Jan Vrba (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Vrba
Jan Vrba
Narození 10. července 1889
Klenčí pod Čerchovem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 28. května 1961 (ve věku 71 let)
Domažlice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Vrba (10. července 1889 Klenčí pod Čerchovem[1]28. května 1961 Domažlice) byl český lesník, učitel, básník a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v učitelské rodině a měl čtyři mladší sourozence. Studium gymnasia v Domažlicích nedokončil, roli v tomto rozhodnutí měla smrt matky (1905) a nový otcův sňatek. Rozhodl se stát lesníkem. Nejdříve byl lesním adjunktem v Zruči nad Sázavou, pak dva roky strávil v lesnické škole v Jemnici na Moravě a v letech 1910–1914 studoval na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. Ve Vídeňském deníku začal poprvé uveřejňovat své žurnalistické práce, první básně mu otiskl v roce 1909 regionální týdeník Obrana Podyjí v Dačicích. Několik prací mu otiskly Šaldovy noviny. Na studia si přivydělával v letech 1911–1912 jako asistent kurzů pro hajné v Berouně. Po začátku války pracoval na lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou a v tomto období mu Právo lidu otisklo několik fejetonů z přírody. V roce 1915 narukoval, ale vojenské služby byl zproštěn. Odešel ze Zruče, aby v Jemnici v letech 1916–1919 učil na tamní lesnické škole a aby se zde oženil se svou studentskou láskou. V roce 1919 se vrátil do rodného kraje, ze školství odešel. Několik povídek mu uveřejnil Zvon, vydal knižně své verše. V letech 1920–1923 byl redaktorem plzeňského časopisu Pramen a také sokolského časopisu v Plzni Na stráži (1920–1921). Mimo to byl redaktorem měsíčníku Pramen.[2] Literatuře se věnoval po zbytek svého života, který prožil v Domažlicích. Zde také ve věku 71 let zemřel. Pochovali jej v rodném Klenčí.[3] Byl bratrancem Jindřicha Šimona Baara.

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Řada knížek se opírá o jeho profesní lesnickou a mysliveckou zkušenost a ty jsou označovány jako cenné dodnes. Posmrtně vydané sebrané spisy obsáhly 76 svazků. Bývá nazýván básníkem lesa, stromů a zvěře. V několika knihách se věnoval historii Chodska.[4]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Radostné zaslíbení (1914), knížka veršů
  • Svítání a svět (1924), knížka veršů

Novely, povídkové knížky[editovat | editovat zdroj]

  • Les (1917)
  • Zahrada gestsemanská (1918), vlastenecká
  • Sázava (1918)
  • Knihy československých spisovatelů (1919)
  • Jitřní lov (1919)
  • Kniha z přírody (1920)
  • V poslední stráni (1921)
  • Bažantnice (1922)
  • Zelené šero (1922)
  • Vysoký sníh (1924)
  • Borovice (1925)
  • Chromá liška a jiné příhody (1925)
  • Lesáci (1926)
  • Divoženky (1926)
  • Zapomenuté údolí (1926)
  • Dražinovská hora (1926)
  • Nejsilnější vášeň (1927)
  • Mniška (1929)
  • O myšce hrabalce (1929), pro děti
  • Madlenka z Pece (1930)
  • Duše na horách (1931)
  • Převrat (1932)
  • Zlatý klíček (1932), pro děti
  • Otokar Březina a jiní přátelé v mé paměti (1932)
  • Tajemný svět (1934)

a další

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Člověk boží (1917)
  • Dolina (1917)
  • Boží mlýny (1919)
  • Jan Martin Šanda (1920)
  • Zubřany (1920)
  • Beranuc dvůr (1924)
  • Chodsko pod Haltravou (1924)
  • Chodské rebelie (1924–1926), trilogie
  • Chodský černý týden (1947)
  • Chodský bílý týden (1947)
  • Prokop Veliký (1934), historický dvoudílný
  • Soumrak Hadlasuc rodu (1929)
  • Zbytkový statek (1930)
  • Odpusť nám naše viny (1945)

Filmové zpracování[editovat | editovat zdroj]

Román Boží mlýny se dočkal filmového zpracování již v roce 1927 (němý film režiséra Bradáče), v roce 1938 byl uveden stejnojmenný film od Václava Wassermana v české a souběžně s jiným hereckým obsazením i v německé verzi. Českou verzi vysílala i Česká televize (naposledy 15. prosince 2008).[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Jan Vrba, s. 114. 
  3. BLAHYNKA, Milan. Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. Kapitola Jan Vrba, s. 682. 
  4. CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury. Praha 7: Adonai s.r.o, 2001. ISBN 80-86500-21-7. Kapitola Jan Vrba, s. 550. 
  5. Boží mlýny – synopse a data vysílání na webu České televize

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]