Kostel svatého Petra a Pavla (Mělník)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svatého Petra a Pavla
v Mělníku
Kostel sv. Petra a Pavla v Mělníku
Kostel sv. Petra a Pavla v Mělníku
Místo
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Kraj Středočeský
Okres Mělník
Obec Mělník
Zeměpisné souřadnice
Kostel sv. Petra a Pavlav Mělníku
Red pog.svg
Kostel sv. Petra a Pavla
v Mělníku
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát mladoboleslavský
Farnost proboštství Mělník
Status farní kostel
Užívání pravidelné
Specifikace
Odkazy
Kód památky 27986/2-1356 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Pohled na chórovu část kostela

Římskokatolický kostel svatého Petra a Pavla v Mělníku je jedním z nejstarších kostelů v Čechách. Trojlodnímu gotickému kostelu vévodí 60 metrů vysoká věž čtvercového půdorysu s barokním zakončením, která tvoří dominantu města a tyčí se nad soutokem LabeVltavou. Pod kněžištěm chrámu se nachází krypta s kostnicí. Vznik kostnice souvisí se hřbitovem, který kostel kdysi obklopoval, a kosti jsou zde ukládány už od 30. let 16. století. V kryptě jsou ostatky asi 15 tisíc lidí. Zdejší farnoststatus proboštství jako upomínku na kolegiátní kapitulu, která zde existovala od počátku 11. století do roku 1421.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv první přímá písemná zmínka o mělnickém kostele pochází až z roku 1172, kdy kostel po zásahu blesku vyhořel, jsou počátky kostela kladeny do období kolem roku 1000 - doby kněžny Emmy (+1006), manželky českého knížete Boleslava II., v druhé polovině 10. století největší zakladatelskou osobností.[1] Zprvu byl pravděpodobně zasvěcen jen sv. Petrovi. Kolem roku 1380 proběhla přestavba původní románské baziliky v gotickém slohu. V letech 14831488 byla postavena nynější věž a ze stejné doby pochází také chrámové trojlodí, přičemž počátkem 16. století došlo ještě ke zvýšení hlavní chrámové lodi. Svou nynější podobu získal kostel v roce 1520, menší úpravy proběhly ještě po požárech v letech 1555 (renesanční štíty) a 1681 (barokní cibulovitá báň věže), jakož i při komplexní obnově kostela v letech 19101916. Kostel je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka.[2] Architekt Kamil Hilbert, zjistil v letech 1913 a 1914, že torzo románské věže je nejstarší část kostela. Stojí v jihozápadním nároží chrámu a na ochozu najdeme polygon. nárožní věžičky. Domníval se, že patří k jedné ze dvou věží původní románské trojlodní basiliky. Díky patce a osmibokém dříku sloupku, nalezených při opravě chrámu v roce 1892 se můžeme shodnout na románské výstavbě kostela. Patka je shodná s dalšími šestnácti patkami v kryptě kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi. Na klenbě je svorník s růžicí pánů z Landštejna, z doby Jana z Landštejna.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

I když je dnes interiér spíše barokní (Mobiliář s obrazem apoštolů Petra a Pavla od Karla Škréty), stále zde najdeme plno gotických prvků. Například nástropní fresky presbytáře, cínová křtitelnice z roku 1578, s mladším dřevěným víkem s bohatou páskovou ornamentikou. ale také zde sídlí sousoší Snímání z kříže od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa, nebo stříbrná gotická monstrance. Dole pod presbytářem najdeme kostnici. Pod presbytářem kostela se nachází kostnice s neuvěřitelným počtem kostí, 10 až 15 tisíc lidí, ty jsou srovnány do obrazců kotvy, kříže a srdce (víra, naděje a láska).

Kostel jako dominanta nad vinicí

Nacházejí se zde tři lodi, na délku měří 40 metrů a v šířce naměříme 21,5 metrů. Klenba je podpírána šesti sloupy. Presbytář sklenut síťovou žebrovou klenbou (síťová klenba v níž žebra vytvářejí plynulé rytmické obrazce bez stop mechanických švů) a v závěru hvězdicovou žebrovou klenbou na štíhlé válcové přípory. Hlavní loď, otevřená do bočních lodí hrot. oblouky na hranolovitých pilířích, sklen. hvězdovou žebrovou klenbou na konzoly. Jižní boční loď třemi a severní boční loď čtyřmi poli křížové žebrové klenby. Severní předsíň má klenbu síťovou. Přízemí a 1. patro velké věže sklen. složitější síťovou klenbou a podvěží starší věže sklen. křížovou klenbou.

Krypta pod Presbytářem má křížovou klenbu s lunetami. Na klenbě presbytáře je figurální a ornamentální malba z roku 1583.[3]

Půdorys kostela

První přestavba[editovat | editovat zdroj]

Ve 14. století dochází ke gotické přestavbě. V severní straně presbytáře se nacházejí zbytky gotické výstavby. Jedním z největších důkazů gotické fáze je sakristie, která byla původně kaple Božího Těla, vystavena před rokem 1330. Tehdy ještě přistavěna k románskému chrámu. S přestavbou začali až od roku 1380. V tu dobu byl probošt Jan z Landštejna, který dal kapli dnešní podobu. Teprve asi za 100 let vznikla další gotická výstavba chrámového trojlodí a hlavně velké věže. Vedla jí huť stavitele Johanna Spiesse z Frankfurtu. Na svornících klenby v jižní lodi, zaznamenal účast krále Vladislava II. Jagellonského, jako donátora, vladislavským W.

Poslední gotická přestavba[editovat | editovat zdroj]

Při poslední gotické přestavbě kostela na začátku 16. století nabyla hlavní chrámová loď dnešní podoby. V dřívější době byla mnohem nižší. Vedl jí stavitel Benedikt Ried z Pístova. Kostelu vtiskl dnešní podobu zejména vysokým presbytářem, vyzdviženým nad prostornou kryptou, která sloužila od počátku jako kostnice pro městský hřbitov u kostela. Velká, téměř katedrální okna krásně prosvětlují prostor oddělený od hlavní lodi širokým schodištěm. Vzhledem k této poslední gotické přestavbě zde chybí jinak obvyklý triumfální oblouk. Síťová klenba presbytáře je polychromovaná a nese datum 1533, okna mají plamínkové kružby. V hlavní lodi je klenba hvězdovitá.[4]

Věž[editovat | editovat zdroj]

Věž kostela

Nejvíce viditelná část, je chrámová věž z druhé fáze gotické výstavby založena roku 1483, dokončena roku 1488. Pod severním oknem můžeme najít pískovcový reliéf znaku Českého království. Roku 1681 po velkém požáru, nahradili gotické ukončení věže barokní cibulovitou bání z šindelu. Dokonce tím pokryli kostel, místo prejz. Nakonec v roce 1937 kvůli špatnému stavu krovu, zastřešili věž přesnou kopií a střecha potáhli měděným plechem. Znovu byl osazen spadlý kříž jištěný bleskosvodem.

Zvony[editovat | editovat zdroj]

Zvony odlité s velkou pravděpodobností pražským zvonařem Egidiem - Jílkem se při požárů kostela roku 1681 roztavily. Teprve roku 1690 byly do věže vyzdviženy tři nové zvony z dílny mladoboleslavského zvonaře Jeana Pricqueye (rodem Francouze z Lotrinska). Původně byly tři, ale zůstaly z nich jen dva, které stále vyzvánějí. Václav Koníček pořídil náhradu za odnesený 3. zvon a zasvětil ho sv. Ludmile. Byl ale zabaven pro válečné účely. Až v roce 1993 litoměřický biskup Josef Koukl vysvětil zvon zasvěcený svaté Anežce a Zdislavě. Váží 650 kg a je laděn do fis. Nejstarší ze zvonů pochází z roku 1410. Dnes se ale nepoužívá. Domníváme se, že nepochází z tohoto kostela, ale po požáru v letech 1681, kdy byly všechny zdejší zvony zničeny, byl kostelu darován. Používal se jako umíráček.

Poválečné opravy[editovat | editovat zdroj]

9. května 1945 byl kostel při náletu zasažen leteckou pumou, která silně poškodila střechu a vybila okna i s částí kružeb na jižní straně. Bílou fasádu získala hlavní věž v roce 1972 (“Bílá labuť na zelených vlnách vinic”) Také fasáda kostela získala novou podobu, a to v roce 1977. Opravy popisuje nápis nad štítem sakristie pod bustou patronů kostela “Obnova tohoto chrámu Páně započala za infulovaného probošta Monsignora Josefa Bernata r. 1910 zesílením základů. Od roku 1913 opravováno průčelí.” Koncem devadesátých let 20. století byl prejzami nově pokryt presbytář a opravena střecha nad loděmi. Počátkem 21. století došlo k novému zasklení všech oken chrámu, pořízení umělecké mříže k zajištění jižního vchodu, k opravě varhan a otevření krypty v severní předsíni kostela. Stalo se tak dne 19. října 2001, kdy byl odsunut náhrobní kámen z červeného sliveneckého mramoru, který kryl vstup do čtvercové hrobky s omítnutými stěnami i hřebínkovou klenbou. Podrobnější průzkum tohoto pohřebního místa může v budoucnu objasnit identitu zde pohřbených osob a jejich vztah ke kostelu.[5] [6]

Od roku 2002 je duchovní správa zdejší farnosti svěřena saletinům.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Duchovní správcové[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LUTOVSKÝ, Michal. Encyklopedie Slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha : [s.n.], 2001. ISBN 80-7277-054-3.  
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2013-09-03]. Katalogové číslo 139261 : Kostel sv. Petra a Pavla. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  3. POCHE, Emanuel; KOLEKTIV AUTORŮ. Umělecké památky Čech 2. 1.. vyd. Praha : Academia, 1978.  
  4. PURŠ, František. Historická črta [online]. . Dostupné online.  
  5. PURŠ, František. Historické črty [online]. . Dostupné online.  
  6. EHM, Josef; WAGNER, Jaroslav. Československé hrady a zámky. Redakce Libuše Koutecká. 2.. vyd. Praha : PANORAMA, 1979. 318 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]