Zdeněk Lev z Rožmitálu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Lev z Rožmitálu

Erb Lvů z Rožmitálu

Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1525 – 1530
Panovník Ludvík Jagellonský, Ferdinand I. Habsburský
Předchůdce Jan z Vartemberka (poprvé)
Nástupce Jan z Vartemberka (podruhé)
Ve funkci:
5. březen 1508 – 13. únor 1523
Panovník Vladislav Jagellonský, Ludvík Jagellonský
Předchůdce Jindřich IV. z Hradce
Nástupce Jan z Vartemberka (poprvé)

Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
1504 – 1507
Panovník Vladislav Jagellonský
Předchůdce Půta Švihovský z Rýzmberka
Nástupce Petr Holický ze Šternberka

Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
1503 – 1503
Panovník Vladislav Jagellonský
Nástupce Jindřich Krakovský z Kolovrat

Karlštejnský purkrabí za panský stav
Ve funkci:
1498 – 1504
Panovník Vladislav Jagellonský
Předchůdce Albrecht Libštejnský z Kolovrat

Nejvyšší hofmistr[zdroj?]
Ve funkci:
1467 – 1480
Panovník Jiří z Poděbrad, Vladislav Jagellonský

Narození před 1470
Úmrtí 14. července 1535
Blatná
České královstvíČeské království České království
Národnost Čech
Choť Kateřina Švihovská z Rýzmberka
Rodiče Lev z Rožmitálu a Eliška z Kolowrat
Děti Anna
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Lev z Rožmitálu (před 147014. července 1535, Blatná) byl český katolický aristokrat, stavovský politik, dvořan a donátor umění doby jagellonské a raně habsburské.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Lev z Rožmitálu pocházel z významného českého rodu Buziců, jeho otec Lev z Rožmitálu proslul jako dvořan a diplomat králů Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. V letech 14671480 zastával úřad nejvyššího hofmistra českého krále[zdroj?]. Jeho matkou byla Eliška z Kolowrat. Zdeňkova teta Johana z Rožmitálu byla českou královnou, druhou manželkou Jiřího z Poděbrad. Díky otci a tetě Zdeněk Lev brzy mohl zasedat v Českém zemském sněmu.

Strmou politickou kariéru zahájil sňatkem s Kateřinou Švihovskou, dcerou nejvyššího zemského sudí Českého království, Půty Švihovského z Rýzmberka, po jehož smrti získal jeho úřad. Současníky byl popisován jako muž zpupný a lakotný.

V letech 14981504 zastával funkci karlštejnského purkrabí, v roce 1503 dvorského sudího a v letech 15041507 nejvyššího zemského sudího Českého království. Vzal na sebe úlohu správce veškerých králových důchodů a králova věřitele, a tak se stal nejmocnějším mužem v zemi. Od roku 1508 nepřetržitě 15 let držel úřad nejvyššího purkrabí. V čele katolické strany a ve spojení s Petrem z Rožmberka vytvořil vládu stavovské oligarchie v zemi, v Praze přenechal vůdčí úlohu Janu Paškovi z Vratu.

Sňatkem a politikou se domohl značného majetku. Podle berního rejstříku z roku 1523 byl po Pernštejnech a Rožmbercích třetím nejbohatším dvořanem v zemi.

Žil životním stylem renesančního velmože. Po Bavorech ze Strakonic zdědil panství s hradem ve Strakonicích, k nimž připojil panství Blatná, kde zbudoval vodní hrad. Od Hanuše II. z Kolovrat koupil hrad Zbiroh a panství Hořovice. Neúspěšně se snažil vyjmout z jihočeského dominia Český Krumlov. Na zásah krále Ludvíka Jagellonského roku 1523 musel odstoupit z úřadů. Vrátil se s nástupem krále Ferdinanda I. Habsburského v letech 15241526, po třech letech opět rezignoval. Ač vládl značnými penězi a půjčoval desetitisíce zlatých mnoha šlechticům i českým králům, svá panství zatížil dluhy, začal je rozprodávat; patřil k současně největším dlužníkům i věřitelům své doby. Až jeho dědicové, synovci Lev a Protiva, vykoupili statky zpět a dále rozmnožili.

Zemřel ve vysokém věku a byl pohřben pod znakový náhrobek v katedrále sv. Víta v Praze, zatímco jeho rodiče byli pohřbeni v presbytáři městského farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Blatné, stejně jako Zdeňkova žena Kateřina (+ 1540). Jejich pískovcové náhrobní desky s ošlapaným rodovým znakem a nápisem se dochovaly vsazeny do chrámové zdi.

Jeho náhrobní kámen byl vytvořen z červeného mramoru. Původně byl zapuštěn do podlahy, od počátku 20. století visí na severovýchodní zdi kaple Navštívení Panny Marie. Měří 1,06 x 1,94 metrů. Jeho střed zdobí kartuš se čtvrceným štítem. V prvním a čtvrtém poli je hlava kance, ve druhém a ve třetím stojící lvice. Nad kartuší je přilba s přikryvadly a korunou, klenotem je koruna s kančí hlavou. Po obvodě desky erb doplňuje latinský nápis LETA MDXXXV ZE STRZEDY NA CZTWRTEK PO SVATE MARKYTIE VMRZEL GEST VROZENY PAN PAN // ZDENIEK LEW Z ROZMITALA A Z BLATHNE &⊂ KTERYZ GEST BYL V TRZECH KRALVOW CZIESKYCH // KRALE WLADISLAWA KRALE LUDWIKA A KRALE FERDINANDA ⊃⊂ GEGICH MILOSTI NEYWYZSSYM // PVRKRABY PRAZSKYM. PAN BVOH RACZ SE NAD NYM SMILOWATI.[1]

Jejich jediná přeživší dcera Anna (15001563) se provdala za Adama I. z Hradce a žila na zámku Jindřichův Hradec.

Objednávky umění[editovat | editovat zdroj]

Velmož, který se na místě nepřítomného krále stal skutečným vládcem Čech, kladl důraz na skvělou reprezentaci dvorským uměním. Stal se tak nejvýznamnějším donátorem umění jagellonské doby.

K přestavbě hradu Blatná povolal asi roku 1508 královského hradního architekta a kameníka Benedikta Rejta, který již od roku 1505 pracoval na stavbě jeho tchána na hradě Švihově. Zbudoval v Blatné nádherný vodní hrad s velkolepým palácem, dokončeným roku 1523. Z jeho prostor nejvýznamnější je tzv. Zelená světnice s nástěnnými malbami, jež na převládajícím zeleném pozadí zpodobují lovecké a krajinné motivy, stejně jako portrét Zdeňka Lva s jeho synovci. Týž architekt pokračoval ve stavbě dvoulodního kostela Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí v Blatné, kterou založil Zdeňkův otec Lev roku 1444; chrám byl vysvěcen roku 1515. Z jeho vybavení se dochoval gotický krucifix, dřevořezba madony z doby kolem roku 1516, a dále reliéfy českých zemských patronů z blatenského oltáře, později přenesené do kostela v Kadově.

Pro Zdeňka Lva pracoval jeden z nejvýznamnějších řezbářů podunajské školy, Mistr Johann alias Honzlis, podle své signatury nazývaný Monogramista IP. Kromě dřevěné plastiky řezal pravděpodobně také kadluby (formy) pro kamnové kachle.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Lev užíval čtvrcený znakový štít, v 1. a 3. poli měl rodový erb Buziců po svém dědovi a pradědovi: černou kančí (sviní) hlavu z profilu, s vyplazeným jazykem, ve zlatém poli, ve 2. a 4. modrém poli je vpravo jdoucí zlatá lvice. Zlatý zajíc ve skoku doprava,rovněž modrém poli, ji nahrazuje v nástěnné malbě Zelené světnice v Blatné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PODLAHA, Antonín; HILBERT, Kamil. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Královské hlavní město Praha: Hradčany. I. Metropolitní chrám sv. Víta. Praha : [s.n.], 1906. Dostupné online. S. 185–186.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]