Psohlavci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Psohlavci je historický román Aloise Jiráska. Román vznikl v letech 18831884 a nejdříve vycházel v roce 1884 na pokračování v časopise Květy, knižně poprvé v roce 1886. Za Jiráskova života vyšel tento román osmadvacetkrát. Dialogy v románu jsou psány chodským nářečím. Hlavními postavami jsou tři ChodovéJan Sladký Kozina, Kryštof Hrubý a Matěj Přibek.

Název románu „Psohlavci“ odkazuje na přezdívku Chodů vzniklou z nadávky používané pro nepřátele a rebely, která teprve v tomto románu nabývá nádechu statečnosti.[1]

Brzo po napsání románu se objevují jeho úpravy pro jeviště. Jedna z prvních dramatizací vznikla a byla publikována v Americe již v roce 1897. Autorem další dramatizace byl J. B. Kühnl a tuto hru uvedlo dne 2. 4. 1899 Švandovo divadlo; Alois Jirásek však protestoval a soudně zakročil. Teprve dramatizaci Antonína Fencla z roku 1920 Jirásek schválil. Nic však nenamítal proti opernímu zpracování svého díla.[2]

Podle románu napsali libretista Karel Šípek a skladatel Karel Kovařovic stejnojmennou operu (premiéra v Národním divadle roku 1898). V souvislosti s přípravou uvedení této opery v Plzni v roce 1902 požadoval tehdejší předseda „garderobní komise“ divadla, aby Kozinův svatební kabát byl modrý s vyšíváním, nikoliv bílý, jak obhajoval ředitel divadla Vendelín Budil, který hru předtím inscenoval již v sezóně 18981899, jednou dokonce za pohostinského hostování tenora Národního divadla Bohumila Ptáka, který si přivezl ze šatny ND kabát bílý. Vendelín Budil, vědom si toho, že je v právu, požádal o dobrozdání nakonec samotného Aloise Jiráska, který mu odpověděl dopisem:

V Hronově 20. července 1902.

Velectěný pane!

S p r á v n ě   jest, že Kozina (v Národním divadle) v opeře Kovařovicově vystupuje v bílém, šerkovém županu. Správně jej kreslí M. Aleš. Modrý, vyšívaný kabát je z doby pozdější, takových Chodové v 17. století nenosili. Račte tedy nechati vesměs bílé kabáty či župany. Modré se do doby Kozinovy nehodí. Přeje nejlepšího zdaru, poroučím se a jsem v upřímné úctě

Váš oddaný

— Alois Jirásek[3]

Děj[editovat | editovat zdroj]

Děj románu se odehrává koncem 17. století nedlouho po Bílé hoře. Hlavním motivem je zpracování legendy o vůdci Chodů Janu Kozinovi. Chodové byla skupina obyvatel, kteří měli za úkol střežit hranici mezi Čechami a Bavorskem. Tito lidé byli přímými poddanými českého krále a za své služby se těšili mnohým privilegiím a výsadám, které je sociálně vydělovaly z okolního obyvatelstva.

Po třicetileté válce Chodové o svá práva přišli a jejich pozemky byly prodány Lomikarovi. Chodové samozřejmě nechtěli přijít o svá privilegia, ale jejich stížnosti ve Vídni a v Praze nebyly vyslyšeny. Proto začali organizovat povstání proti vrchnosti. Nejvýraznější postavou odboje byl Jan Sladký Kozina. Povstání však bylo potlačeno a Kozina odsouzen k popravě oběšením. Exekuce byla vykonána v Plzni 28. listopadu 1695.

Kozina před popravou zvolal mocným hlasem: "Lomikare, Lomikare. Do roka a do dne zvu tě Lomikare na Boží súd." Lomikar skutečně po roce zemřel na mrtvici, zrovna ve chvíli, kdy se na hostině posmíval Kozinovým prorockým slovům. Byl pohřben v kryptě kostela v Klenčí pod Čerchovem a jeho hrob byl v průběhu staletí několikrát vypleněn.

Historickým předobrazem Lomikara byl Wolf Maxmilián Lammingern z Albenreuthu, historický je i spor o dřívější privilegia.

Filmová adaptace[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Bohuš Pavel Alois Lepař přeložil román do němčiny pod názvem Chodische Freiheitskämpfer.[4]
  • Olav Rytter přeložil román do norštiny (nynorsk) pod názvem Stormtid, vydalo Det Norske Samlaget v Oslo, 1930.
  • Psohlavci patří k nejpřekládanějším dílům Al. Jiráska. Knižní vydání: bulharsky (Pesoglavci, 1951), čínsky (1958), francouzsky (Les Têtes-de-chien, 1923), gruzínsky (1959), hebrejsky (1959), chorvatsky (Pasoglavci, 1906, 1929), lotyšsky (1962), maďarsky (A kutyafejüek, 1951, 1962, 1977), moldavsky (Kapete de kyn', 1977), německy (Chodische Freiheitskämpfer, 1904; Die Hundsköpfe, 1952, 1962, 1985), norsky (Stormtid, 1930), polsky (Psiogłowcy nebo Psogłowcy, 1902, 1948, 1953), rumunsky (Capete de câini, 1950, 1953), rusky (Psoglavcy, 1902, 1911, 1945, 1955, 1957, 1983), slovensky (1951, 1955, 1957, 1960, 1971, 1978), slovinsky (Pasjeglavci, 1906), srbochorvatsky (Psoglavci, 1953), švédsky (1929), ukrajinsky (Pesyholovci, 1930,1949).[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Milada Nedvědová a kolektiv: Slovo psohlavec v starší české slovní zásobě, Naše řeč, Ústav pro jazyk český AV ČR, citace 30.10.2012
  2. JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s. [Viz str. 201.]
  3. Václav Jílek: Ještě Jirásek a Budil. In: Divadelní zápisník, roč. 1948, č. 1, str. 38–9
  4. Chodische Freiheitskämpfer na Google Books
  5. VORLÍČKOVÁ, Marie. Tou cestou jsem šel: nástin životopisu Aloise Jiráska. 2. díl : V Litomyšli. In: MAŇÁKOVÁ, Marcela, ed. a MIKULÁŠEK, Alexej, ed. Sborník Společnosti Aloise Jiráska. 2. Praha: Společnost Aloise Jiráska, 1996. 143 s. [Práce M. Vorlíčkové je otištěna na str. 3–95; viz str. 92–93.] – Názvy překladů byly vyhledány v Souborném katalogu ČR.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

O románu Psohlavci[editovat | editovat zdroj]

  • CUŘÍN, František. Ke vzniku Jiráskových Psohlavců. In: Časopis pro moderní filologii, Roč. 29, 1946, č. 1, s. 30-38.
  • JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Alois Jirásek: [monografie s ukázkami z díla]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1987. 581 s. [Viz kapitolu „Psohlavci" na str. 177–201.]
  • JÍLEK, Václav. Deset kapitol o Jiráskových Psohlavcích. In: Sborník Vyšší pedagogické školy v Plzni. Jazyk a literatura. 2. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 373 s. [Práce je otištěna na str. 97–227.]

O příběhu Psohlavců z historického hlediska[editovat | editovat zdroj]

  • IVANOV, Miroslav. Podivuhodné příběhy. 1. vyd. Praha: Práce, 1979. 321 s. [„Říkali mu Kozina" na str. 157–241.]
  • KRAMAŘÍK, Jaroslav. Kozina a Lomikar v chodské lidové tradici. 1. vyd. Praha: Academia, 1972. 195 s.
  • MAUR, Eduard. Chodové: historie a historická tradice. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1984. 126 s.
  • MAUR, Eduard. Kozina a Lomikar. Praha: Melantrich, 1989. 40 s. Slovo k historii; roč. 1989, č. 20.
  • ROUBÍK, František. Dějiny Chodů u Domažlic. V Praze: Ministerstvo vnitra, 1931. 666 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dílo dostupné online[editovat | editovat zdroj]