Přeskočit na obsah

Klenot (heraldika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dračí holub se snítkou a hvězdou jako klenot na točenici přilby

Klenot v heraldice je znamení umístěné na přilbě, resp. je od přilby oddělen točenicí nebo korunkou (ne hodnostní).[1]

První klenoty používané v boji byly obvykle rohy, křídla nebo ptačí pera. V heraldice se používají z této doby rohy, které mohou být postrkané (se zapíchanými praporky, pery atd.), rozložená nebo složená křídla (obvykle orlí). Peří se používala z kohouta, pštrosa a páva, které může tvořit kytu (několik per poskládaných do tvaru kytky). Později začalo být obvyklé opakovat jako klenot figury zobrazené ve štít erbu. Ty se pak rozlišují podle zobrazené části, u viditelných z 1/3 říkáme vyrážející, ze 1/2 vyrůstající a z 2/3 vyskakující.

Nejstarší klenot doložený z našeho území je v roce 1220 na pečeti Vítka z Prčice.[1]

  • Klenot může být zobrazen plasticky (na rozdíl od kresby ve štítě, která je plochá).
  • Musí být součástí přilby (spojený prostřednictvím točenice nebo korunky).
  • Klenot kopíruje směr pohledu přilby (odchylky se musí hlásit v blasonu).
Způsob upevnění klenotu rohů a sedícího lva i přikrývadel na turnajskou přilbu s pomocí korunky

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. S. 171-173.