Staré pověsti české

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O loutkovém filmu z roku 1952 pojednává článek Staré pověsti české (film).
Staré pověsti české
Autor Alois Jirásek
Ilustrátor Věnceslav Černý / Mikoláš Aleš / Jiří Trnka
Země ČeskoČesko Česko
Jazyk čeština
Žánry epický, pověsti
Vydavatel J. R. Vilímek / Albatros
Datum vydání 1894 / 2007
Počet stran 348 / 288
ISBN --- / 978-80-00-01213-1

Staré pověsti české je kniha Aloise Jiráska, která popisuje události z české historie založené na lidové slovesnosti a některých historických faktech. Poprvé vyšla v roce 1894 v pražském nakladatelství J. R. Vilímek jako 11. svazek v edici Vilímkova knihovna mládeže dospívající. O rok dříve však pověsti vycházely na pokračování ve stejném nakladatelství v sešitech. Knihu Alois Jirásek věnoval Františku Bartošovi. Předlohou byly Hájkova kronika, Kosmova kronika česká a Dalimilova kronika, ale použity byly také Staré letopisy české a mnoho dalších pramenů. Do díla nebyly zapracovány některé známé české pověsti jako o Oldřichu a Boženě nebo Břetislavu a Jitce. Naopak byly zařazeny méně známé židovské, moravské a slovenské pověsti. S výjimkou období protektorátu vycházely opakovaně a často. Oblíbil si ji i gottwaldovský komunistický režim, za nějž vycházela s doslovem Zdeňka Nejedlého.[1]

První vydání a mnoho dalších zejména do druhé světové války ilustroval Věnceslav Černý, poválečná vydání vycházela s ilustracemi Antonína Procházky, zhruba od roku 1950 vycházela kniha v nakladatelstvích Mladá fronta a SNDK s ilustracemi Mikoláše Aleše. S ilustracemi Věnceslava Černého vyšlo znovu například v Československém spisovateli roku 1981, v Albatrosu roku 2000 a 2008 , nebo v Ottově nakladatelství roku 2008.

Části knihy[editovat | editovat zdroj]

Věnceslav Černý: Blaničtí rytíři

Staré pověsti české[editovat | editovat zdroj]

Pověsti doby křesťanské[editovat | editovat zdroj]

Ze starobylých proroctví[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Do slovenštiny Staré pověsti české přeložila Marie Rafajová; překlad vyšel roku 1951. Do polštiny je přeložila Maria Erhardtowa, vyšly pod názvem Stare podania czeskie. Překlady do němčiny (Böhmens alte Sagen) pořídili Hans Gaertner a Margarete Keil. V 60. letech 20. století vyšel překlad Bjambyna Rinčena do mongolštiny (Чехийн эртний домог). Maďarský překlad pořídil András Zádor (Régi Cseh mondák). Do japonštiny Staré pověsti české přeložil profesor Yasuo Urai. Ruský překlad pořídil M. A. Ljalinoj [1] a následně F. Bogoljubovoj, ukrajinský A. Sulimenko, bulharský Penka Šivarova, čínský Wan Š'-žung, arménský V. Aramjan.

Další zpracování[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://sorela.cz/web/articles.aspx?id=64
  2. Staré pověsti české v Česko-Slovenské filmové databázi
  3. PILÁT, Tomáš. Staré pověsti české Jiřího Trnky v digitální kvalitě. Česká rozhlas [online]. 2015-02-10 [cit. 2015-02-17]. Dostupné online.  (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]