Benedikt Rejt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pravděpodobný portrét Benedikta Rejta z nástěnné malby ve Svatováclavské kapli v katedrále svatého Víta , od Mistra Litoměřického oltáře, kolem roku 1510.

Benedikt Rejt z Pístova, někdy též z Piestingu (14541536), (známý též jako Benedikt Rieth, Ried, Reyd, Rotta, Reta, Benedict Reijt, ale také Beneš z Loun či Beneš Lounský) byl český fortifikační stavitel a architekt, projektant německého původu. Narodil se asi v roce 1454 a zemřel roku 1534 nebo 1536 v Lounech.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vladislavský sál roku 1870, vyzdobený romantickou výmalbou Josefa Navrátila, provedenou u příležitosti korunovace Ferdinanda V.

Byl činný převážně v Čechách. Prvně byl zmiňován v roce 1489. Proslul již před příchodem do Čech jako znalec techniky budování pevností. Byl povolán králem Vladislavem II. ze sousedního Saska. S Rejtovým jménem je spjata velkorysá přestavba Pražského hradu, která započala roku 1485 fortifikací (věž Daliborka a hradby se střeleckým ochozem lemující Zlatou uličku) a pokračovala dostavbou Starého královského paláce. Dále Ried navrhl a realizoval modernizaci opevnění některých šlechtických sídel. Za své dílo byl Rejt povýšen do šlechtického stavu (od roku 1502 byl uváděn jako nobilis Benedictus, lapicida domini regis). V jeho dílech se kombinují principy gotického dekorativismu a renesanční konstrukce v duchu Albertiho.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kroužená klenba chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře

Práce na Pražském hradě[editovat | editovat zdroj]

Příchod Benedikta Rejta naprosto změnil uměleckou orientaci královské kamenické huti. Na jeho spoluautorství poukazuje už mistrná konstrukce královské oratoře, budované v letech 1490-1493 Hansem Spiessem ve svatovítské katedrále. Brzy Benedikt Rejt tohoto svého předchůdce nahradil ve vedoucí pozici. Na Pražském hradě působil v letech 1498-1511. Podílel se na opravě opevnění hradu (dokončeno v roce 1496), jeho hlavním příspěvkem byla však přestavba královského paláce. V jejím rámci vybudoval Rejt trůnní a rytířský sál, později nazvaný Vladislavský sál (1493-1502), ve své době největší zaklenutý sál bez středních podpěr ve střední Evropě. Sál o rozměrech 62 × 16 × 12 metrů je zaklenut pěti poli kroužené klenby, protínající se v dynamických hvězdových obrazcích. Klenba je podepřena vtaženými opěrnými pilíři, sál byl opatřen renesančními pravoúhlými okny (jedna z prvních stop renesance na našem území). Sál byl původně zastřešen pěti strmými stanovými střechami. V další etapě přestavby rozšířil Rejt severní křídlo paláce - přestavěl starou sněmovnu (klenba je pozdější) a po roce 1501 dokončil práce na jezdeckém schodišti.

Přestavba paláce plynule pokračovala na jeho jižní straně - tady Rejt přistavěl dva příčné trakty. Menší (východní) byl za tereziánské úpravy hradu odstraněn, západní je dnes známý jako Ludvíkovo křídlo (podle krále Ludvíka Jagellonského). Jde o třípatrovou obytnou budovu, která představuje nejpokročilejší Rejtovu pražskou stavbu. Dokončeno bylo do roku 1509.

Práce mimo Prahu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1511 doznívá činnost Benedikta Rejta na Pražském hradě. v tomto roce byly práce, zřejmě i pro nedostatek finančních prostředků, zastaveny. Rejt a jeho huť pak pracovali pro některá česká města a pro přední šlechtické rody.

Kutná Hora[editovat | editovat zdroj]

Už 17. dubna 1512 podepisují s Benediktem Rejtem měšťané Kutné Hory smlouvu o dostavbě chrámu svaté Barbory. Rejt navázal na části vybudované Matějem Rejskem, ovšem zcela změnil plánovaný typ. Namísto zamýšleného pětilodí vybudoval síňové trojlodí, které podobně jako Vladislavský sál zaklenul klenbou s krouženými žebry.

Šlechtické hrady[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1510 byl Benedikt Rejt povolán syny Půty Švihovského z Rýzmberka k přestavbě rodového hradu Švihova. Navrhl vodní opevnění hradu s mohutnými, dovnitř otevřenými kamennými baštami podkovovitého půdorysu, práce dokončil do dvacátých let 15. století. Zhruba ve stejné době se podílel na opevnění dalšího rodového hradu Rábí, kde podobně jako na Švihově zabezpečil západní a jižní stranu hradu dovnitř otevřenými válcovitými baštami.

V letech 1523-30 se Rejt podílel na přestavbě hradu v Blatné, který jako reprezentativní sídlo svého rodu přestavoval Zdeněk Lev z Rožmitálu. Podle Rejtova projektu byl ke starému hradu přistavěn nový dvoupatrový renesanční palác s pravoúhlými okny a dvojicemi trojbokých arkýřů. Hrad byl obehnán dvojitým vodním příkopem, odděleným hradební zdí.

V letech 1524-32 se podle Rejtova projektu přestavoval hrad ve slezském Frankenštejně; dodnes se zachovaly jen zříceniny tohoto impozantního renesančního kastelu.

Následníci[editovat | editovat zdroj]

U Benedikta Rejta se vyučil řada kameníků, kteří pak ohlasy huti přenášeli přes Krušné hory do Saska. Největšího věhlasu dosáhl Jakub Heilman ze Schweinfurtu († 1529), který pracoval pod Rejtovým vedením v Praze i Kutné Hoře a později se stal mistrem kamenické huti při kostele sv. Anny v saském Annabergu V Čechách projektoval síňové trojlodí kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě (1517). V Rejtově okruhu se vyškolil také mistr Pavel, jemuž je připisován Kostel sv. Mikuláše v Lounech a který vedl pernštejnskou stavební huť v Pardubicích (mimo staveb ve městě vybudoval hrad na Kunětické hoře).

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Benedikt Rejt ve Wikimedia Commons

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Benedikt Rejt
  • KOLEKTIV. Dějiny českého výtvarného umění I. Praha : Academie, 1984. 688 s.  
  • kolektiv autorů. Umění pozdní gotiky v Čechách (1471-1526). Praha : Odeon, 1978.  
  • kolektiv autorů. Dějiny českých zemí v obrazech. [s.l.] : [s.n.].  
  • POCHE, Emanuel. Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha : Academia, 1975. S. 423.  
  • Pavel KALINA: Benedikt Ried a počátky záalpské renesance. Praha : Academia 2009
  • Beneš ve Vlastenském slovníku historickém na Wikizdrojích