Nejvyšší mincmistr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlašský dvůr v Kutné Hoře, kde se nacházela centrální mincovna Českého království.

Nejvyšší mincmistr (německy Oberstmünzmeister, latinsky magister monetae) byl vysoký královský úředník v Českém království. Jeho kompetence se vztahovaly na veškeré horní podnikání, správu horních měst a dohled nad mincovnou v Kutné Hoře.

Jako královský úředník měl v rukou mincovní a horní práva, měl dozor nad ražbou mincí, horním desátkem, přednostním nákupem drahého kovu ze soukromých dolů pro státní mincovnu. Rovněž dohlížel na dodržování horních zákonů.

Historie úřadu[editovat | editovat zdroj]

Označení „magister monetae“, tj. úředník mince, se zpočátku obvykle vztahovalo k mincmistrovi kutnohorskému (kutnohorská mincovna byla nejvýznamnější mincovnou u nás, i když ještě starší mincovna fungovala i v Praze). Z různého pojmenování těchto úředníků[1] není jasné, odkdy jde o širší pojetí: dle Palackého[2] se titul „magister monetae regni Bohemiae“ objevuje již v době Karla IV. Mezi významnými zemskými úředníky je nejvyšší mincmistr uváděn od roku 1462 (jako první Zdeněk Kostka z Postupic, před tímto rokem nazývaný jen mincmistrem kutnohorským)[3]; v následujících letech už mají úředníci mince nižší postavení (bývá jich i více).

V roce 1497, kdy došlo k dohodě mezi českou šlechtou a králem Vladislavem II. Jagellonským (králem 1471–1516), nebyl nejvyšší mincmistr mezi 12 nejvyšších zemských úředníků zařazen. Opět se jako zemský úředník zmiňuje roku 1502.[4] Od roku 1534 byl jeho soud v Kutné Hoře výlučný pro všechny závažnější horní pře v zemích Koruny české.[5]

Od roku 1527 byl stále více podřízen české komoře a jeho pravomoci byly omezeny.[6] V roce 1548 převzala horní a mincovní agendu německá expedice české komory[7] a poté už nejvyšší mincmistr řídil jen mincovnu v Kutné Hoře.[6] Úřad nejvyššího mincmistra a hormistra byl zrušen za Josefa II. (králem 1780–1790) dekretem dvorské komory č. 754 z 18. února 1784 a jeho agenda, pakliže se netýkala soudnictví, byla předána VIII. oddělení českého gubernia (Camerale), které rovněž dozíralo na horní úřady a horní města i na mincovnictví.[7][8]

[1595] Nejvyšším mincmistrem byl učiněn pan Bedřich hrabě Šlik a na Horách Kutných uveden do úřadu panem Hertvikem Zejdlicem. Nebo nejvyšší mincmistrové Království českého mají tu svou starodávnou rezidenci a dává se jim kromě jiného z mincovny každého týdně dset kop českých grošů.
—  Mikuláš Daczický z Heslowa[9]

Seznam nejvyšších mincmistrů Českého království[editovat | editovat zdroj]

Jako nejvyšší mincmistry (nebo úředníky mince) neuvádějí různé zdroje[1][10] stejný výčet osobností a liší se i roky působení ve funkci. Tento seznam vychází z Palackého a Charváta.[2] Rozdílné osoby a data jsou ozdrojovány.

Mincmistr[editovat | editovat zdroj]

  • 1234 Brumo
  • 1240 Štěpán
  • 1247–1261 Jindřich Cruciburgensis
  • 1252 Jindřich v Humpolci
  • 1253–1265 Eberlin čili Eberhard
  • 1258 Jindřich Avis (Jindřich Pták)
  • 1258–1261 Dětmar
  • 1265 Eberhard
  • 1269 Henning

Nejvyšší mincmistr do roku 1462[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší mincmistři od roku 1462[editovat | editovat zdroj]

Horní a Dolní Rakousy[editovat | editovat zdroj]

V obou korunních zemích držel v roce 1848 tento dědičný úřad rod hrabat z Pergenu.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Leminger (Královská mincovna v Kutné Hoře, Dodatky, 1924, s. 46–47) a s ním Šandera tvrdí, že Čabelický zastával tuto funkci v letech 1436–1455 (je zmiňován i v roce 1437), Ptáček naopak není jako mincmistr zmiňován v žádném pramenu. Ve Starých letopisech českých je však uvedeno, že na sněmu v roce 1444 "ustavili ... Čabelického mincmajstra ... proti vuoli Pražanov".

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Mincmistři. www.cnspg.cz [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. 
  2. a b PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  3. SMOLÍK, Josef. Pražské groše a jejich díly. Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Roč. 1894, čís. 3, s. 64–67. 
  4. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 90. 
  5. MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 59. 
  6. a b VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 349. 
  7. a b Úřad nejvyššího mincmistra a hormistra, jeho předchůdci a nástupci [online]. Pražský mincovna [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  8. Podle ČAPKA i VYKOUPIL byl úřad zrušen už v roce 1783.
  9. DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Paměti. Praha: Evropský literární klub, 1940. 232 s. (Národní klenotnice). S. 61. 
  10. a b c d e f g h i j k l m n o LEMINGER, Emanuel. Královská mincovna v Kutné Hoře. Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Třída I.. Roč. 1912, čís. 48, s. 177. 
  11. ŠANDERA, Martin. Hynce Ptáček z Pikrštejna – opomíjený vítěz husitské revoluce. Praha: Vyšehrad, 2011. 200 s. ISBN 978-80-7429-132-6. S. 38. 
  12. a b FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 128. 
  13. FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. (DE) [nedostupný zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 203–204. 
  • HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 90, 104, 108. 
  • LUKÁŠ, Václav. Počátky úřadu nejvyššího mincmistra království českého. In: Numismatický sborník 6. [s.l.]: [s.n.], 1960. S. 169–206.
  • MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 59. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 348–349. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]