Staré pověsti české

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O loutkovém filmu z roku 1952 pojednává článek Staré pověsti české (film).
Staré pověsti české
Titulní strana vydání Starých pověstí českých z roku 1894
Autor Alois Jirásek
Ilustrátor Věnceslav Černý / Mikoláš Aleš / Jiří Trnka
Země Česko
Jazyk čeština
Žánry epika, pověsti
Vydavatel J. R. Vilímek / Albatros
Datum vydání 1894 / 2007
Počet stran 348 / 288
ISBN --- / 978-80-00-01213-1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Staré pověsti české je kniha pro mládež Aloise Jiráska. Popisuje události z české historie založené na lidové slovesnosti a některých historických faktech. Poprvé vyšla v roce 1894 v pražském nakladatelství J. R. Vilímek jako 11. svazek v edici Vilímkova knihovna mládeže dospívající. O rok dříve však pověsti vycházely na pokračování ve stejném nakladatelství v sešitech. Knihu Alois Jirásek věnoval Františku Bartošovi. Předlohou byly Hájkova kronika, Kosmova kronika česká a Dalimilova kronika, ale použity byly také Staré letopisy české a mnoho dalších pramenů. Do díla nebyly zapracovány některé známé české pověsti jako o Oldřichu a Boženě nebo Břetislavu a Jitce. Naopak byly zařazeny méně známé židovské, moravské a slovenské pověsti.

Při psaní postupoval Jirásek zcela jinak než August Sedláček, který se ve své Sbírce pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku snažil pověsti očistit od pozdějšího umělého literárního zpracování a dobrat se k jádru lidového vyprávění. Jirásek se naopak o „vypravování umělá“ svých předchůdců opírá a sám je bohatě autorsky rozvíjí po svém, a tak vzniká košaté a čtivé líčení se silným vlasteneckým nábojem. S výjimkou období protektorátu vycházely Staré pověsti české opakovaně a často. Oblíbil si ji i gottwaldovský komunistický režim, za nějž vycházely se změnami a doslovem Zdeňka Nejedlého.

Části knihy[editovat | editovat zdroj]

Staré pověsti české[editovat | editovat zdroj]

Věnceslav Černý - Ctirad a Šárka

Pověsti doby křesťanské[editovat | editovat zdroj]

Věnceslav Černý - Dalibor ve věži

Ze starobylých proroctví[editovat | editovat zdroj]

Věnceslav Černý - Blaničtí rytíři

Vydávání[editovat | editovat zdroj]

První vydání a mnoho dalších zejména do druhé světové války ilustroval Věnceslav Černý, poválečná vydání vycházela s ilustracemi Antonína Procházky, zhruba od roku 1950 vycházela kniha v nakladatelstvích Mladá fronta a SNDK s ilustracemi Mikoláše Alše. S ilustracemi Věnceslava Černého vyšlo znovu například v Československém spisovateli roku 1981, v Albatrosu roku 2000 a 2008 , nebo v Ottově nakladatelství roku 2008.

Rukopis se nedochoval.

Závažné je 3. vydání u Vilímka z roku 1910, protože jde o konečnou autorskou redakci. Přestože stále obsahovala gramatické i věcné chyby, po 17 dalších vydání se již sazba neměnila, jen se zaměňovaly poškozené litery. V jiných vydáních ale již text beze změny nezůstal. V nakladatelství J. Otto vyšly Staré pověsti české roku 1933 jako 47. svazek Sebraných spisů Aloise Jiráska se závažnými chybami patrně zaviněných tiskárnou včetně výpadku některých řádek i dvou celých odstavců. Tyto problémy byly převzaty i do poválečných vydání. Po druhé světové válce bylo Jiráskovo dílo uznáno za vhodný nástroj komunistické ideologie a roku 1949 vydáno v masovém měřítku v rámci tzv. jiráskovská akce. Aby tomuto účelu lépe sloužilo, bylo redigováno Zdeňkem Nejedlým, který do textu neautorizovaně zasahoval. Přizpůsobil ho plynutí času (změny jako „před třemi sty lety“ — „před čtyřmi sty lety“), změně ekonomických vztahů („slove 'popluží'“ — „slula 'popluží'“) a národnostním změnám po poválečném odsunu Němců (např. „ve vsi, zplna již německé“ — „ve vsi, kdysi zplna německé“, „U vesnice Šenfeldu“ — „U vesnice Žižkovo pole“) včetně přídavku velebícího potření Němců („WZDĚLANÝ   MDCCCXLI“ — „WZDĚLANÝ   MDCCCXLI. K němu r. 1945, po počeštění vsi Stadic, vtesán i nápis: VLÁDA VRÁTILA SE DO RUKOU TVÝCH, Ó LIDE ČESKÝ 1945“). Tyto změny byly převzaté do dalších vydání druhé poloviny 20. století, a to i do vydání kritických.[1]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Do slovenštiny Staré pověsti české přeložila Marie Rafajová; překlad vyšel roku 1951. Do polštiny je přeložila Maria Erhardtowa, vyšly pod názvem Stare podania czeskie. Překlady do němčiny (Böhmens alte Sagen) pořídili Hans Gaertner a Margarete Keil. V 60. letech 20. století vyšel překlad Bjambyna Rinčena do mongolštiny (Чехийн эртний домог). Maďarský překlad pořídil András Zádor (Régi Cseh mondák). Do japonštiny Staré pověsti české přeložil profesor Yasuo Urai. Ruský překlad pořídil M. A. Ljalinoj[2] a následně F. Bogoljubovoj, ukrajinský A. Sulimenko, bulharský Penka Šivarova, čínský Wan Š'-žung, arménský V. Aramjan.

Další zpracování[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Komentář Jaroslavy Janáčkové a Karla Komárka ve vydání r. 2001 Nakladatelstvím Lidové noviny
  2. kramerius.nkp.cz
  3. Staré pověsti české v Česko-Slovenské filmové databázi
  4. PILÁT, Tomáš. Staré pověsti české Jiřího Trnky v digitální kvalitě. Česká rozhlas [online]. 2015-02-10 [cit. 2015-02-17]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]