Landfrýd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Landfrýd (z něm. Landfriede, což znamená zemský mír, latinsky constitutio pacis, pax instituta, také pax jurata) či česky sněmík byl výraz označující dohodu správních celků v rámci země o míru. Poprvé se objevují v Německu od 12. století. Účelem těchto dohod bylo omezení svémoci, ochrana veřejného pořádku, byly namířeny proti násilí, loupení a soukromým válkám. Také obsahovaly ujednání o potírání porušitelů zemského míru. Poprvé ho uzavřel Jindřich IV. v roce 1103. V českých zemích byl uzavřen poprvé roku 1388 mezi moravským markrabětem Joštem, olomouckým biskupem Mikulášem a moravskou šlechtou.[1]

Landfrýdní hnutí se v českých zemích velmi rozšířilo v interregnu 1440–1453. Landfrýdy zajišťovaly justici, státní správu i vojenskou ochranu, přesto kriminalita v této době stoupala. Jednotlivé šlechtické sněmíky se často dostaly do lokálních konfliktů o území v rámci protestantsko-katolických bojů, nicméně sjížděly se na zemské sjezdy a sdružovaly v bitvách s Uhry na moravských hranicích.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1. S. 56. 
  2. ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1437-1526 I. díl. [s.l.]: Libri 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Adamová, Karolína - Lojek, Antonín. Vliv landfrýdů na mírový projekt Jiřího z Poděbrad. In: Jiří z Poděbrad a jeho rodina. Praha : České vysoké učení technické, 2014, s. 39-42. ISBN 978-80-01-05531-1
  • Landfrid ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích