Staré pověsti české

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O loutkovém filmu z roku 1952 pojednává článek Staré pověsti české (film).
Staré pověsti české
Titulní strana knihy Staré pověsti české z roku 1932
Titulní strana knihy Staré pověsti české z roku 1932
Autor Alois Jirásek
Ilustrátor Věnceslav Černý / Mikoláš Aleš / Jiří Trnka
Země Česko
Jazyk čeština
Literární druh epika
Žánr pověsti
Vydavatel J. R. Vilímek / Albatros
Datum vydání 1894 / 2007
Počet stran 348 / 288
ISBN 80-00-01213-8
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Staré pověsti české je kniha pro mládež Aloise Jiráska. Popisuje události z české historie založené na lidové slovesnosti a některých historických faktech. Poprvé vyšla v roce 1894 v pražském nakladatelství J. R. Vilímek jako 11. svazek v edici Vilímkova knihovna mládeže dospívající. O rok dříve však pověsti vycházely na pokračování ve stejném nakladatelství v sešitech. Knihu Alois Jirásek věnoval Františku Bartošovi. Předlohou byly Hájkova kronika, Kosmova kronika česká a Dalimilova kronika, ale použity byly také Staré letopisy české a mnoho dalších pramenů. Do díla nebyly zapracovány některé známé české pověsti jako o Oldřichu a Boženě nebo Břetislavu a Jitce. Naopak byly zařazeny méně známé židovské, moravské a slovenské pověsti.

Při psaní postupoval Jirásek zcela jinak než August Sedláček, který se ve své Sbírce pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku snažil pověsti očistit od pozdějšího umělého literárního zpracování a dobrat se k jádru lidového vyprávění. Jirásek se naopak o „vypravování umělá“ svých předchůdců opírá a sám je bohatě autorsky rozvíjí po svém, a tak vzniká košaté a čtivé líčení se silným vlasteneckým nábojem. S výjimkou období protektorátu vycházely Staré pověsti české opakovaně a často. Za komunistického režimu v 50. letech vycházely se změnami a také s doslovem Zdeňka Nejedlého.

Části knihy[editovat | editovat zdroj]

Krok a jeho dcery Kazi, Teta a Libuše (Josef Mathauser)
Bivoj nese kance (Mikoláš Aleš)
Postavy Ctirad a Šárka z Dívčích válek (Věnceslav Černý)
Horymír na Šemíkovi skáče ze skály na Vyšehradě

Staré pověsti české[editovat | editovat zdroj]

Pověsti doby křesťanské[editovat | editovat zdroj]

Dalibor ve věži (Věnceslav Černý)
Rabbi Löw oživuje Golema (Mikoláš Aleš)

Ze starobylých proroctví[editovat | editovat zdroj]

Blaničtí rytíři (Věnceslav Černý)

Vydávání[editovat | editovat zdroj]

První vydání a mnoho dalších zejména do druhé světové války ilustroval Věnceslav Černý, poválečná vydání vycházela s ilustracemi Antonína Procházky, zhruba od roku 1950 vycházela kniha v nakladatelstvích Mladá fronta a SNDK s ilustracemi Mikoláše Alše. S ilustracemi Věnceslava Černého vyšlo znovu například v Československém spisovateli roku 1981, v Albatrosu roku 2000 a 2008 , nebo v Ottově nakladatelství roku 2008.

Rukopis se nedochoval.

Závažné je 3. vydání u Vilímka z roku 1910, protože jde o konečnou autorskou redakci. Přestože stále obsahovala gramatické i věcné chyby, po 17 dalších vydání se již sazba neměnila, jen se zaměňovaly poškozené litery. V jiných vydáních ale již text beze změny nezůstal. V nakladatelství J. Otto vyšly Staré pověsti české roku 1933 jako 47. svazek Sebraných spisů Aloise Jiráska se závažnými chybami patrně zaviněných tiskárnou včetně výpadku některých řádek i dvou celých odstavců. Tyto problémy byly převzaty i do poválečných vydání. Po druhé světové válce bylo Jiráskovo dílo uznáno za vhodný nástroj komunistické ideologie a roku 1949 vydáno v masovém měřítku v rámci tzv. jiráskovská akce. Aby tomuto účelu lépe sloužilo, bylo redigováno Zdeňkem Nejedlým, který do textu neautorizovaně zasahoval. Přizpůsobil ho plynutí času (změny jako „před třemi sty lety“ — „před čtyřmi sty lety“), změně ekonomických vztahů („slove 'popluží'“ — „slula 'popluží'“) a národnostním změnám po poválečném odsunu Němců (např. „ve vsi, zplna již německé“ — „ve vsi, kdysi zplna německé“, „U vesnice Šenfeldu“ — „U vesnice Žižkovo pole“) včetně přídavku velebícího potření Němců („WZDĚLANÝ   MDCCCXLI“ — „WZDĚLANÝ   MDCCCXLI. K němu r. 1945, po počeštění vsi Stadic, vtesán i nápis: VLÁDA VRÁTILA SE DO RUKOU TVÝCH, Ó LIDE ČESKÝ 1945“). Tyto změny byly převzaté do dalších vydání druhé poloviny 20. století, a to i do vydání kritických.[1]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Staré pověsti české byly přeloženy do ruštiny (1899, Старинныя сказания чешскаго народа; 1987, Старинные чешские сказания), do slovenštiny (1951, Staré povesti české), do rumunštiny (1955, Vechi povestiri cehe), do angličtiny (1963, Legends of Old Bohemia; 1992, Old Czech Legends), do mongolštiny (1965, Эртний Чех домог тууж), do němčiny (1975, Böhmens alte Sagen), do bulharštiny (1978, Старинни чешки предания), do maďarštiny (1984, Régi cseh mondák), do polštiny (1989, Stare podania czeskie), do italštiny (1989, Racconti e leggende della Praga d'oro) a do japonštiny (2011, チェコの伝説と歴史).[2][3]

Další zpracování[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Komentář Jaroslavy Janáčkové a Karla Komárka ve vydání r. 2001 Nakladatelstvím Lidové noviny
  2. Editions of Staré pověsti české by Alois Jirásek [online]. Goodreads.com [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
  3. Kramerius - Starinnyja skazanija češskago naroda [online]. kramerius.nkp.cz [cit. 2021-01-20]. Dostupné online. 
  4. Staré pověsti české v Česko-Slovenské filmové databázi
  5. PILÁT, Tomáš. Staré pověsti české Jiřího Trnky v digitální kvalitě. Česká rozhlas [online]. 2015-02-10 [cit. 2015-02-17]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]