Přeskočit na obsah

Točenice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Točenice je v heraldice věnec vytvořený z konců přikryvadel (poetičtěji se popisuje též jako závoj, který dala dáma rytíři, když odjížděl do bitvy, na výpravu nebo turnaj) a položený přes temeno tak, aby držel přikryvadla a tzv. klenot na přilbě.

Točenice

V heraldice se začínají točenice objevovat současně s přikryvadly. Zobrazují se střídavě ve stejných tinkturách (barvách), jako mají přikryvadla[1] (výjimky se hlásí při blasonování). Výjimečně mívají točenice více než dvě tinktury.

Slouží především k zamaskování přechodu mezi přilbou a klenotem. Někdy mohou být doprovázeny tzv. feflíky, což jsou vlající šňůrky, které z točenice vystupují. Někdy se točenice stává i heraldickou obecnou figurou, to znamená že se objevuje ve štítu. V současnosti je především součástí tzv. kolčí přilby jako symbol občanské heraldiky.[1]

Již ve středověku točenice v panovnických a také šlechtických erbech nahradily přilbové korunky se stejným účelem. V raném novověku byly panovníkem udělovány, namísto točenice, jako tzv. polepšení znaku a posléze vytalčily točenice prakticky úplně, ty proto zůstaly součástí znaků nešlechticů.[1]

Korunka přilby nemá hodnostní charakter, označuje sice šlechtický erb, ale nesděluje titulární stupeň šlechtictví, jako tzv. hodnostní koruna, používaná na štítě nebo mezi přilbou a štítem. Základní je koruna přilbová s viditelnými třemi listy a dvěma perlami, setkáme se i s korunou pohanskou s pěti viditelnými hroty a občas se objevuje na přilbě ve formě koruny knížecí nebo knížecí čepice. Výjimečně byla na přilbě použita i koruna trnová.[1]

  1. 1 2 3 4 BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7. Kapitola Znak a jeho součásti, s. 23, 125, 242-243.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]