Vendelín Budil

Vendelín Budil
Narození	19. října 1847 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	26. března 1928 (ve věku 80 let) Plzeň Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Děti	Anna Steimarová
Příbuzní	Jiří Steimar (zeť) Jiřina Steimarová (vnučka) Jiří Kodet (pravnuk) Evelyna Steimarová (pravnučka) Barbora Kodetová (prapravnučka) Anna Polívková (prapravnučka) Vendula Prager-Rytířová (prapravnučka) Ian Kodet (prapravnuk)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vendelín Budil (19. října 1847 Praha – 26. března 1928 Plzeň) byl český herec, režisér, divadelní ředitel, pedagog a historik, autor memoárové a odborné literatury, publicista a překladatel.

Život

Narodil se v Praze, v Malé Karlově ulici. Studoval německou nižší reálku u sv. Jakuba a vyšší českou reálku v Panské ulici, kterou ukončil roku 1865. Již jako student zkoušel své herecké umění v letech 1865–1866 s Antonínem Puldou na ochotnických jevištích v Sakrabonce, na Rohanském ostrově, ve Vršovicích a na Smíchově. V roce 1866 se pokoušel neúspěšně uplatnit u ředitele Pavla Švandy ze Semčic v Plzni; chodil pak na hodiny herectví k Františku Ferdinandu Šamberkovi. Angažmá získal až v roce 1867 u ředitele J. E. Kramuela; vydržel zde však jen jeden rok. V letech 1867 až 1869 hrál v Prozatímním divadle. Následně přešel do společnosti ředitele Švandy ze Semčic a hrál s ním v aréně v Pštrosce, ve Smíchovské aréně, v Novoměstském divadle a v Karlíně (U města Lipska). Působil zde až do roku 1880. Po dalším neúspěšném pokusu o angažmá v Prozatímním divadle hrál v letech 1881–1887 u společnosti ředitele Jana Pištěka na Královských Vinohradech.

V rozmezí 1888–1900 řídil (zároveň činný jako režisér a herec) vlastní velmi úspěšnou Divadelní společnost Vendelína Budila, zahajující 2. června 1888 v aréně v Plzni, v městských sadech na „Obcizně“, 1892–1893 byl ředitelem Národního divadla v Brně (angažován s celým souborem, doplněným brněnskými herci). V 90. letech 19. století byla jeho společnost nejlepším činoherním tělesem po Národním divadle v Praze, jako vůbec jediná z venkovských společností hostovala roku 1897 v pražském Národním divadle s dramatizací románu F. E. Hodgson–Burnettové Malý lord. V titulní roli vystoupila Budilova malá dcera Anna. Od září 1901 do března 1902 byl opět angažován u ředitele Pištěka. Od března 1902 do roku 1912 řídil nové Městské divadlo v Plzni. Jeho nejproslulejší rolí byl Král Lear od Shakespeara, kterou nastudoval opakovaně v letech 1878, 1885 a 1904. K dalším významným rolím patřil Richard III. (1902) a Rostandův Cyrano z Bergeracu (1902). Po pracovním úrazu byl roku 1912 penzionován. Nadále však hostoval jak v Plzni, tak v Praze, zpracovával archiv plzeňského divadla, publikoval své herecké vzpomínky a psal paměti. Od roku 1910 byl předsedou Svazu českých divadelních ředitelů, v roce 1918 členem slavnostního výboru pro jubilejní oslavy Národního divadla; při této příležitosti zde i 3× pohostinsky vystoupil v cyklu českých her.

Rodinný život

Dne 16. srpna 1876 se v kostele Sv. Mikuláše ve Vršovicích oženil s Krescencií (Crescencií) Královou (1850–1930), dcerou plzeňského kapelníka. Ta vystupovala již od sedmnácti let jako operní a operetní zpěvačka, oceňovaná plzeňským tiskem. Umělecké dráhy se nevzdala ani po sňatku, v roce 1880 zaznamenal tisk pochvalně její pražské vystoupení v roli Azuceny ve Verdiho Trubadúrovi. Později se umělecké činnosti vzdala.

Jejich potomci, dcera Anna Steimarová, vnučka Jiřina Steimarová, pravnuk Jiří Kodet, pravnučka Evelyna Steimarová a prapravnučky Barbora Kodetová, Vendula Prager-Rytířová a Anna Polívková se stali také herci.

Potomci

Vendelín Budil (1847–1928), herec, režisér a divadelní ředitel, m. Krescenzie Králová (1851–1930)

• • Rudolf Budil (1877–1954), prokurista a ředitel směnárny, ochotnický herec, m. Jiřina Baláková
    • Jan Budil (1907–1953), klavírista
    • Vendulka Budlová, provdaná Prchalová (1911–?), bankovní úřednice
  • Kamil Budil (1878–1879)
  • Anna Budilová (1889–1962), herečka, m. Jiří Steimar (1887–1968), herec
    • Jiřina Steimarová (1916–2007), herečka, 1. m. Jan Kodet (1910–1974), akademický sochař, 2. m. Jaroslav Juhan (1921–2011), automobilový závodník
      • Jiří Kodet (1937–2005), herec, 1. m. Renata Cihelková, 2. m. Soňa Murgašová
        • Karolína Kodetová, provdaná Maxmiliánová (* 1964)
        • Barbora Kodetová (* 1970), herečka, 2. m. Pavel Šporcl (* 1973), houslový virtuóz
          • Lily Hozáková (* 2001)
          • Violeta Šporclová (* 2007)
          • Sophia Šporclová (* 2009)
        • Jan Kodet (* 1975), hudebník
      • Evelýna Steimarová (* 1945), herečka, 1. m. Ladislav Frej (* 1941), herec, 2. m. Zdeněk Rytíř (1944–2013), textař, bývalý partner Boleslav Polívka (* 1949), herec
        • Vendula Rytířová (* 1972), tanečnice
        • Anna Polívková (* 1979), herečka
      • Julie Juhanová (1947–2019)
    • Miloš Steimar (1922–1949), herec

Posmrtné pocty

V rámci oslav nedožitých stých narozenin byl jmenován roku 1947 in memoriam čestným členem Národního divadla v Praze.

Za svůj život nastudoval 1 275 rolí. Jeho podobizna v úloze krále Leara visí v Shakespearově domě ve Stratfordu jako pocta Anglie tomuto vynikajícímu českému herci.

Jsou po něm pojmenovány ulice v Praze a Plzni.

Citát

„	Sám nikdy nezapomenu na ‚Budilovu větu‘: ‚Herec musí používat svůj hlas tak, aby ho bylo slyšet a rozumět mu i na galerii, nesmí polykat poslední souhlásku…‘ Tím jsem se po celou svou divadelní cestu řídil.	“
— Otomar Korbelář

V kultuře

Kus Hlava plná slunce autorů Josefa Klímy a Vladimíra Opletala čerpá, vedle retrospektivy, z Budilova pozdního věku.

Zajímavost

Vendelín Budil jel poprvé a naposledy automobilem během svého pohřbu.^[zdroj?]

Odkazy

Reference

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, s. 16, 101
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, s. 80, 113, 173, 196
• Vendelín Budil. Z mých ředitelských vzpomínek. Praha : Český čtenář, 1920. 304 s.
• Markéta Čekanová. Vendelín Budil a Plzeň : po plzeňských stopách Vendelína Budila. Plzeň : Odbor kultury Magistrátu města Plzně, 2013. 28 s. ISBN 978-80-260-5314-9.
• František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, s. 321–2
• František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, s. 123, 125, 136, 287, ISBN 80-200-0782-2
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, s. 72–3, 111, 153, 301
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 16–18, 53, 72–76, 81, 84, 191, 218, 231, 348, 358, 388, 390–391, 416, 485–487, 499.
• Rudolf Deyl: Jak jsem je znal, Jos. R. Vilímek, Praha, 1937, s. 14–32
• Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, s. 9, 10, 24, 39, 48, 53, 62, 64–73, 93, 104–5, 113, 131, 154, 159–161, 164, 173–5, 189
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, s. 246, 361, 371, 387
• Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 56. 
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, s. 7, 13–4, 21, 26–30, 33–4, 39, 50, 54, 71, 74, 118
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, s. 172
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, s. 51
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, s. 29, 31–2, 36, 56, 65, 85, 91, 128, 150, 345
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 81. 
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, s. 38, 169
• Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 113–116.
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, s. 19, 41, 56–7, 108, 120–2, 130, 135, 252
• Sirius: Vendelín Budil, In: Divadlo, roč. II, č. 17, 1. června 1904, Praha, s. 366–9
• Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, s. 7-15, 17–23, 25–40, 42–51, 53–7, 59–73, 75–86, 88–9, 92–120, 122–133, 135–155, 157–207, 210–243, 245–252, 254–5, 257–9, 261, 264–284, 286, 288–294, 296–301, 303–6, 308, 310, 314, 316–320, 322–4, 327–334, 336–346, 349, 356, 357–360
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 153. 
• Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, s. 33–6
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, s. 55, 57–8, 63–4
• VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 152–160.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 282–283. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vendelín Budil na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vendelín Budil
• Vendelín Budil v České divadelní encyklopedii
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Josefa Budila *1813
• Soupis pražských domovských příslušníků, Budil Vendelín * 1847
• Vendelín Budil v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Vendelín Budil v databázi Archivu Národního divadla
• Vendelín Budil ve Filmové databázi
• Osobní knihovna Vendelína Budila
• Vendelín Budil v Encyklopedii dějin města Brna

Autoritní data	AbARTP: 14842 Biblio: 9b7420e0-802d-4e9e-bc54-fbd2ddb9085b NKC: jk01020140 GND: 1037014693 ISNI: 0000 0000 5561 8773 LCCN: n79029675 SNK: 147290 VIAF: 50496537 WorldCat Entities: E39PBJpYvTTjvJ68RRTMgxrQbd

Portály: Lidé | Kultura | Literatura | Plzeň