V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Viktorín z Poděbrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viktorín z Poděbrad
Narození 29. května 1443
Poděbrady
Úmrtí 30. srpna 1500 (ve věku 57 let)
Těšín
Místo pohřbení Polsko
Manžel(ka) Žofie Těšínská
Margaret Palaiologina of Montferrat
Děti Bartoloměj Minsterberský
Ursula of Münsterberg
Apolena z Poděbrad
Rodiče Jiří z Poděbrad a Kunhuta ze Šternberka
Příbuzní Barbora z Poděbrad, Kateřina z Poděbrad, Zdenka Česká, Boček z Poděbrad, Hynek z Poděbrad, Ludmila z Poděbrad a Jindřich I. Starší (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
otec Jiří z Poděbrad
matka Kunhuta ze Šternberka
bratr Jindřich I. Starší
bratr Hynek z Poděbrad
bratr Boček z Poděbrad
sestra Ludmila z Poděbrad
syn Bartoloměj Minsterberský
syn Vavřinec Minsterberský

Viktorín z Poděbrad, nebo též Viktorín Opavský či Viktorín Minsterberský, také Viktorín z Kunštátu[1] (29. května 1443 Poděbrady30. srpna 1500 Těšín) byl český, římskoněmecký, minsterberský a opavský kníže, hrabě kladský, syn krále Jiřího z Poděbrad.

Život[editovat | editovat zdroj]

Viktorín z Poděbrad se narodil jako druhorozený syn Kunhutě ze Šternberka (Kuňce), první manželce Jiřího z Poděbrad. V roce 1463 se oženil s Markétou († 1472), dcerou Hynka Ptáčka z Pirkštejna, a díky této svatbě získal panství Polná-Přibyslav. O dva roky později se jeho druhou ženou stala Žofie († 1479), dcera knížete Boleslava II. Těšínského. I po její předčasné smrti se Viktorín oženil potřetí, tentokrát s Markétou z rodu Palailogos z Montferratu. Z jeho potomstva lze uvést syna Bartoloměje, diplomata, který utonul roku 1515Dunaji.[2]

V roce 1459 ho císař Fridrich III. Habsburský povýšil na knížete Svaté říše římské a téhož roku se stal moravským zemským hejtmanem. Roku 1462 císař jeho povýšení znovu potvrdil a současně za říšská knížata prohlásil též Viktorínovy bratry Jindřicha a Hynka. Svým synům již předtím král Jiří svěřil panství nad Kladskem a Minstrberskem; těm bratři společně vládli až do Jiříkovy smrti roku 1471, poté byl jeho majetek roku 1472 mezi jeho syny rozdělen. Viktorín získal Kolín a Knížectví opavské, Jindřichovi knížectví minstrberské a hrabství kladské s panstvím náchodským, Hynkovi Poděbrady a Kostomlaty a Bočkovi pak panství litické a hrad Veliš.[3]

Když se proti Viktorínovu otci ustavila Zelenohorská jednota vedená Zdeňkem ze Šternberka, byl jmenován vrchním velitelem královského vojska. Dosáhl několika vítězství v Čechách i ve Slezsku. Při svém tažení do Rakous však narazil na vojska Matyáše Korvína, který přitáhl císaři Fridrichovi na pomoc. Obě vojska se několikrát na moravské půdě střetla. Boje se vedly především o Třebíč (ta byla celá zničena a tamější velký opevněný klášter značně poškozen), kde Viktorína obklíčila uherská vojska a útěk se mu zdařil díky vojenskému tažení vedenému jeho bratrem Jindřichem. Odtud se přesunuli na polenský hrad, odkud král Jiří z Poděbrad od května téhož roku řídil vojenské operace.[1] 8. října 1468[1] se polenského hradu zmocnili páni ze Šternberka a jako přívrženci Matyáše drželi panství až do roku 1479, kdy po uzavření míru v Olomouci dostal majetek zpět a v Polné nechal vystavět architektonicky zajímavý dům U Rytířů. Dále Viktorín se účastnil bitev o BrnoOlomouc, Tovačov či Veselí nad Moravou, kde byl 27. června 1469 Korvínovými vojsky zajat. Následovalo dvouleté věznění na hradech v Trenčíně a Visegrádu.

Konvertoval ke katolické víře a posléze svému přemožiteli i pomáhal. Po uzavření olomoucké smlouvy dostal zpět polenské panství a dále je rozšiřoval, nechal opravit hrad, vystavět rybník Peklo i městské opevnění, roku 1482 na jeho pokyn vznikl rybník Velké Dářko.[1] Po návratu z vězení žil převážně v Opavě. Roku 1483 poskytl v době morové epidemie polenský hrad k užívání králi Vladislavu II. a jeho dvoru.[1] Dohodou z 12. května 1485 odstoupil Opavské knížectví uherskému a českému králi Matyáši Korvínovi.[4] 7. října 1486 musel zadlužený Viktorín polenské panství prodat za 18 000 uherských zlatých svému vzdálenému příbuznému Janu Bočkovi z Kunštátu.[1] Zemřel na Těšínsku, když se předtím opět vzepřel Matyášově moci a byl za to potrestán.[zdroj?] Pochován je v kostele svatého DuchaOpavě. Podle Genealogie knížat z Minstrberka od Štefana Glogowského, který čerpá z Aeluriovy Glaciographie (s. 442 a 468), zemřel Viktorín v neděli 30. srpna 1500 na zámku v Těšíně, pochován však byl do rodinné hrobky v kostele Panny Marie Růžencové u františkánů v Kladsku vedle své poslední ženy Markéty Palaiologovny.

V roce 1558 byly tělesné pozůstatky všech osmi členů rodiny přeneseny do knížecí hrobky v hlavním farním[5] kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná: Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola z Kunštátu Viktorin, s. 85-86. 
  2. Augusta, l. c.
  3. Dorazil, l. c. 91.
  4. FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 138. 
  5. [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • AUGUSTA, P. A KOL. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3. vyd. Praha : Libri, 1998. 571 s. ISBN 80-85983-06-0.
  • DORAZIL, O. Vládcové v dějinách Evropy (800–1648). 1. vyd. Klatovy : Amlyn, 1992. 168 s. ISBN 80-901316-3-8.
  • FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
  • FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95-106.
  • GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
  • GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jan Tovačovský z Cimburka
Znak z doby nástupu Moravský zemský hejtman
První období 14611714
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich III. z Lipé
Předchůdce:
Jindřich III. z Lipé
Znak z doby nástupu Moravský zemský hejtman
Druhé období 14651469
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ctibor Tovačovský z Cimburka