Zábřeh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě v okrese Šumperk. Další významy jsou uvedeny v článku Zábřeh (rozcestník).
Zábřeh
Zámek

Zámek

znak obce Zábřehvlajka obce Zábřehznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0715 541354
kraj (NUTS 3): Olomoucký (CZ071)
okres (LAU 1): Šumperk (CZ0715)
obec s rozšířenou působností: Zábřeh
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 34,58 km²
počet obyvatel: 13 792 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 285 m n. m.
PSČ: 789 01
zákl. sídelní jednotky: 20
části obce: 5
katastrální území: 5
adresa městského úřadu: Masarykovo náměstí 510/6
78901 Zábřeh
starosta / starostka: RNDr. Mgr. František John, Ph.D.
Oficiální web: www.muzabreh.cz
E-mail: radnice@muzabreh.cz

Zábřeh
Red pog.svg
Zábřeh
Zdroje k infoboxu a částem obce

Zábřeh (německy Hohenstadt,[2] centrální katastrální území a železniční stanice nesou název Zábřeh na Moravě) je město v okrese Šumperk v Olomouckém kraji, 12 km jihozápadně od Šumperku na řece Moravská Sázava. Žije zde téměř 14 tisíc obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Renesanční dům čp. 12, zvaný Pod podloubím, na rozhraní Žižkovy ulice a Masarykova náměstí.
Morový sloup z roku 1713 na Masarykově náměstí.
Kašna z roku 1829 na Masarykově náměstí. Napravo v pozadí je budova Galerie Tunklův dvorec, která fungovala v letech 1455 až 1991 jako radnice.

Osada Zábřeh vznikla na levém břehu řeky Moravská Sázava; její hlavní funkcí bylo zřejmě chránit brod přes řeku. První zmínka o Zábřehu se nachází na listině brněnského zemského sněmu z roku 1254. Město založili někdy ve druhé polovině 13. století německy mluvící kolonisté, kteří přišli patrně z přelidněného německého Saska. V roce 1278 byl Zábřeh už městem.

Dějiny města jsou až do počátku 17. století spjaty se šlechtickými rody, které se v držení Zábřehu střídaly. Páni z Kravař (13971446) získali Zábřeh do dědičného držení a chtěli z něj vytvořit hospodářské středisko svých severomoravských statků. Období největšího rozmachu a rozvoje města však nastalo až s příchodem panského rodu Tunklů (1442–1510). Zábřeh se stal jejich sídelním městem a získal od nich různé výsady a privilegia. Jiří st. Tunkl proslul jako zakladatel rybníků, z nichž se ve městě zachoval pouze jediný – rybník Oborník.

V 16. století se majiteli Zábřehu stali Boskovicové. Poslední z nich, Jan z Boskovic, odkázal rodový majetek kolem roku 1589 svému synovci Ladislavu Velenovi ze Žerotína. Za svoji účast ve stavovském povstání, během něhož se stal velitelem stavovského vojska a byl zvolen i zemským hejtmanem, byl po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 zbaven svých veškerých statků a Zábřeh přešel do držení Karla z Lichtenštejna. S rodem Liechtenštejnů pak zůstal Zábřeh spjat po celých dlouhých tři sta let.

Třicetiletá válka znamenala pro město na dlouhou dobu stagnaci v jeho rozvoji. Zábřeh sám se celkem rychle z válečných pohrom vzpamatoval, avšak hospodářsky ani kulturně již nedosáhl své někdejší úrovně. Až polovina 19. století, zahájením provozu na železniční trati Severní Ferdinandovy dráhy v roce 1845, vytvořila nové předpoklady pro to, aby se Zábřeh stal významným obchodně-průmyslovým a přepravním centrem pro celou oblast Zábřežska a Šumperska. Rozvíjející se průmysl přinesl Zábřehu i jisté pozitivní stránky.

Základ dnešního vzhledu města byl dán koncem 18. století, kdy po ničivém požáru musely být téměř všechny domy znovu postaveny. Charakteristický vzhled si městské jádro uchovalo až do poloviny 20. století. Tehdy vyrostla na okrajích města nová panelová sídliště a novostavbám se neubránil ani střed města.

Po druhé světové dálce byla většina zábřežských Němců odsunuta a přistěhovalectvím došlo k jejich nahrazení většinou českým obyvatelstvem.

Kostel sv. Bartoloměje

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Rok 1971 1981 1991 2001 2003 2011 2012
Počet obyvatel 10 764 15 183 15 356 14 579 14 422 14 004 13 977

[3]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Zábřehu.

V katastru obce jsou evidovány tyto kulturní památky:[4]

  • Zámek s areálem parku; komplex sestávající z následujících částí:
    • tzv. nový zámek (čp. 510) – v jádru renesanční architektura, upravená v letech 17261732, s gotickou věží, upravenou do dnešní podoby v roce 1794,
    • kamenné desky s erby – druhotně osazené v průjezdu tzv. nového zámku; na pravé straně deska s erbem Tunklů z Brníčka z roku 1478, na levé straně deska s erbem Tunklů z Brníčka a deska s erbem Klocmanů z Rychnova, všechny v reliéfním provedení,
    • budovy v místě bývalého hradu (čp. 511) – v jádru renesanční komplex hospodářských a administrativních budov, vystavěných na gotických základech bývalého hradu, ve hmotě zachovávající i bývalé hradby,
    • zámecký park – na ploše 0,54 ha, původně renesanční zahrada, založená v roce 1569, v současné době přírodně krajinářský park.
  • Kostel sv. Bartoloměje – jednolodní barokní kostel z roku 1757 podle projektu Domenica Martinelliho; k areálu patří dále:
    • fara čp. 63 – klasicistní architektura z roku 1780,
    • sousoší Nejsvětější Trojice – kamenická práce z roku 1807.
  • Kostel sv. Barbory – jednolodní kostel se středověkým jádrem, gotickým opěrným systémem, masivní věží; upravený v baroku v roce 1773; v klenbě kněžiště se uplatňuje vliv slezské renesanční valené klenby s výsečemi; k objektu patří dále:
    • areál bývalého hřbitova – zbytek ohradní zdi s bránou se schodištěm o pěti stupních a křížem na ohradní zdi; areál nyní upraven na park.
  • Dům čp. 12 (dříve čp. 14, Žižkova 1) – tzv. dům Pod podloubím; renesanční architektura z roku 1581 s dochovanou dispozicí a klenbami, upravená v 1. čtvrtině 19. století (fasáda rizalitu) a ve 2. polovině 19. století (fasáda levé části), další úpravy v 60. letech 20. století, sklepy domu gotické; nyní je zde umístěno muzeum.
  • Nádraží, budovy čp. 1625 a 1626 – jedna z posledních empírových nádražních budov na trati OlomoucPraha, postavena v letech 18431845 (A. D. Fleischmann).
  • Kašna (na náměstí) – z roku 1829.
  • Morový sloup (na náměstí) – kamenická práce z roku 1713.
  • Socha sv. Jana Nepomuckého (u kostela sv. Bartoloměje).
  • Náhrobek Rudolfa Dvořáka (městský hřbitov) – hrob předního moravského historika z roku 1920.
  • Náhrobek sourozenců Pettlových (na hřbitově) – empírový figurální náhrobek z roku 1820.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 570.  
  3. Databáze demografických údajů za obce ČR, Český statistický úřad
  4. PERŮTKA, M. (red.). Seznam nemovitých kulturních památek okresu Šumperk. Olomouc : Památkový ústav v Olomouci a OÚ Šumperk, 1994. ISBN 80-901473-5-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]