Kunětická hora (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Kunětická Hora
Celkový pohled z jižní strany s dochovaným jihovýchodním rondelem
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba přelom 13. a 14. století
Stavebník asi Václav II.
Další majitelé Diviš Bořek z Miletínka, Pernštejnové
Poloha
Adresa vrch Kunětická hora, Ráby, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Kunětická hora
Kunětická hora
Další informace
Kód památky 23715/6-2127 (PkMnMISSezObr)
Web www.hrad-kunetickahora.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kunětická Hora (německy Kunburg, Kuneberg, Burg Kunietitz) je zřícenina hradu z počátku 15. století stojící na osamoceném výrazném stejnojmenném vrchuČeské tabuli nedaleko Pardubic. Tvoří dominantu Polabí. Od roku 1958 je hrad chráněn jako kulturní památka ČR[1] a v roce 2001 byl zapsán na seznam národních kulturních památek ČR.[2] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Pravěké osídlení[editovat | editovat zdroj]

Vrchol kopce a jeho okolí byly osídlené již v pravěku. Stopy pravěkého opevnění se nedochovaly, ale na vrcholu bývalo výšinné sídliště, a předpokládá se že i opevněné hradiště již v závěru neolitu. Podobně se zde nacházelo osídlení lužické a slezskoplatěnické kultury v době bronzové a halštatské. Z pozdní doby laténské je na jižním úpatí vrchu doložena výroba rotačních mlýnků, a uvažuje se o soudobém opevnění vrcholové části kopce, ale podle poznatků o laténských fortifikacích je tato možnost považována za nepravděpodobnou.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

K pojmenování vrchu se vztahuje pověst z kroniky Václava Hájka z LibočanKřesomyslově dvořanu Kunakovi, který prý horu pojmenoval svým jménem okolo roku 838.[4]

Podle výsledků archeologického výzkumu byl hrad založen na přelomu třináctého a čtrnáctého století. Vzhledem k rozsahu byl zakladatelem pravděpodobně král Václav II. Není však jisté, že byla stavba dokončena, a nejspíše zanikla již na počátku čtrnáctého století.[5]

15. století[editovat | editovat zdroj]

Na počátku husitských válek svolali Aleš Vřešťovský z Rýzmburka, Beneš z Mokrovous a Jiří ze Chvalkovic ke Kunětické hoře tábor lidu. Uskutečnil se 25. června 1420. Kázání vedl kněz Ambrož z Hradce a v noci se shromáždění husité vydali na pochod k Hradci Králové, který vzápětí snadno dobyli. V dubnu 1421 se orebité vedení Divišem Bořkem z Miletínka zmocnili Opatovického kláštera.[6] Diviš Bořek z Miletínka s využitím zřícenin nechal založit nový hrad, ze kterého učinil své sídlo a centrum bývalého klášterního panství. Sám se na hrad uchýlil již v roce 1423 poté,[5] co prohrál střet o Hradec Králové s Janem Žižkou.[7]

Průčelí páté brány
Věž šesté brány

Diviš Bořek z Miletínka se přiklonil na stranu umírněných husitů a v roce 1434 stál v čele vítězné panské jednoty v bitvě u Lipan.[8] Za své služby získal Kunětickou horu s rozsáhlým panstvím od císaře Zikmunda do zástavy. Po Divišově smrti v roce 1437 Kunětickou horu krátkou dobu spravoval jeho bratr Jetřich, který hrad předal Divišovu nejstaršímu synovi Soběslavovi.[9] Král Jiří z Poděbrad mu potvrdil vlastnictví hradu až do konce života, ale přestože Soběslav zemřel roku 1468,[9] přenechal hrad králi, který jej v roce 1456 převedl své syny Viktorína, Jindřicha, Hynka a Bočka. Po smrti krále Jiřího v roce 1471 se synové roku 1472 rozdělili o majetek, a Kunětická hora připadla Jindřichovi.[10] Koncem osmdesátých let patnáctého století se o správu hradu starali purkrabí Duchoň z Rybitví a hejtman Kryštof Návoj ze Starohlivic. Zadlužený kníže v té době již zastavil řadu vesnic z kunětického panství, ale splácet dluhy se mu nedařilo. Když se dluhy staly neudržitelnými, přistoupil k prodeji celého panství za tři tisíce kop grošů. Kupcem se roku 1491 stal Vilém z Pernštejna.[11]

16. a 17. století[editovat | editovat zdroj]

Horní předhradí s kaplí svaté Kateřiny
Kunětická hora před obnovou (pohlednice z roku 1911)

Vilém z Perštejna zahájil rozsáhlou přestavbu, která z hradu učinila reprezentativní rezidenci s kvalitním dělostřeleckým opevněním.[5] První část přestavby byla podle letopočtu nad branou hradního jádra ukončena v roce 1509, ale na hradě se stavělo ještě za Jana z Perštejna v letech 1521–1548.[8] Úředníkem, který měl na starosti správu hradu s 21 čeledíny, byl od roku 1496 Ctibor z Bukovky.[11] Samotní majitelé sídlili v Pardubicích. Posledním majitelem z rodu Pernštejnů byl Jaroslav z Pernštejna, který na hradě stavěl po požáru způsobeném zásahem blesku v roce 1556. Zadlužený šlechtic však musel roku 1560 Kunětickou horu i s celým pardubickým panstvím prodat Maxmiliánovi Habsburskému.[12]

S novým majitelem význam hradu naprosto upadl, a po roce 1560 na něm byly prováděny pouze nejnutnější opravy. Podle zpráv z dvacátých let sedmnáctého století byla Čertova věž ve špatném stavu a krovy nad dvorskou světnicí potřebovaly celkovou opravu. Během třicetileté války měl hrad jen velmi slabou posádku, která ho nedokázala efektivně bránit, a proto jej švédský generál Torstenson v roce 1645 snadno dobyl. Zpustošený hrad nebyl obnoven a Bohuslav Balbín jej roku 1681 označil jako pustý. V dalších obdobích docházelo jen k drobným zásahům. Po návštěvě biskupa Jana Františka z Talmberka v roce 1697 byla na náklady české královské komory opravena kaple svaté Kateřiny a někdy v letech 1698–1719 byla postavena kaplička svaté Barbory. Naopak v devatenáctém století část areálu poškodila těžba kamene. Mimo jiné v jejím důsledku zanikla Čertova věž, která stávala na západní straně hradu.[13]

Dvacáté století[editovat | editovat zdroj]

O opravách zříceniny se jednalo již od roku 1820,[13] ale po celé devatenácté století hrad chátral a byl poškozován lámáním kamene. Po velkých destrukcích v letech 1884 a 1885 začala nová jednání Klubu českých turistů se svobodným pánem Richardem Draschem z Wartinberka, která se protáhla až do začátku roku 1920, kdy Kunětickou horu koupil pardubický Muzejní spolek. Hned další rok začala rekonstrukce sklípkové klenby ve velké čtvercové síni podle projektu Antonína Žabky. V letech 1923–1928 vypracovali architekti Dušan Jurkovič a J. Pacl projekt, podle kterého byla opravena část hradu. Jednalo se o úpravu páté a šesté brány, u které vznikla restaurace, zastřešen byl palác, ale řešení horního patra vyhlídkové věže už proběhlo podle jiného projektu.[14]

Po druhé světové válce pokračovala devastace hradu. Na severní straně kopce se plánovala stavba lyžařského skokanského můstku, kvůli které byla roku 1950 poškozena severní bašta, a v letech 1954–1956 byla zničena část hradby mezi první a druhou bránou.[14] V roce 1953 se stal majitelem hradu stát, ale chátrání pokračovalo, a v sedmdesátých letech dvacátého století musely být některé části hradu uzavřeny. Teprve poté proběhly opravy, po kterých byl hrad v roce 1993 znovu zpřístupněn.[15]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Novodobá úprava studny v dolním předhradí
Jihovýchodní nároží hradního jádra

Nejstarší stavební fáze z přelomu třináctého a čtrnáctého století měla pravděpodobně podobu dvouvěžové dispozice, která zaujímala celý vrchol kopce.[5] Areál byl možná rozdělen do dvou částí mohutnou zdí, jejíž zbytky byly odhaleny v suterénu východní části jižní zástavby předhradí.[16] V dochovaném hradním jádře, v místech sálu se sklípkovou klenbou, stávala čtverhranná obytná věž. Druhá, okrouhlá, obytná věž stávala v západní části hradu.[5] Pozůstatkem této první stavební fáze je s výjimkou jihovýchodního nároží také severní a jižní hradba hradního jádra i předhradí.[16]

Skromné jádro novostavby Diviše Bořka z Miletínka se svou podobou blížilo spíše starším tvrzím. Mělo však rozsáhlé předhradí, které mohlo sloužit k ubytování početného vojska. K Divišovým stavbám by mohla patřit věžovitá šestá brána s předsunutým opevněním vybaveným menší branskou věží a snad také zaniklá štíhlá čtverhranná věž známá z kresby Jana Willenberga. Ve skále byl vyhlouben příkop mezi předhradím a jádrem, ale je možné, že existoval už ve starší stavební fázi.[5]

Dochovaná podoba hradního jádra je výsledkem pernštejnské přestavby, při které byl vybudován nový palác s půdorysem písmene L, takže ústřední nádvoří bylo obestavěno ze tří stran. Protilehlé severní a jižní křídlo spojil obloukem podklenutý přechod podél východní hradby. Paláce měly dvě patra, nad kterými se nacházelo ještě obranné hrázděné polopatro. Na okraji příkopu v předhradí vznikla kaple svaté Kateřiny.[5]

Pernštejnové věnovali velkou pozornost opevnění složenému ze dvou hradebních okruhů. Jejich základem se staly tři rondely, jejichž tělesa tvořil zemní násep, který na své koruně nesl hradbu s dělostřeleckými střílnami a hrázděným ochozem pro střelce z ručních palných zbraní. Patu náspu obepínala další hradba se štěrbinovými střílnami.[5] Samotné jádro na severní, východní a jižní straně obklopil široký parkán, jehož hradba byla na severní přístupové straně zdvojená.[8]

Do hradního jádra se vstupovalo systémem sedmi bran. Za první kulisovou bránou začínal koridor k předbraní druhé brány.[5] Ta se nacházela v sousedství severovýchodního rondelu. Podle archeologického výzkumu ji tvořil obdélníkový průjezd s velkým portálem a malou brankou pro pěší. Oba vstupy byly vybavené padacími mosty, které dosedaly k opevněnému předbraní. Před ním býval ještě příkop, přes který vedl most podepřený zděným pilířem a barbakánovitý objekt.[17] Hradbu mezi rondely zpevnily dvě dovnitř otevřené polookrouhlé bašty a drobné čtverhranné věže.[5]

Mezi třetí a čtvrtou bránou se nacházelo první předhradí opevněné hradbou a čtverhrannou věží uprostřed jihovýchodní strany.[8] Nachází se zde studna, u které archeologický výzkum zaznamenal dvě stavební etapy jejího přístřešku. Její původní roubenou konstrukci nahradila při novodobé opravě konstrukce zděná a studna byla po výzkumu zasypána.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-10-31]. Identifikátor záznamu 134730 : Hrad Kunětická hora. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  2. Zřícenina hradu Kunětická Hora [online]. Národní památkový ústav [cit. 2015-10-31]. Dostupné online. 
  3. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Kunětice, s. 156–157. 
  4. VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí. 312. schůzka: Pravda versus fantazie [online]. Český rozhlas, 2013-04-28 [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i j DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Kunětická hora, s. 309–311. 
  6. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Chrudimsko. Svazek I. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 248 s. Kapitola Kunětická hora hrad, s. 54. Dále jen Sedláček (2000). 
  7. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 726 s. Kapitola Kunětická hora – hrad, s. 238. Dále jen Šimek (1985). 
  8. a b c d Šimek (1985), s. 239
  9. a b Sedláček (2000), s. 55
  10. Sedláček (2000), s. 56
  11. a b Sedláček (2000), s. 57
  12. Šimek (1985), s. 240
  13. a b Šimek (1985), s. 241
  14. a b Šimek (1985), s. 242
  15. Historický vývoj [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-03-30]. Dostupné online. 
  16. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002. 140 s. ISBN 80-7277-114-0. Heslo Kunětická hora, s. 51–52. 
  17. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005. 164 s. ISBN 80-7277-262-7. Heslo Kunětická hora, s. 56. 
  18. ŠULCOVÁ, J. Ráby. Výzkumy v Čechách. 2005. 2008, s. 231–232. Dostupné online [PDF online, cit. 2018-03-30]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Chrudimsko. Svazek I. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 248 s. Kapitola Kunětická hora hrad, s. 48–59. 
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 726 s. Kapitola Kunětická hora – hrad, s. 238–242. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]