Švihov (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Švihov

Vstupní věž
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba před rokem 1375
Přestavba 14801489
Stavebník Páni z Rýzmberka ze Skály
Další majitel Černínové
Poloha
Adresa Švihov 1, Švihov, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Švihov
Švihov
Další informace
Kód památky 17185/4-3423 (PkMnMISSezObr)
Web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Švihov je gotický vodní hrad nacházející se ve městě Švihovokrese Klatovy. Hrad je chráněn jako národní kulturní památka ČR.[1][2] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem hradu, který je poprvé zmiňován v roce 1375, byl rod pánů z Rýzmberka ze Skály. Během husitských válek byl obléhán husitským vojskem a jeho posádka se vzdala až po vypuštění hradních příkopů.[3]

V letech 1480–1489 na příkaz tehdejšího majitele panství Půty Švihovského z Rýzmberka byl nákladně přestavěn ve slohu pozdní gotiky. V dostavbě opevnění po jeho smrti pokračovali jeho synové, kteří si na stavbu pozvali známého architekta Benedikta Rejta. Po rodu Švihovských hrad v roce 1548 převzali Kavkové z Říčan, jejich špatné hospodaření je ale již v roce 1598 donutilo hrad prodat rodu Černínů z Chudenic. Poté přišla třicetiletá válka. Hrad tehdy bezúspěšně obléhala švédská vojska.

Celkový pohled na hrad

Po válce, zřejmě ze strachu před možnou „nedobytnou líhní protihabsburského odporu“, vydal habsburský císař Ferdinand III. nařízení k demolici hradu. Díky neustálému oddalování k ní však v plném rozsahu nikdy nedošlo, byla pouze pobořena část hradebního opevnění. Hradní paláce, kaple a zbylé bašty byly později změněny na panskou sýpku, čímž na jednu stranu celý objekt neobyčejně utrpěl, na druhou stranu jej to ale i ochránilo od rozsáhlejších přestaveb. V držení rodu Černínů zůstal švihovský hrad s malými přestávkami až do roku 1945, kdy byl zestátněn.

Československý stát převzal významnou historickou památku v dezolátním stavu. Ale již v roce 1950 začaly programové rekonstrukční práce, ve své době jinak ojedinělé. Hrad byl opět zastřešen, interiéry vyčištěny, vybavení hradu zrestaurováno. Další vlna oprav přišla na Švihov po povodních v srpnu 2002, která se týkala zejména soustavy vnějšího opevnění. V letech 2014–2016 byla opravena vstupní věž jádra hradu.

Hrad je spravován Národním památkovým ústavemČeských Budějovicích a kromě jiného slouží jako kulturní středisko. Pořádají se zde svatby, výstavy, plesy nebo koncerty. Je oblíbený také filmaři. V roce 1973 se zde např. natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Hrad je tvořen dvěma obytnými paláci, pětipatrovou vstupní věží a hradní kaplí postavenou na baště. Pouze zčásti zůstala zachovaná hradba se čtyřmi baštami – Červenou, Bílou, Zelenou a Zlatou, jejíž pozůstatky byly vykopány v roce 1951. Okolo hradu byly dva vodní příkopy: vnitřní na místě dnešního vnitřního nádvoří a vnější mezi vnitřní a pobořenou vnější hradbou (částečně dochovaný na západní straně). V případě potřeby mohly být velmi rychle naplněny vodou ze 3 okolních rybníků napájených kanály z řeky Úhlavy.

V hradních interiérech najdeme vybavení typické pro období pozdní gotiky a renesance: nábytek, gobelíny, cínové a měděné nádobí, keramiku, zbraně a zbroje. V Červené baště, kapli i v jiných prostorách hradu se zachovaly cenné nástěnné malby ze 16. století. Přístupná je hradní zbrojnice, kuchyně s originálním vybavením převážně z 18. století, hodovní síň, kaple, fraucimor nebo velký sál s dřevěným renesančním kazetovým stropem původem z dobrovického zámku.

Kaple[editovat | editovat zdroj]

Půdorys kaple

Hradní kaple, postavená mezi lety 1480–1489 Půtou ze Švihova, zasvěcena Panně Marii, je samostatná stavba vystupující z hradebního polygonu do východního parkánu. Původně byla založena na baště, pod kterou tekl hradní příkop, který byl však v 15. století z neznámých důvodů zazděn. Exteriér kaple zůstal víceméně nepoškozen, kaple však byla výrazněji poškozena zevnitř, v roce 1890 se však dočkala rekonstrukce interiéru. Na rekonstrukci kaple se pracovalo až do prvního desetiletí 21. století.

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Vchod do přízemního sklepení obdélníkového tvaru má ještě stále původní dřevěné pažení. Do kaple vedly otevřené schody z vnitřního palácového dvora, které se však zřítily. Portál kaple na levé straně západního průčelí, jehož ostění je profilováno hruškovcovým prutem mezi dvěma žlábky, má ve vrcholu trojlistovou kružbu, která se opírá o dva půlkruhové oblouky, které se sbíhají uprostřed v jednu konzolku v podobě vousaté hlavy Spasitele.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Dveře vedoucí do kaple jsou pobity plechem a diagonálně rozděleny železnými pruty na kosočtverce, které jsou vyplněny přírodními motivy (jelen, orlice, kůň, dvouocasý lev a květiny).

Okna kaple jsou tvořena dvoudílnými lomenými oblouky s trojlistem v kružbě, který je podepřen jednoduchým prutem; dva se otevírají do samotné lodi, dalších pět lemuje zeď chóru. V baště pod chórem je dvojí sklepení nad sebou, spodní s úzkými obdélníkovými okny, nad nimi jsou tři čtvercová okna s tesaným ostěním, ústící skrz zeď širokou 2,8 metru do místnosti o šířce 5,5 metru, která je uzavřená polokruhem s valenou klenbou. U klenutí je chodba, kterou se z této místnosti vystupovalo na vnitřní hradbu.

Z původního oltáře se dochovalo pouze spodní pažení a 60centimetrové dřevěné sošky čtyř svatých církevních otců. Jedná se o dokonalou technickou řezbářskou práci tohoto druhu z konce patnáctého století.

Loď[editovat | editovat zdroj]

Loď i polygonálně zakončený ochoz tvoří navenek jednolitý celek. Z podezdívky vystupují na stranách a v rozích dekorativní opěráky. Je široká 5,5 metru a žebra klenby mají tvar čtyřcípé hvězdy. Empora je opřena o dva sloupy s osmibokými patkami, okrouhlými dříky a hlavicemi s vegetabilními motivy listů, na kterých jsou uloženy lomené oblouky vybíhající v křížovou kytici. Loď kaple je přepjata klenutím, které kdysi podpírala čtyři žebra vystupující ze čtyř kuželovitých konzol se špičkou ve vrcholu ve čtyřech rozích kaple.

Předsíň[editovat | editovat zdroj]

Předsíň pod emporou je klenuta síťově, její hručkovcovitě profilovaná žebra se opírají na listím zdobené konzoly a sbíhají se do hladkých svorníků. Točité schodiště na levé straně vede na emporu; prsení schodiště je rozděleno na 9 čtvercových polí s malovaným panelováním ve tvaru plamene, z čehož 5 prostředních polí bylo později přemalováno na erby Jindřicha Půty Švihovského, jeho manželky a příbuzenstva. U 1. Erbu se dvěma gryfy, orlicí a lvem bylo úmyslně seškrábáno jméno rodu. Další erby náleží rodu Švihovských, Drsule Minsterberské, Rýzemberkům, kněžně Kateřině Opavské a Janu Samuelu Koltinusovi.

Presbytář[editovat | editovat zdroj]

Presbytář je uzavřen třemi stranami pravidelného osmiúhelníku, je zaklenutý síťovým paprskovitým obrazcem (zhruba o půl metru výše než loď) se žebry klínového profilu s postranními výžlabky. V presbytáři je olejomalba znázorňující mrtvolu hraběte Humprechta Černína z Chuděnic v černém rouchu. Na severní straně zdi je freskový obraz znázorňující sv. Jiří v boji s drakem. Na pozadí obrazu se tyčí Švihovský hrad společně s hradem Skály u Přestic. Jedná se o jednu z nejstarších krajinomaleb v Čechách.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2015-01-13]. Katalogové číslo 127799 : Hrad Švihov. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  2. Národní památkový ústav. Hrad Švihov [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné online.  
  3. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Švihov, s. 545–548.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Klatovsko. Svazek IX. Praha : Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 268 s. Kapitola Švihov hrad, s. 1–26.  
  • ZÁRUBA, František. Hradní kaple. 1. vyd. Svazek III. Doba poděbradská a jagellonská. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2016. 304 s. ISBN 978-80-7422-517-8.  
  • KALINA, Pavel. Benedikt Reid a počátky zaalpské renesance. Praha : Academia, 2009. 300 s. ISBN 978-80-200-1744-4.  
  • VANĚK, Ferdinand; HOSTAŠ, Karel; BOROVSKÝ, F. A. Soupis památek. Svazek VII. Politický okres klatovský. Praha : Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1899. 196 s. Dostupné online. Kapitola Švihov – hrad, s. 152–159.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]