Švihov (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Švihov

Vstupní věž
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba před rokem 1375
Přestavba 14801489
Stavitel Páni z Rýzmberka ze Skály
Další majitel Černínové
Poloha
Adresa Švihov 1, Švihov, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Švihov
Red pog.svg
Švihov
Další informace
Kód památky 17185/4-3423 (PkMnMISSezObr)
Web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Švihov je gotický vodní hrad nacházející se ve městě Švihovokrese Klatovy. Hrad je chráněn jako národní kulturní památka ČR.[1][2] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem hradu, který je poprvé zmiňován v roce 1375, byl rod pánů z Rýzmberka ze Skály. Během husitských válek byl obléhán husitským vojskem a jeho posádka se vzdala až po vypuštění hradních příkopů.[3]

V letech 1480–1489 na příkaz tehdejšího majitele panství Půty Švihovského z Rýzmberka byl nákladně přestavěn ve slohu pozdní gotiky. V dostavbě opevnění po jeho smrti pokračovali jeho synové, kteří si na stavbu pozvali známého architekta Benedikta Rejta. Po rodu Švihovských hrad v roce 1548 převzali Kavkové z Říčan, jejich špatné hospodaření je ale již v roce 1598 donutilo hrad prodat rodu Černínů z Chudenic. Poté přišla třicetiletá válka. Hrad tehdy bezúspěšně obléhala švédská vojska.

Celkový pohled na hrad

Po válce, zřejmě ze strachu před možnou „nedobytnou líhní protihabsburského odporu“, vydal habsburský císař Ferdinand III. nařízení k demolici hradu. Díky neustálému oddalování k ní však v plném rozsahu nikdy nedošlo, byla pouze pobořena část hradebního opevnění. Hradní paláce, kaple a zbylé bašty byly později změněny na panskou sýpku, čímž na jednu stranu celý objekt neobyčejně utrpěl, na druhou stranu jej to ale i ochránilo od rozsáhlejších přestaveb. V držení rodu Černínů zůstal švihovský hrad s malými přestávkami až do roku 1945, kdy byl zestátněn.

Československý stát převzal významnou historickou památku v dezolátním stavu. Ale již v roce 1950 začaly programové rekonstrukční práce, ve své době jinak ojedinělé. Hrad byl opět zastřešen, interiéry vyčištěny, vybavení hradu zrestaurováno. Další vlna oprav přišla na Švihov po povodních v srpnu 2002, která se týkala zejména soustavy vnějšího opevnění. V letech 2014–2016 byla opravena vstupní věž jádra hradu.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Hrad je tvořen dvěma obytnými paláci, pětipatrovou vstupní věží a hradní kaplí postavenou na baště. Pouze zčásti zůstala zachovaná hradba se čtyřmi baštami – Červenou, Bílou, Zelenou a Zlatou, jejíž pozůstatky byly vykopány v roce 1951. Okolo hradu byly dva vodní příkopy: vnitřní na místě dnešního vnitřního nádvoří a vnější mezi vnitřní a pobořenou vnější hradbou (částečně dochovaný na západní straně). V případě potřeby mohly být velmi rychle naplněny vodou ze 3 okolních rybníků napájených kanály z řeky Úhlavy.

V hradních interiérech najdeme vybavení typické pro období pozdní gotiky a renesance: nábytek, gobelíny, cínové a měděné nádobí, keramiku, zbraně a zbroje. V Červené baště, kapli i v jiných prostorách hradu se zachovaly cenné nástěnné malby ze 16. století. Přístupná je hradní zbrojnice, kuchyně s originálním vybavením převážně z 18. století, hodovní síň, kaple, fraucimor nebo velký sál s dřevěným renesančním kazetovým stropem původem z dobrovického zámku.

Kaple[editovat | editovat zdroj]

Hradní kaple, postavená mezi lety 1480–1489 Půtou ze Švihova, zasvěcena Panně Marii, je samostatná stavba vystupující z hradebního polygonu do východního parkánu. Původně byla založena na baště, pod kterou tekl hradní příkop, který byl však v 15. století z neznámých důvodů zazděn. Exteriér kaple zůstal víceméně nepoškozen, kaple však byla výrazněji poškozena zevnitř, v roce 1890 se však dočkala rekonstrukce interiéru. Na rekonstrukci kaple se pracovalo až do prvního desetiletí 21. století.

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Vchod do přízemního sklepení obdélníkového tvaru má ještě stále původní dřevěné pažení. Do kaple vedly otevřené schody z vnitřního palácového dvora, které se však zřítily. Portál kaple na levé straně západního průčelí, jehož ostění je profilováno hruškovcovým prutem mezi dvěma žlábky, má ve vrcholu trojlistovou kružbu, která se opírá o dva půlkruhové oblouky, které se sbíhají uprostřed v jednu konzolku v podobě vousaté hlavy Spasitele.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Dveře vedoucí do kaple jsou pobity plechem a diagonálně rozděleny železnými pruty na kosočtverce, které jsou vyplněny přírodními motivy (jelen, orlice, kůň, dvouocasý lev a květiny).

Okna kaple jsou tvořena dvoudílnými lomenými oblouky s trojlistem v kružbě, který je podepřen jednoduchým prutem; dva se otevírají do samotné lodi, dalších pět lemuje zeď chóru. V baště pod chórem je dvojí sklepení nad sebou, spodní s úzkými obdélníkovými okny, nad nimi jsou tři čtvercová okna s tesaným ostěním, ústící skrz zeď širokou 2,8 metru do místnosti o šířce 5,5 metru, která je uzavřená polokruhem s valenou klenbou. U klenutí je chodba, kterou se z této místnosti vystupovalo na vnitřní hradbu.

Půdorys kaple

Loď[editovat | editovat zdroj]

Loď i polygonálně zakončený ochoz tvoří navenek jednolitý celek. Z podezdívky vystupují na stranách a v rozích dekorativní opěráky. Je široká 5,5 metru a žebra klenby mají tvar čtyřcípé hvězdy. Empora je opřena o dva sloupy s osmibokými patkami, okrouhlými dříky a hlavicemi s vegetabilními motivy listů, na kterých jsou uloženy lomené oblouky vybíhající v křížovou kytici. Loď kaple je přepjata klenutím, které kdysi podpírala čtyři žebra vystupující ze čtyř kuželovitých konzol se špičkou ve vrcholu ve čtyřech rozích kaple.

Předsíň[editovat | editovat zdroj]

Předsíň pod emporou je klenuta síťově, její hručkovcovitě profilovaná žebra se opírají na listím zdobené konzoly a sbíhají se do hladkých svorníků. Točité schodiště na levé straně vede na emporu; prsení schodiště je rozděleno na 9 čtvercových polí s malovaným panelováním ve tvaru plamene, z čehož 5 prostředních polí bylo později přemalováno na erby Jindřicha Půty Švihovského, jeho manželky a příbuzenstva. U 1. Erbu se dvěma gryfy, orlicí a lvem bylo úmyslně seškrábáno jméno rodu. Další erby náleží rodu Švihovských, Drsule Minsterberské, Rýzemberkům, kněžně Kateřině Opavské a Janu Samuelu Koltinusovi.

Presbytář[editovat | editovat zdroj]

Presbytář je uzavřen třemi stranami pravidelného osmiúhelníku, je zaklenut paprskovitě (zhruba o půl metru výše než loď) žebry klínového profilu se žlábkem po stranách. V presbytáři je olejomalba znázorňující mrtvolu hraběte Humprechta Černína z Chuděnic v černém rouchu. Na severní straně zdi je freskový obraz znázorňující boj sv. Jiří v boji s drakem. Na pozadí obrazu se tyčí Švihovský hrad společně s hradem Skály u Přestic. Jedná se o jednu z nejstarších krajinomaleb v Čechách.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Z původního oltáře se dochovalo pouze spodní pažení a 60centimetrové dřevěné sošky čtyř svatých církevních otců; jedná se o dokonalou technickou řezbářskou práci tohoto druhu z konce 15. století.

Pověst o mnichovi[editovat | editovat zdroj]

V dávných dobách žil na Švihově mnich, který se mnohem více než modlitbám oddával své jediné zálibě - jídlu. Celé dny se jen cpal jídlem všeho druhu. V hradní kuchyni a sklepech si vybíral ty nejvybranější lahůdky, jež si pak někde potají vychutnával. Této své zálibě holdoval nikým nerušen dlouhá léta, ale jednoho dne ho při ochutnávání nejrůznějších dobrot přistihl sám Půta Švihovský. Na mnicha se rozhněval a začal pro něj vymýšlet trest. Nakonec za svůj koníček zaplatil mnich krutou daň a byl zazděn do hradní zdi. Mnich byl ale tak tlustý, že mi kousek zadnice zůstal trčet ven a za dlouhé věky zkameněl.

Epitaphium domini Puthae de Risenberg[editovat | editovat zdroj]

Mole sub hac modica Risebergus Putha recumbit extinctus, lachrimas, patria, funde pias. Nempe tui iuris lumen splendorque senatus verbosique fuit gloria summa fori. Sed nec divitiae tetricas nec lingua sorores nec rara evaluit flectere nobilitas. In medio aetatis nondum cogente senecta concessit fatis destituitque suos.

Náhrobní nápis pana Púty z Riesenberka[editovat | editovat zdroj]

Púta z Riesenberka zde pod skromným příkrovem leží, mrtev, ty nad ním, ó vlasti, útrpné slzy své roň. Světlem byl tvého práva i radě dodával lesku, velikou získal si slávu v řečništi, kolbišti slov. A přece výmluvný jazyk ni bohatství nemohly zlomit vůli nevlídných sester, neplatil převzácný rod. Uprostřed mužného věku, dřív, nežli naň dolehlo stáří, podlehl té své sudbě, blízké zanechal zde.

Současný provoz[editovat | editovat zdroj]

Dnes je hrad pod správou Národního památkového ústavuČeských Budějovicích. Hrad je také využíván jako středisko kultury. Pořádají se zde svatby, výstavy, plesy nebo koncerty. Je oblíbený také filmaři. V roce 1973 se zde např. natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2015-01-13]. Katalogové číslo 127799 : Hrad Švihov. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  2. Národní památkový ústav. Hrad Švihov [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné online.  
  3. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Švihov, s. 545–548.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Klatovsko. Svazek IX. Praha : Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 268 s. Kapitola Švihov hrad, s. 1–26.  
  • ZÁRUBA, František. Hradní kaple III. Doba poděbradská a jagellonská (1.vydání), Nakladatelství Lidové noviny, 2016, 304 s. ISBN 978-80-7422-517-8
  • KALINA, Pavel. Benedikt Reid a počátky zaalpské renesance. Academia, 2009, 300 s. ISBN 978-80-200-744-4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]