Aleš Holický ze Šternberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aleš Holický ze Šternberka
Aleš Holický ze Šternberka.jpg

Nejvyšší zemský komorník
Ve funkci:
28. ledna 1437 – 1438
Panovník Zikmund Lucemburský
Předchůdce Aleš Škopek z Dubé na Dražicích
Nástupce Jan z Rýzmberka a ze Skály
Ve funkci:
1439 – 19. března 1455
Panovník Interregnum
Ladislav Pohrobek
Nástupce Jindřich Michalec z Michalovic na Mladé Boleslavi

Narození okolo roku 1390?
Úmrtí 19. března 1455
Křivoklát
Choť I. Eliška z Dubé a Lipé
II. Eliška z Boskovic
Rodiče Oldřich ze Šternberka
Markéta Planská ze Žeberka
Děti Petr Holický ze Šternberka
Kateřina Holická ze Šternberka
Příbuzní Smil Holický ze Šternberka (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleš Holický ze Šternberka (též uváděn jako Aleš ze Šternberka na Týřově;[1] okolo roku 1390?19. března 1455)[2] byl český šlechtic a vojevůdce z rodu pánů ze Šternberka. Byl podporovatelem nejdříve Zikmunda Lucemburského, po jeho smrti se postavil na stranu Jiřího z Poděbrad. Na začátku roku 1437 byl jmenován nejvyšším zemským komorníkem, čímž se stal čtvrtým nejvyšším zemským stavovským úředníkem Českého království.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina a mládí[editovat | editovat zdroj]

Hrad Křivoklát, který Aleš Holický ze Šternberka nejdříve dobyl a poté získal do vlastnictví

Aleš Holický se narodil přibližně okolo roku 1390 jako syn Oldřicha ze Šternberka a jeho manželky Markéty Planské ze Žeberka. Vyrůstal se svými dvěma sourozenci, sestrou Kateřinou[p 1] a starším bratrem Smilem[p 2], na rodové tvrzi v Holicích. Situace pánů ze Šternberka nebyla v té době příliš dobrá: rod byl kvůli početným větvím zchudlý.

Roku 1397 Oldřich ze Šternberka zemřel a poručíkem pro jeho tři děti se stal Jan Zaječický ze Šternberka.[3] První zmínka o Aleši Holickém ze Šternberka ale pochází až z roku 1401, kdy se oženil s Eliškou z Dubé a Lipé.[4]

Ve službách Zikmunda Lucemburského[editovat | editovat zdroj]

V roce 1420 Aleš Holický ze Šternberka vstoupil do služeb Zikmunda Lucemburského. Roku 1422 hrad Křivoklát dobyl husitský hejtman Žibřid z Chříče. načež se spojili Aleš a Hanuš z Kolovrat, aby hrad získal zpět, což se jim 10. srpna toho toku povedlo. Nedlouho po tom, co hrad dobyli, k němu ale přitáhl Žibřidův bratr Absolon a získal jej zpět. Aleš a Hanuš znovu začali obléhání a přinutili Absolona na útěk. Ten se ukryl v Rakovníku, kam ho oba katoličtí válečníci pronásledovali, jenže při poslední potyčce vypukl požár a Absolonovi se podařilo utéct do Žatce. I tak ale bylo získání Křivoklátu oceněno: Zikmund hrad nechal přepsat na Aleše Holického. Daroval Alešovi též hrad Týřov, který je sice v současné době pouze malou zříceninou, v 15. století to ale byl nedobytý a rozlehlý hrad.[5]

16. října roku 1423 byl svolán Svatohavelský sněm, který měl vyústit v převzetí moci nad rozvrácenou zemí a vytvoření koalice mezi umírněnými husity a katolíky. Mezi zúčastněnými nechyběl ani Aleš Holický.[1] Během sněmu bylo rozhodnuto, že bude zvoleno dvanáct zemských správců – šest katolíků a šest kališníků –, jejichž úkolem bude realizovat plán na ukončení válek. Jako nový zemský správce byl zvolen i Aleš, společně například s Čeňkem z Vartemberka nebo Oldřichem II. z Rožmberka.[6] Holický byl nucen změnit svoji náboženskou politiku a především se zavázal k přijetí podobojí.[6] Ačkoliv ho k přijetí víry přinutily okolnosti, u nové víry již zůstal a začal se pohybovat v okruhu umírněných husitů, například Menharta z Hradce.

Se svými oddíly se účastnil bitvy u Lipan, která skončila porážkou husitských radikálů.[4]

Polipanská doba[editovat | editovat zdroj]

V lipanské bitvě sice radikální husité prohráli, tím ale husitské války zcela nekončily. Dále pokračovaly četné boje, v dubnu 1435 například Aleš Holický s dalšími vojsky obléhal hrad Ostromeč, kde sídlil hejtman Filip z Padařova.[7]

28. říjnu 1435 se sjel velký sněm do Prahy, účastnil se i Aleš Holický ze Šternberka. Právě tehdy bylo rozhodnuto, že pokud Zikmund Lucemburský splní podmínky, podpoří šlechta jeho nárok na trůn.[7]

28. ledna 1437 byl Zikmundem jmenován do funkce nejvyššího zemského komorníka. Také se stal královým rádcem.[8] Již v prosinci toho roku ale král zemřel a Aleš Holický odmítal podpořit nárok jeho zetě Albrechta Habsburského na České království. Místo toho se spojil se vdovou po Zikmundovi, Barborou Celjskou, a rozhodl se podpořit Jagellonce.[9] Již několik dní po Albrechtově korunovaci do Čech vpadly polská vojska se skupinou českých šlechticů vedenou Ptáčkem z Pirkštejna. V této odbojové skupině nechyběl ani Aleš Holický ze Šternberka, který začal polské vojáky obsazovat na své hrady.[10] Sám se stáhl za hradby Tábora a další vojenské tahy prováděl Alešův jediný syn Petr.[7] Pokus o dosazení jagellonského krále ale nakonec skončil neúspěchem a vojska se vrátila zpět do Polska, kam se stáhl i Šternberk a Ptáček z Pirkštejna. Ve funkci nejvyššího komorníka Aleše Holického nahradil Jan z Rýzmberka a ze Skály, nicméně již roku 1439, když Albrecht Habsburský zemřel, získal své postavení znovu a udržel si jej až do své smrti.

Vzestup Jiřího z Poděbrad a poslední roky[editovat | editovat zdroj]

V září roku 1444 se konal v Kutné Hoře sjezd, na němž mělo být rozhodnuto, kdo, po smrtí Ptáčka z Pirkštejna, bude vést spojené východočeské landfrýdy. Účastnili se Aleš i jeho syn Petr a nakonec byl jako nový hejtman zvolen v té době asi pětadvacetiletý Jiří z Poděbrad.[11] Aleš Holický Jiřího podporoval, účastnil se i jeho tažení na Prahu a následného válčení poděbradské jednoty, v jejímž čele stál Jiřík, a jednoty strakonické, kterou vedl Oldřich II. z Rožmberka. Holický se ale snažil válce zabránit, nakonec byl zvolen jedním ze čtyř ubrmanů, kteří řešili spory mezi jednotami.[12] Spolupráce ubrmanů ale vázla a nakonec stejně došlo ke zbrojení. Aleši Holickému se například podařilo dobýt Kundratice, jejichž pánem byl Vilém z Riesenberka.[13] Vše nakonec skončilo bitvou u Rokycan a později mírovou smlouvou sepsanou na Vlčtejně.

Roku 1454 od Aleše Holického koruna odkoupila Křivoklát. Nedlouho potom, 19. března 1455, Aleš Holický ze Šternberka v dopoledních hodinách zemřel.[2][14] Stalo se tak buďto na hradě Křivoklátě nebo na Českém Šternberku.[14] Byl pohřben v Sázavském klášteře.[2] Alešův syn Petr zemřel již roku 1454 a zůstal po něm syn Petr, který byl po smrti děda svěřen do opatrovnictví Zdeňka Konopišťského ze Šternberka.

Rodinné vztahy a potomci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1420 zemřel v bitvě pod Vyšehradem Petr Konopišťský ze Šternberka[15] a od roku 1424 byl Aleš Holický jmenován poručíkem pro jeho děti, syna Petra a dceru Elišku.[16] Dětem sice zůstala matka, Perchta z Kravař, ta se ale dostala do finančních problémů a uzavřela s Alešem smlouvu, že on zaplatí její dluhy, za což se stane poručíkem obou dětí a správcem jejich dědictví.[16] V případě, že by obě děti zemřely, stal by se dědicem právě on.

Vztahy v rodině Šternberků ale nebyly ideální: svědčí o tom například dokument sepsaný v Českém Krumlově a který pojednává o tom, že v případě potřeby je Aleš ze Šternberka povinen chránit Perchtu z Kravař před svým starším bratrem Smilem. Ani se samotnou Perchtou ale Aleš Holický nevycházel dobře: vyčítal jí například to, že nechává svého syna Petra pobývat u Oldřicha II. z Rožmberka, ačkoliv věděla, že on a Petrův poručík spolu mají spory.

Aleš Holický ze Šternberka byl ženatý dvakrát: poprvé v roce 1401, kdy si vzal Elišku z Dubé a Lipé,[4] později si neznámého roku vzal Elišku z Boskovic.[17] Z prvního manželství se dochovala zmínka o jediném potomkovi: synu Petrovi. S Eliškou z Boskovic pak měl Aleš Holický dceru Kateřinu. Petr zemřel sice rok před svým otcem,[18] ale zajistil pokračování rodu: se svojí ženou Annou von Seinsheim měl syna, taktéž Petra. Ten se stal významným státníkem své doby: byl hejtman kouřimského krajenejvyšším zemským sudím a nejvyšším zemským komořím. Holická větev Šternberského roku pokračovala až do začátku 18. století, kdy vymřela po meči. Konopišťská větev stále existuje.

Majetek[editovat | editovat zdroj]

Roku 1422 dobyl hrady Křivoklát a Týřov a císař Zikmund mu je daroval za válečné zásluhy.[19] Právě na Křivoklátě sídlil minimálně do roku 1454 a nakonec zde i zemřel. Když jeho bratr Smil roku 1433 zemřel, zdědil Aleš Holický Brandýs nad Orlicí, avšak nevlastnil jej dlouho.[20] Do roku 1453 pak od pánů z Plavna držel v zástavě Bečov.[20]

Aleš Holický ze Šternberka chtěl uplatnit své dědické právo na rodové majetky v okolí řeky Sázavy a částečně se mu to povedlo: když kolem roku 1440 zemřel Petr ze Šternberka, získal Český Šternberk. Petrův další zámek, Konopiště, ale dostal Zdeněk Veselský ze Šternberka. Ve skutečnosti ale byla pro Aleše situace s dědictvím horší, než se zdála: o práva se dělil s Anežkou ze Šternberka a pravidelná výplata ze statků připadla Zdeňkovi.[2][21]

Je též možné, že byl správcem Karlštejna, přesné údaje se ale nedochovaly.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. † 14. dubna 1465; manžel Hanuš II. z Kolovrat
  2. † 1433; manželka Barbora z Pardubic

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zápis velikého sněmu svatohavelského v Praze [online]. Libochovice [cit. 2017-10-24]. Dostupné online. 
  2. a b c d SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království českého. Svazek 15. Praha: Argo, 1998. 340 s. ISBN 80-7203-115-5. S. 77, 78. 
  3. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království českého. Svazek 1. [s.l.]: František Šimáček, 1882. 260 s. S. 63. 
  4. a b c EMLER, Josef. Reliquiae tabularum terrae I.. 1. vyd. Praha: Královská česká společnost nauk, 1872. S. 591, 613. 
  5. DURDÍK, Tomáš. Hrad Týřov. 1. vyd. Praha: Unicornis, 2001. ISBN 80-86204-08-1. 
  6. a b SÝKORA, str. 35.
  7. a b c Z DRAHONIC, Bartošek. In HLAVÁČEK, Jan. Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha : Svoboda, 1981. S. 274, 276.
  8. KOULA, str. 42.
  9. KOULA, str. 43.
  10. SÝKORA, str. 54.
  11. SÝKORA, str. 63.
  12. SÝKORA, str. 72.
  13. URBÁNEK, Rudolf. Věk poděbradský II.. 1. vyd. Praha: Jan Laichter, 1918. 1047 s. S. 429. 
  14. a b SÝKORA, str. 87.
  15. ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3, Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-072-6. S. 59. 
  16. a b Konec 14. a začátek 15. století [online]. "Obec" Úročnice [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. 
  17. PALACKÝ, František. Dějiny rodu Sternbergů. Bruntál: Moravská expedice, 2001. 118 s. (Do nitra Askiburgionu). ISBN 80-86511-03-0. S. 73. 
  18. PÁNEK, Jaroslav. In: Sborník archivních prací 33. Praha 1983. S. 443.
  19. Hrad Týřov [online]. Hrady.cz [cit. 2017-10-26]. Dostupné online. 
  20. a b URBÁNEK, Rudolf. Věk Poděbradský I.. 1. vyd. Praha: Jan Laichter, 1915. 976 s. S. 145. 
  21. SÝKORA, str. 26.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SÝKORA, Michal. Aleš Holický ze Šternberka a česká šlechta v první polovině 15. století. Lužná, 2016 [cit. 2017-10-22]. 105 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Dušan Foltýn. Dostupné online.
  • KOULA, Vít. Aleš Holický ze Šternberka. Šlechtic a politik polipanské doby. Praha, 2015 [cit. 2017-10-22]. 167 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Lenka Bobková. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]