Karel I. Minsterberský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel I. Minsterberský
Karol I Podiebradowicz.jpg
Nejvyšší mincmistr Českého království
Ve funkci:
1523 – 1525
PanovníkLudvík Jagellonský
PředchůdceJindřich Tunkl z Brníčka
NástupceJindřich Tunkl z Brníčka
Hornolužický fojt
Ve funkci:
1520 – 1527
PanovníkLudvík Jagellonský, Ferdinand I.
PředchůdceVilém mladší z Ilburka
NástupceZdislav Berka z Dubé a Lipé
Zemský hejtman v Čechách

Narození4. května 1476
Kladsko
Úmrtí31. května 1536 (ve věku 60 let)
Ząbkowice Śląskie
ChoťAnna Zaháňská (1488–1536)
RodičeJindřich I. Starší a Uršula Braniborská
DětiJindřich II. Minsterberský
Jáchym Minsterbersko-Olešnický
Hedvika Minsterberská
Jan Minsterbersko-Olešnický
Jiří II. Minsterbersko-Olešnický
PříbuzníMarkéta Minsterberská, Albrecht Minsterberský a Jiří I. Minsterberský (sourozenci)
Jiří Braniborsko-Ansbašský (zeť a bratranec)
Jindřich III. Minsterberský a Karel II. Minsterberský (vnoučata)
Profesearistokrat
CommonsCharles I of Podebrady
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel I. Minsterberský (4. května 1476, Kladsko31. května 1536, Frankenstein), byl minsterberský a olešnický kníže a nejvyšší hejtman Českého království, pocházející z minsterberské větve rodu z Poděbrad.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl synem minsterberského knížete Jindřicha a jeho ženy Uršuly Braniborské, jeho dědem byl pak český král Jiří z Poděbrad. Karel byl znám jako výborný diplomat, spolupodílel se například na uzavření jagellonsko-habsburské dědické smlouvy z Vídně z roku 1515.[1] V roce 1517 ztratil Volovsko a Stěnavsko.[2] K nástupu reformace byl pozitivní, obzvláště mu vyhovovala nauka o nenadřazenosti církevní moci nad mocí světskou.[3] Využíval reformačního nadšení k protiřímské politice, avšak již od poloviny 20. let 16. století se začal od náboženských novot odvracet.[4]

V letech 1520–27 byl hornolužickým fojtem.[5]

V letech 1523–1525 vykonával úřad nejvyššího mincmistra Českého království.

Byl pohřben se svojí ženou ve farním kostele svaté Anny ve Frankenštejnu.[6]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FUKALA, Radek. Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. S. 150. 
  2. ČORNEJ, Petr; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české VI. 1437–1526. Praha: Paseka, 2007. 839 s. ISBN 978-80-7185-873-7. S. 583. 
  3. Neznámá země, s. 154
  4. Neznámá země, s. 155
  5. ČORNEJ, Petr. Český stát v době jagellonské. Praha; Litomyšl: Paseka, 2012. 232 s. ISBN 978-80-7432-225-9. S. 189. 
  6. Neznámá země, s. 121

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
  • FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
  • FUKALA, Radek. Slezsko – neznámá země Koruny české : knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86829-23-4. 
  • GŁOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum w Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
  • GŁOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jindřich I. Starší
Znak z doby nástupu Minsterberský kníže
14981536
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich II. Minsterberský
Předchůdce:
Jiří Minsterberský
Znak z doby nástupu Olešnický kníže
15021536
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich II. Minsterberský
Předchůdce:
Vilém mladší z Ilburka
Znak z doby nástupu Hornolužický fojt
15201527
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Zdislav Berka z Dubé a Lipé