Veselí nad Moravou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Veselí nad Moravou
Bartolomějské náměstí
Bartolomějské náměstí
Znak obce Veselí nad MoravouVlajka obce Veselí nad Moravou
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0645 586722
Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064)
Okres (LAU 1) Hodonín (CZ0645)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Veselí nad Moravou
Historická země Morava
Katastrální výměra 35,45 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 11 006 (2019)[1]
Nadmořská výška 176 m n. m.
PSČ 698 01
Zákl. sídelní jednotky 15
Části obce 3
Katastrální území 4
Adresa městského úřadu Město Veselí nad Moravou
tř. Masarykova 119
698 01 Veselí nad Moravou
Starosta JUDr. PhDr. Petr Kolář, Ph.D.
Oficiální web: www.veseli-nad-moravou.cz
E-mail: mesto@veseli-nad-moravou.cz
Veselí nad Moravou
Veselí nad Moravou
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veselí nad Moravou (německy Wessely an der March) je město v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji ležící na řece Moravě, 15 km jižně od Uherského Hradiště a 25 km severovýchodně od Hodonína. Žije zde přibližně 11 tisíc[1] obyvatel. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou.[2] Město Veselí nad Moravou má tři místní části: Milokošť, Veselí nad Moravou (k. ú. Veselí nad Moravou na pravém břehu a Veselí-Předměstí na levém břehu Moravy) a Zarazice. Veselí nad Moravou je obcí s rozšířenou působností pro dalších 21 obcí okresu Hodonín.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní veselská osada ležela na levém břehu řeky Moravy při dopravní cestě ze severu na jih podle toku řeky. Tato cesta byla nazývána "svobodná cesta královská". Původní veselský hrad, v podstatě vodní pevnost, měl za úkol zabezpečovat přechod na pravou stranu řeky po písečné lavici směrem k Písku. Je pravděpodobné, že veselská vodní pevnost byla v 11. století jednou z uherských pohraničních pevností podél řeky Moravy, v místech častých střetů mezi českými a uherskými vojsky. Po ovládnutí kraje českými panovníky byla stejně jako další hrady a města při řece Moravě (např. Hradiště, Strážnice aj.) záštitou proti nájezdům z východu. Pevnost veselského hradu je doložena zprávami o jeho obléhání a dobývání v roce 1315 vojsky Jana Lucemburského zpět pro český stát od uherského šlechtice Matúše Čáka Trenčanského. Hrad byl v té době pravděpodobně opevněn kamennou zdí nebo vysokým hliněným náspem,zpevněným dřevěnou konstrukcí. Prvním písemně doloženým držitelem Veselí byl komorník břeclavského kraje z let 1248 až 1259 Sudomír. Byl zván po Veselí na listině Přemysla Otakara II. z 21. srpna 1261. Po smrti Sudomíra bylo Veselí dále v soukromých rukou, snad Sudomírových potomků. Svědčí o tom snad i název zaniklé osady Sudomírky, název dnešní ulice, i jméno nedaleké vesnice Sudoměřice. Po vymření Přemyslovců není majitel několik desítek let znám. V první polovině 14. století byli držiteli Vartemberkové po nich od druhé poloviny tohoto století Šternberkové. Pravděpodobně Petr ze Šternberka založil v druhé polovině 14. století na ostrově před hradem město.

Název město - civitas - je pro Veselí doložen v roce 1396. Jeho jádrem bylo dnešní Bartolomějské náměstí a vedle významu vojenského k jeho založení přispěl i význam obchodní, tj. potřeba oživení ruchu na uherské cestě. Od této doby existovaly obě části - samotné město Veselí i starší Předměstí Veselí - vedle sebe jako dva samostatné a samosprávné celky. Od roku 1423 se stalo Veselí předmětem uplácení císaře Zikmunda. (Pobýval na veselském hradě i se svou chotí prokazatelně dvakrát v dubnu roku 1422 při tažení proti jednomu ze dvou středisek husitského hnutí v nedalekém Ostrohu. Druhým střediskem byl tábor na ostrově u Nedakonic, který zanikl koncem roku 1421.) V roce 1437 se domáhá dědických práv Zdeněk ze Šternberka, který však Veselí již v roce 1442 prodává. Od té doby docházelo k častým změnám majitelů veselského panství i ke změnám v jeho velikosti. 27. července 1469 došlo u Veselí k neúspěšnému střetu strážnického pána Jindřicha z Lipé s vojsky Matyáše Korvína, při kterém byl zajat na veselských loukách kníže Viktorin, syn krále Jiřího z Poděbrad. Avšak nejpozději v roce 1470 bylo Veselí opět v rukou krále Jiřího, který zde pobýval 6.srpna tohoto roku.

O rozvoj panství se zasloužil především Hynek Bilík z Kornic, za kterého došlo v letech 1526-1551 k největšímu rozvoji tradičního rybníkářství, doloženého už ve 14. století. Byl podle zprávy z roku 1535 stavebníkem jednoho ze dvou mostů nahrazujících dosavadní přívozy. Dochází rovněž k prvním přestavbám hradu na zámek. Hynek Bilík z Kornic je pohřben v tehdejším kostele sv. Bartoloměje na Předměstí (dnes kostel P. Marie). Jako pevnost je pozdější zámek uváděn ještě v letech 1530 a 1562. Strategický význam hradu se udržel i po postupných úpravách a přestavbách na jednopatrový zámek až do 18. století. Od doby předbělohorské se plně rozvíjejí řemesla. Jsou to především hrnčíři, bednáři, koláři, podkováři, soukeníci, kožešníci, pekaři, řezníci, ševci, krejčí a další. Postupně jsou ustavovány jednotlivé cechy.

V roce 1624, po konfiskaci majetku Vojskú z Bogdunčovic pro účast na českém stavovském povstání a po celé 17. století dochází ke sporům o držení veselského panství mezi potomky Tomáše Bosnyáka z Magyarbelu, Mikuláše Pazmáně z Panasu a Rottaly. 22. července 1707 koupili panství Maxmilián a Maxmiliána Želečtí z Počenic. Tito jsou zakladateli servitského kláštera s kostelem Svatých Andělů strážných. Po jejich smrti a smrti Jana Felixe Želeckého, Maxmiliánova bratra, zdědili panství v roce 1731 Chorinští z Ledské.

Poslední z jejich rodu opustil veselský zámek v dubnu 1945 a jeho potomci dodnes žijí ve Vídni. Za prvního z Chorinských, Františka Karla, byl postaven ve městě nový kostel sv. Bartoloměje, vysvěcený 8.září 1741. Jeho syn, František Jan, provedl zásadní přestavbu zámku, upravil park a zahrady, vznikající už za Hynka Bilíka z Kornic. Starší bratr Františka Jana, Matěj František (1720-1786), byl prvním biskupem brněnským. Na kněze byl vysvěcen ve veselském kostele Svatých Andělů strážných 3. dubna 1743.

V roce 1879 byla postavena úzkokolejná dráha (rozchod kolejí 800 mm), využívána především pro hospodářskou činnost, ale i pro spojení s železniční tratí Vídeň-Krakov. Hospodářský rozvoj Veselí souvisí s budováním dráhy Brno-Trenčanská Teplá. Vznikají nové pracovní příležitosti, rozvíjí se činnost spolková i společenský a kulturní život. Bližší označení, tj. Veselí nad Moravou, bylo poprvé použito v roce 1883 a ustálilo se pro název železniční stanice. Název se začal používat všeobecně, i když k vlastnímu spojení dosavadních částí dnešního města došlo až 27. června 1919. Tehdy bylo spojeno Předměstí, Město a Židovská obec. V roce 1887 je postavena železniční stanice vlárské dráhy, v roce 1891 zprovozněna trať Veselí-Kúty a v roce 1927 Veselí-Myjava (v r. 1929 až do Nového Mesta nad Váhom). Zemská regulační správa, zřízená ve Veselí-Předměstí v roce 1911, začala se systematickou regulací řeky Moravy, dokončovanou zejména v letech 1926-1936. V těchto letech byl vybudován závlahový systém luk a zprovozněn tzv. Baťův plavební kanál. V roce 1913 byl starý mlýn u zámku přestavěn Bedřichem Chorinským na elektrárnu. (Vodní mlýny jsou doloženy ve Veselí již od středověku.). V roce 1919 byl založen dřevařský podnik Beer a Žádník, vyrábějící od roku 1925 nábytek, jehož výroba pokračuje dodnes v podniku Venaz. Od roku 1926 je bratry Reichsfeldovými zahájena výroba obuvi, pokračující nepřetržitě také i dnes. Od 10. června do 29. července 1930 ve Veselí nad Mor. Mezinárodní Škola umění (Intcmational School of Art) uspořádala kurs pro studium lidového umění, kterého se zúčastnilo 28 amerických učitelek a národopisných pracovnic. Tento kurs se konal i po následující tři roky. Za druhé světové války bylo Veselí jedním z východisek pro útěk mnoha významných osobností, včetně vojenských, na Slovensko, tzv. "generálská linka". Převodů se zúčastnili i veselští občané, z nichž mnozí svoji aktivitu zaplatili životem, např. Jan a Jaroslav Andrýskovi, MUDr. Josef Hlobil a další. Město bylo osvobozeno 24. dubna 1945. V letech 1949-1960 je Veselí okresním městem. V roce 1950 je připojena obec Milokošť a v roce 1954 Zarazice. Od roku 1961 je budován největší průmyslový podnik ve Veselí a v okolí - Železárny. Vedle činnosti hospodářské je třeba vzpomenout i záslužné činnosti veselských učitelů Andělína Odstrčila a Josefa Homoly, kteří měli hlavní zásluhu na vzniku muzejní společnosti v roce 1906 a později na otevření první muzejní expozice 2. května 1910. K poznání života ve Veselí přispěla i učitelka Marie Šantrůčková. O dobudování škol a jejich rozvoj se nejvíce zasloužil řídící učitel Julius Christin, s jehož osobou je spjato zřízení měšťanské školy v roce 1906 a první mateřské školy v r. 1902. Redaktorem publikace "Městys Předměstí Veselí - jeho minulost a přítomnost", vydané ve Veselí v roce 1913 při příležitosti povýšení Předměstí na městys, byl řídící učitel Jan Langášek. Podobně jako on byl později jedním z autorů dosud největší knižní publikace o Veselí ředitel měšťanské školy Bohumil Němeček. (Hurt Rudolf-Němeček Bohumil: Veselí nad Moravou. Dějiny města. Brno 1973.)

Roku 1949 se Veselí se stalo okresním městem, ovšem již v roce 1960 veselský okres zanikl. K městu je v roce 1950 připojen Milokošť a o čtyři roky později jsou připojeny Zarazice. V roce 1961 byly postaveny železárny, roku 1965 začala výstavba panelového sídliště Hutník a v roce 1970 sídliště Chaloupky. Nová základní umělecká škola byla otevřena roku 2003. V roce 2010 došlo k revitalizaci Bartolomějského náměstí a o čtyři roky později k rekonstrukci sportovní haly a výstavbě rozhledny Radošov. V roce 2012 pak zahájilo vedení města diskusi o přestavbě městského centra za desítky miliónů korun.[3][4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

1900 1950 1970 1980 1991 2001 2005 2011
460 4 466 10 490 12 464 12 516 12 261 12 032 11 748

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Veselí nad Moravou.

Baťův kanál[editovat | editovat zdroj]

Baťův kanál byl postaven v letech 1934 – 1938. Na území města Veselí nad Moravou je vodní cesta vedena řekou Moravou i uměle vybudovaným plavebním kanálem. Je zde plavební komora, kde se z řeky Moravy lodě dostávají na plavební kanál.

Zajímavostí je, že v roce 1938 - 1939 na pozemcích hraběte Chorinského ve Veselí nad Moravou zimovala loď Mojena, která byla tažena proti proudu Dunaje a následně i Moravy a Baťovým kanálem do tehdejšího Baťova, nynějších Otrokovic. Loď Mojena je první loď na Baťově kanálu, která sloužila turistické plavbě od 13. 8. 1939.

V letech 1999 – 2000 zde byl vybudování první přístav na Baťově kanálu včetně přístavní budovy se sociálním zázemím a občerstvením. Výstavba byla financována z prostředků Programu EU Phare CBC (přeshraniční spolupráce). Investorem bylo město Veselí nad Moravou a partneři projektu byly města Skalica (SK) a Strážnice. Vybudování tohoto přístavu bylo jedním z hlavních impulzů rozvoje Baťova kanálu pro turistickou plavbu.

Během slavnostního zahájení plavební sezóny 1. 5. 2005 na Baťově kanálu bylo slavnostně otevřeno přístaviště u hvězdárny. Od té doby mají návštěvníci na lodích unikátní přístup do tohoto zajímavého objektu, kde probíhají zajímavá pozorování, přednášky, ale i odborná výuka pro návštěvníky z řad školáků.

Dne 9. června 2012 vydala Česká pošta známku v hodnotě 10,- Kč, na které je zobrazen přístav Veselí nad Moravou. Známka byla slavnostně představena právě ve veselském přístavu za přítomnosti autorů známky – grafika pana Absolona a rytce pana Srba.

Opět 1. květen, tentokráte 2014 byl svědkem otevření rekonstruovaného skateparku v areálu přístavu, dále nového lanového centra včetně unikátní lanovky přes Baťův kanál, dále pak nové dětské hřiště, samostatně stojící budova sprch a WC a také dílna na opravu lodních motorů. Součástí projektu je rekonstruovaná loď Danaj, která byla v roce 2000 vyrobena jako první osobní loď speciálně na Baťův kanál. Jedná se o výsledek společného projektu města Veselí nad Moravou, B2B System s. r. o. a Baťův kanál, o. p. s.. Projekt byl spolufinancován z Programu MŠMT Cestování dostupné všem. V současné době Baťovým kanálem ve Veselí nad Moravou projede necelých 100 000 turistů ročně.

Kultura ve městě[editovat | editovat zdroj]

Veselí nad Moravou patří mezi velmi kulturně aktivní města oblasti Moravského Slovácka. Působí zde Soubor lidových písní a tanců Radošov a také Dětský folklorní soubor Štěpnička, který čítá až 70 dětí. Folklórní soubory také doplňují dvě cimbálové muziky CM Radošov s primášem Radimem Havlíčkem a CM Fraj s primášem Karlem Sovišem. Město Veselí nad Moravou pořádá v sudých letech Mezinárodní dětský folklórní festival Štěpy.

Kulturní akce ve městě zajišťuje Veselské kulturní centrum nebo také Základní umělecká škola Veselí nad Moravou. Působí zde několik dechových hudeb.

Sport ve městě[editovat | editovat zdroj]

Mezi hlavní sportovní kluby ve městě patří FC Veselí nad Moravou, SHK Veselí nad Moravou, tým národní házené, sportovní klub INLINE Veselí, klub kanoistů nebo juda.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Samospráva[editovat | editovat zdroj]

Starostové od roku 1990

1990 – 1998               Ing. Jaroslav Miklenda (nestr.)

1998 - 2002                Ing. Martin Bedrava (KDU – ČSL)

2002 - 2006                RNDr. Jaroslav Hanák (ČSSD)

2006 – 2008               Ing. Martin Bedrava (KDU – ČSL)

2008 – 2010               RNDr. Jaroslav Hanák (ČSSD)

2010 – 2018               Ing. Miloš Kozumplík (ODS)

2018 – dosud             JUDr. PhDr. Petr Kolář, Ph.D. (nestr. za TOP 09)

V současné době se koalice skládá ze tří stran, a to kandidátky s názvem „Společně pro Veselí - veselská TOP 09 a nezávislé osobnosti“, ODS a KDU – ČSL s většinou 12 mandátů z 21 možných. Starostou města byl zvolen JUDr. PhDr. Petr Kolář, Ph.D. (nestr. za TOP 09), 1. místostarostou pak Pavel Bouda (ODS) a 2. místostarostou Ing. Mgr. Petr Kolařík, Ph.D. (KDU – ČSL).

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. http://web.mvcr.cz/2003/casopisy/vs/0420/pril_info.html. web.mvcr.cz [online]. [cit. 2008-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-15. 
  3. ZDRAŽIL, Filip. Události : Veselí nad Moravou se pře o podobu náměstí. ČT24 [online]. 9. října 2012 [cit. 9.října 2012]. Čas 19:40. Dostupné online. 
  4. Přehled staveb za období 2010–2014 je k dispozici na stránkách města
  5. Vladimír Groš [online]. Veselí nad Moravou [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  6. Groš Vladimír [online]. Krajský úřad Jihomoravského kraje [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  7. GROŠ, Vladimír. Vladimír Groš [online]. [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  8. Richard Hála [online]. Veselí nad Moravou [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  9. KOPL, Libor. Na soustředění jsme najezdili téměř devět set kilometrů, říká Hála. Hodonínský deník.cz [online]. 2014-03-27 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  10. Květoslav Hána [online]. Veselí nad Moravou [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  11. Redakce. KVĚTOSLAV HÁNA – nestárnoucí běžecký elegán. SvetBehu.cz [online]. 2014-07-31 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  12. Alois Menšík [online]. Veselí nad Moravou [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  13. ČERNÁ, Zuzana. Alois Menšík: Cena města je pro mě satisfakce. Hodonínský deník.cz [online]. 2012-06-21 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  14. Mgr. František Olejník [online]. Veselí nad Moravou [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  15. ZBOŘIL, Jakub. V neděli 23. září bude předána Cena města Veselí nad Moravou in memoriam panu Mgr. Františku Olejníkovi. veseli-nad-moravou.cz [online]. Veselí nad Moravou, 2018-09-20 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  16. Vladimír Salčák [online]. Veselí nad Moravou [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  17. KOVAŘÍKOVÁ, Kateřina. Zemřel Vladimír Salčák. Proglas [online]. 2013-02-21 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  18. František Šíma [online]. Veselí nad Moravou [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  19. DOLEJSKÝ, Roman. Fotky Františka Šímy ozdobí Panský dvůr ve Veselí. Hodonínský deník.cz [online]. 2015-09-24 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  20. Jaroslav Válek [online]. Veselí nad Moravou [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  21. BUDÍKOVÁ, Marie. Moderní objekty Jaroslava Válka zaujmou i pobaví. iSlovácko [online]. 2018-04-26 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  22. Otakar Weber. www.veseli-nad-moravou.cz [online]. Veselí nad Moravou [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 
  23. Josef Zimovčák: Držitelé ceny města [online]. Veselí nad Moravou [cit. 2019-06-13]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Veselí nad Moravou na pohlednicích a fotografiích 1890/2002. Veselí nad Moravou: Město Veselí nad Moravou, 2002. 149 s. ISBN 80-238-9543-5. 
  • Veselí nad Moravou na pohlednicích a fotografiích z první poloviny 20. století. Veselí nad Moravou: Chludil, 2005. 159 s. ISBN 80-903571-3-X. (česky) 
  • BARTOŠÍKOVÁ, Alena. O Veselí a Veselanech. Břeclav: Moraviapress, 1997. 141 s. ISBN 80-902343-4-8. (česky) 
  • BARTOŠÍKOVÁ, Alena. O Veselí a Veselanech 2. Veselí nad Moravou: Město Veselí nad Moravou, 2002. 152 s. ISBN 80-238-8966-4. (česky) 
  • BŘEČKA, Petr. Kostel sv. Andělů Strážných ve Veselí nad Moravou. , 2008 [cit. 2016-07-01]. Bakalářská práce. Karlova univerzita, Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D.. Dostupné online.
  • DEJMAL, Miroslav. Vývoj osídlení Bartolomějského ostrova ve Veselí nad Moravou. , 2011 [cit. 2015-10-04]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc.. Dostupné online.
  • GROŠ, Vladimír. Veselské chaloupky: původní zástavba a její obyvatelé. Veselí nad Moravou: Veselské kulturní centrum, 2013. 327 s. ISBN 978-80-905663-0-9. (česky) 
  • KOSTKANOVÁ, Adéla. Barokní malířství sakrálních staveb ve Veselí nad Moravou. , 2010 [cit. 2016-07-01]. Baklářská práce. Karlova univerzita, Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Marek Pučalík. Dostupné online.
  • KOSTKANOVÁ, Adéla. Šlechtické rody a jejich umělecká fundace v 18. století ve Veselí nad Moravou. , 2012 [cit. 2016-07-01]. Diplomová práce. Karlova univerzita, Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Petra Oulíková, Ph.D.. Dostupné online.
  • KOZUMPLÍK, Miloš. Veselské kostely a drobné sakrální památky. Veselí nad Moravou: Veselské kulturní centrum, 2014. 287 s. S. 978-80-905663-2-3. (česky) 
  • PLAČEK, Miroslav; FUTÁK, Peter; JUNEK, Marek. Veselí nad Moravou: město na řece času. 1. vyd. Veselí nad Moravou: Město Veselí nad Moravou, 2011. 510 s. ISBN 978-80-260-0252-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]