátého století, se na území bývalého Československa používal k uchovávání vajec, když se vejce naskládala do láhve a zalila vodním sklem. Roztok ucpal póry ve skořápkách vajec a ta tak vydržela řadu měsíců. Sloužil také k impregnaci papírových tkanin a jako plnivo do mýdel.[1]

V současné době se vodní sklo vyrábí nejčastěji z křemičitanu sodného nebo draselného.[2] Může se používat také jako lepidlo, například na lepení šamotového obložení kamen – reaguje se vzdušným oxidem uhličitým a tvrdne. V druhé polovině 19. století se používalo také při restaurování ke konzervaci povrchu soch, což ale z dlouhodobého hlediska památkám přitížilo.[3] Vodní sklo se používá ve stavebnictví k urychlení tuhnutí cementových směsí a k mineralizaci dřevěných konstrukcí a tím k ochraně proti požáru. Vlivem vody a oxidu uhličitého (CO2) dochází k vyloučení gelu SiO2.H2O, který dřevo mineralizuje. Dále se vodní sklo dodnes používá ve slévárenství jako pojivo do slévárenských forem a jader. S ethanolem reaguje za vzniku silikonu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR Jak se sklo vyrábí
  2. http://www.vodnisklo.cz/cz/clanky/zakladni-informace-o-vodnim-skle
  3. https://web.archive.org/web/20141021141727/http://www.npu.cz/download/1233753764/pnpu01orgkrem.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Výroba skla