Přeskočit na obsah

Opatovický klášter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klášter Opatovice nad Labem
Cella Opathovicensis
Opatovický klášter (B. Paprocký - Diadochos id est svccessio, 1602)
Opatovický klášter (B. Paprocký - Diadochos id est svccessio, 1602)
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
KrajPardubický kraj
MístoOpatovice nad Labem
Souřadnice50°9′2,73″ s. š., 15°47′51,94″ v. d.
Map
Základní informace
Řádbenediktini
Založení1073
Zrušení1421
Mateřský klášterBřevnovský klášter
Dceřiný klášterKlášter Křesobor, Podlažický klášter
Odkazy
Kód památky34139/6-2120 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opatovický klášter, či klášter Opatovice nad Labem (německy Kloster Opatowitz, latinsky Cella Opathovicensis), je bývalý benediktinský klášter v Opatovicích nad Labem. V roce 1421 byl vypálen husity a zcela zanikl.

Dějiny

[editovat | editovat zdroj]
Morávkův mlýn na místě kláštera v Opatovicích nad Labem

Opatovický klášter byl založen mezi lety 1086–1088 jako dceřiný klášter Břevnovského kláštera na místě starší celly šlechticem Mikulcem.[1][2] Podle tzv. zakládací listiny, která je falsem ze 12. století, jej měl v roce 1086 král Vratislav II. povýšit na opatství sv. Vavřince.[1] Klášter zpočátku držel obce Opatovice, Osice, Vysoká a Přelouč a roku 1129 přibyly ještě Stolany, Lohenice, Březhrad, Dolany a Stěžery.

První klášter i kostel byly patrně jen dřevěné.[1] Prvním známým představeným kláštera byl v letech 1148–1163 opat Mysloch. Ten byl vysvěcen na kněze pražským biskupem Danielem I. V polovině 12. století se pak měl pohybovat v Cluny. Po svém návratu zřídil první kamennou budovu kláštera a kostel. Roku 1227 zde byl pohřben Vladislav, markrabí moravský, syn Přemysla Otakara I.

V Opatovickém klášteře vznikly i významné písemné památky. Po usazení premonstrátů v klášteře Hradisko u Olomouce se sem uchýlili vyhnaní benediktini a pokračovali zde ve svých análech, nazvaných proto letopisy hradišťsko-opatovické.[1] V době Karla IV. zdejší opat Jan Neplach sepsal svou kroniku.

Klášter patřil k dobře prosperujícím institucím - dle pověstí, které zpracoval Václav Hájek z Libočan, Alois Jirásek i další, byl v klášteře uložen poklad. Není známo, zda právě touha po pokladu byla důvodem přepadení kláštera Janem Městeckým z Opočna a Otou z Bergova v roce 1415.[3] Možné je i to, že se tímto způsobem chtěl Městecký domoci dlužné částky, kterou na opatovickém zboží zapsal v roce 1401 král Václav IV. jeho strýci Jaroslavovi z Opočna.[4] K přepadení došlo 1. listopadu 1415. Klášter byl vyloupen a opat Petr Lazur byl umučen (resp. později podlehl následkům mučení). Mniši, kteří z kláštera uprchli, zvolili pak nového opata v Hradci Králové, ale již v následujícím roce se do kláštera vrátili. Král, jehož loupežné přepadení nejprve rozhořčilo, útočníkům odpustil.

V dalších letech získali od krále zápisy na klášterním zboží Půta z Častolovic a Aleš Holický ze Šternberka. Když vypukly husitské války, opat najal posádku na obranu kláštera. Koncem roku 1420 na klášter zaútočili husité z Hradce v čele s Alešem Vřešťovským z Rýzmburka, ale posádka vedená Alešem ze Šternberka klášter ubránila. Neuspěl ani druhý pokus v březnu roku 1421 - husité vedení hejtmanem Lukášem utrpěli porážku v bitvě u Podůlšan. Před dalším útokem spojených husitských vojsk v dubnu téhož roku však již osazenstvo kláštera uprchlo. Husité vedení Divišem Bořkem z Miletínka pak klášter vypálili.

Terénní zbytky Opatovického kláštera (archeologická lokalita)

Mniši z Opatovického kláštera odešli do Slezska. Titul opatovického opata pak byl ještě v letech 1436–1535 spojen s hodností probošta ve Středě.[1]

Na místě bývalého kláštera vznikl mlýn zvaný Morávkův (jeho dnešní podoba je z roku 1804).[2] Při průzkumných pracích v roce 1925 byly nalezeny zbytky základů kláštera a hřbitov mnichů.[5]

Seznam jménem doložených opatů

[editovat | editovat zdroj]
  • Oneš († 1107)
  • Sulislav († 1127)
  • Blažej († 1146)
  • Myslibor (Myslok, Mysloch) (1148-, po † 1163)
  • ?
  • Cunradus (Konrád) (1227- )
  • Bohumil (Deocarus)
  • ?
  • ?
  • Ar[noldus]?, Ar[nošt]? (mezi 1301-1344)
  • Hroznata z Lipoltic (rezignoval 1347)
  • Jan Neplach (1348-1371 †); funkce bratří: Martin I. převor, Martin II. ekonom, Jan komorník, Předbor probošt, Mikuláš podpřevor, Tomáš kustod, Jan správce dvora, Václav Kantor, Mathias sklepník, Neplach špitálník, Vilhelm nemocničník, Petr nestiarius, Martin probošt vrchlabský
  • Jan z Orle (1371-1389̟)
  • Petr Lazur (1389-1415 † umučen)
  • Jan (1415-, od 1420 v exilu ve Slezské Středě, † po 1431 na hradě Těšíně)
  • funkcí opata pověřeni probošti:
    • Jan (1441-)
    • Jiří (1453-)
    • Jakub Rottman (1485-)
    • Vavřinec (1516-
    • Řehoř Schwarz
    • Řehoř Rydkéř / Rüdiger (1527, † 1535) poslední

Pověst o pokladu

[editovat | editovat zdroj]

Podle pověsti poprvé publikované roku 1541 v kronice Václava Hájka z Libočan, a pro Staré pověsti české epicky rozšířené Aloisem Jiráskem, měl být v opatovickém klášteře uložen jeden z největších klášterních pokladů v Čechách, obsahující šperky, zlato, drahokamy a církevní předměty. Přijel se prý na něj podívat i císař Karel IV. Opat se ho otázal, zda chce poklad jen vidět, nebo zda chce k němu znát cestu. Když ho císař ujistil, že mu stačí poklad vidět, byl mu nasazen na hlavu pytel a byl odveden spletí chodeb do podzemí. Tam mu mniši ukázali hromady cenností, umístěné ve třech prostorných jeskyních. Císař dostal darem zlatý prsten s diamantem. Před smrtí pak prý projevil přání, aby byl s tímto prstenem pohřben.[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, Libri, Praha 1998, ISBN 80-85983-17-6, str. 401
  2. ↑ a b Kolektiv autorů: Umělecké památky Čech, díl druhý – K/O, Academia, Praha 1978, str. 535
  3. ↑ Za tajemstvím opatovického pokladu. www.novakoviny.eu [online]. [cit. 2022-07-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ RICHTER, David. Zánik Opatovického kláštera a „zboží kláštera Opatovického" [online]. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2013 [cit. 2022-07-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Opatovický klášter: Nachází se zde poklad? [online]. [cit. 2022-07-30]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ, Emanuela: Příběhy Opatovického kláštera. Praha 1928, Dostupné online
  • PRÁŠEK, Justin Václav. Památky mnichův Opatovických. Osvěta, listy pro rozhled v umění, vědě a politice. Praha: Václav Vlček, 1871–1921. Rok vydání 1886. Ročník 16. Číslo 10. ISSN 1212-026X. S. 870–878. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Opatovický_klášter&oldid=24265542“