Hynek z Poděbrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Hynek Boček z Poděbrad (husitský válečník).
Hynek z Poděbrad
Hynek z Poděbrad (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Hynek z Poděbrad (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Narození18. května 1452
Praha
Úmrtí1. července 1492 (ve věku 40 let)
Poděbrady
Místo pohřbeníKladsko
Povoláníspisovatel, překladatel, básník, diplomat a politik
ChoťKateřina Saská (od 1471)[1]
DětiAnna Kateřina Minsterberská
RodičeJiří z Poděbrad a Johana z Rožmitálu
PříbuzníZdenka Česká, Ludmila z Poděbrad, Barbora z Poděbrad, Boček z Poděbrad, Viktorín z Poděbrad, Kateřina z Poděbrad a Jindřich I. starší z Minsterberka (sourozenci)
Adam I. z Hradce (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hynek z Poděbrad, též Jindřich mladší nebo Hynek Minsterberský (německy Heinrich der Jüngere von Münsterberg; 17. května 1452 Praha11. července 1492 Poděbrady)[2] byl syn krále Jiřího z Poděbrad, český diplomat a spisovatel. Do historie se zapsal hlavně jako autor děl s milostnými motivy a první český překladatel Dekameronu (části).

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad – jediným synem Jiříkovy druhé manželky Johany z Rožmitálu, který se dožil dospělosti. Jeho jméno bylo Jindřich, ale protože stejné jméno měl i jeho starší nevlastní bratr, pro rozlišení mu říkali Hynek. Král Jiří dbal na vzdělání svých synů a i Hynek získal u pražského dvora základy humanistického vzdělání. Jeho učitelem byl jistý Martin Rokycana.

Když Jiří již jako český král uzavřel v Chebu 25. dubna 1459 smlouvu mezi Českým královstvím a Saským kurfiřtstvím, která měla pevně stanovit hranice mezi oběma zeměmi, byly dohodnuty i vzájemné sňatky dětí panovníků a Hynek byl zasnouben s Kateřinou (* 1453, † 10. 7. 1491), mladší dcerou Viléma Saského, zvaného Chrabrý (1425–1482). Svatba se uskutečnila až v roce 1471, krátce před smrtí krále Jiřího.

V roce 1462 císař Fridrich III. povýšil Hynka a jeho bratra Jindřicha do stavu říšských knížat jako odměnu za Jiříkovu vojenskou a diplomatickou pomoc při obklíčení ve Vídni. Spolu s nejstarším bratrem Viktorínem, který byl povýšen již dříve, drželi Jiřího synové hrabství kladské a knížectví minsterberské, které jim král potom v roce 1465 udělil dědičně jako léna České koruny.

Po smrti krále Jiřího[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli synové Jiřího z Poděbrad nemohli usednout na český trůn, náležela jim prominentní místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se český král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Až do roku 1472 drželi bratři rodinné statky v nedílu. Při rozdělení majetku na Hynka připadly z českých statků Poděbrady a Kostomlaty, později zdědil po matce Lichtenburk, Mělník a Teplice. Hospodařit však Hynek příliš neuměl a kvůli rozmařilému životu se často ocital v dluzích.

V roce 1473 Hynek konvertoval ke katolicismu. Vstoupil i do politiky - na sněmu v Benešově téhož roku byl ustanoven jedním ze čtyř „zemských řiditelů“ jako zástupce Vladislavovy strany. Brzy si však krále pohněval pro přátelské styky s protikrálem Matyášem Korvínem. Protože nebyl schopen splácet své dluhy, zastavil za 20 000 dukátů Matyášovi panství Kolín, které získal v roce 1475 od svého bratra Viktorína. Tím Matyáš získal možnost udržovat uprostřed Čech uherskou posádku. S králem Matyášem cestoval jako přední člen jeho družiny do Itálie a působil též na jeho dvoře v Budíně. (Zde byla utvořena společnost Academia Corvina, jejímiž členy byly význačné kulturní osobnosti a která měla k dispozici několik tisíc svazků humanistické literatury nově založené korvínské knihovny.)

Spory mezi Hynkem a králem Vladislavem byly uklidněny smlouvou v Brně z roku 1478 a Hynek se stal královým rádcem a pomocníkem. V roce 1483, když se v Praze rozpoutaly nepokoje, dělal prostředníka mezi městem a králem. Měl i nemalé zásluhy na dojednání náboženského smíru v Čechách v roce 1485.[3]

V roce 1488 se Hynek spolu s bratrem Jindřichem připojil k slezským knížatům, která se vzepřela proti Matyášově rozpínavosti. Za toto jednání byl však nucen postoupit Matyášovi panství Poděbrady a Kostomlaty a jejich doživotní užívání mu bylo ponecháno jen z milosti (po Matyášově smrti získal Kostomlaty zpět).

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

S Kateřinou Saskou měl jedinou dceru Annu, která byla provdána za staršího jihočeského šlechtice Jindřicha IV. z Hradce. Se svou milenkou Kateřinou Vojkovou ze Štítar a ze Strážnice měl několik dětí, mezi nimi syna Fridricha, kterému odkázal Kunštát a Kostomlaty. Za své hlavní dědice však ustanovil svého bratra Jindřicha Minsterberského a jeho syny.

Byl znám svou slabostí pro ženské pohlaví a žil dosti nevázaným životem. Rád pořádal hostiny a turnaje. Své umění v zápase i tanci často předváděl na dvorských slavnostech a turnajích v Praze i v Budíně. Při turnaji v roce 1482 na Staroměstském náměstí dosáhl i veřejné pochvaly. Na válečném poli však nijak nevynikl.

Je prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou.[3] Na tuto nemoc zemřel v červenci 1492 na hradě v Poděbradech. Jeho ostatky byly převezeny do Kladska a pohřbeny do zdejší rodinné hrobky v kostele Panny Marie Růžencové při klášteře minoritů. Roku 1558 byly ostatky všech 8 členů rodiny přeneseny do hlavního farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl autorem, který vnesl do literatury prvky renesance. Přeložil 11 novel z Dekameronu a přidal k nim jednu novelu vlastní. Hynkovy překlady vydal Antonín Grund, spolu s Hynkovým pokusem o původní českou novelu, pod názvem Boccaciovské rozprávky. Psal především zábavnou prózu, pro své překlady si vybíral vesměs témata milostná až erotická. V jeho tvorbě se prolínají středověké a renesanční prvky. Důležité je, že tradiční středověké prvky užil ve skladbách jiného zaměření. Novum nalézáme v užití bezrozměrného verše. Nemalý význam má také to, že Hynek psal česky, přičemž jazykem humanistů byla latina. Byl vnímán jako hříšník kvůli cizoložství a smilství, proto byl také označován hanlivými přízvisky nejnemravnější a nejnecudnější.

Jeho díla mají erotický nádech, projevuje se v nich renesanční pohled na svět. Jeho tvorba se dochovala v Neuberském sborníku,[4] jehož vznik klademe do posledního desetiletí 15. století. Sborník byl značně poškozen, některé listy vytrhány.

Zajímal se také o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře, neboť právě v centru města získal v roce 1480 do svého držení Knajslíkovský dům.

Původní dílo:[5]

  1. próza: O štěstí; Ctnost, Rytíř a Moudrost; novela O jedné pěkné paní, jménem Salomeny, a o jejím velmi netrefném manželu
  2. poezie: O ženitbě; Boj Štěstí s neštěstím; Veršové o milovníku; Májový sen (dostupné online); Stesk na ženitbu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. FUKALA, Radek. Münsterberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 96.
  3. a b Toulky českou minulostí. 275. schůzka: Poeta sacer. Dvojka [online]. 2012-08-04 [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 
  4. VYKOUPIL, Libor. Májový sen Hynka z Poděbrad. Časopis HOST [online]. [cit. 2016-06-20]. HOST, 2012, roč. XXVIII, č. 5, s. 25. Dostupné online. 
  5. Hynek z Poděbrad (ukázka)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
  • FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
  • GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
  • GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Hynek z Poděbrad. Sv. 19, str. 1000. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]