Jaromír Homolka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Profesor PhDr. Jaromír Homolka
Narození 16. května 1926
Zvolen
Úmrtí 28. května 2017 (ve věku 91 let)
Povolání kunsthistorik
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Homolka (16. května 1926 Zvolen28. května 2017[1]) byl český historik umění, zabývající se českým a evropským gotickým uměním a vysokoškolský pedagog.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Čech bydlela rodina se třemi syny (Jaromír byl prostřední) v blízkém okolí Prahy. Jaromír poznával umělecké památky Prahy dříve, než nastoupil ke studiu dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Po absolutoriu školy jako zásadní pro svou profesní orientaci na gotické sochařství označoval setkávání s profesorem Albertem Kutalem. Nastoupil brzy jako kurátor sbírky středověkého sochařství v Národní galerii v Praze, kterou budoval společně s Ladislavem Kesnerem starším. Podílel se tam na mnoha výstavách, například roku 1965 na projektu výstavy Jihočeská gotika v Alšově jihočeské galerii na Hluboké nad Vltavou. V 70.letech přešel jako pedagog na katedru dějin umění filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze, kde byl jako bezpartijní dlouhá léta pouhým asistentem. Díky své stranicky zapojené manželce dosáhl alespoň roku 1979 povolení k roční stáži v Itálii. Teprve v roce 1988 se habilitoval a v roce 1990 byl jmenován profesorem dějin umění. V letech 19991–1994 také zastával místo děkana filozofické fakulty. V posledních letech své kariéry i po odchodu do důchodu externě přednášel vybrané kapitoly z dějin gotického umění na katedře dějin křesťanského umění KTF UK.

Po smrti profesora Alberta Kutala v 80.letech začal také přednášet dějiny umění v semináři dějin umění filozofické fakulty univerzity v Brně. Ve svém badatelském odkazu navazoval především na působení Alberta Kutala. Jeho oblastí zájmu bylo zejména gotické sochařství, pochopitelně především parléřovské sochařství a z něj sochařství tzv. krásného slohu, ale také šířeji parléřovské sochařství jako takové. Rukopis své monografie o Petru Parléřovi si v nakladatelství Odeon vyzvedl k přepracování po výstavě Parléřové a krásný sloh, konané roku 1978 pod vedením Antona Legnera v Kolíně nad Rýnem, ale nikdy jej již nevrátil.

Vedle tohoto zájmu se věnoval nejdříve pozdně gotickému sochařství na Slovensku a gotickému sochařství obecně. Z kolegů a spolupracovníků ho vázalo dlouholeté přátelství k historikům umění: brněnskému Albertu Kutalovi, bruselskému Robertu Didierovi a k fotografu Tiborovi Hontymu. Ze svých žáků si oblíbil Jana Royta a Jiřího Fajta.

S manželkou a dcerou bydlel v Praze 6 – Vokovicích, rád jezdil na chalupu v Petrovicích u Sedlčan.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Podílel se na několika výstavách a katalozích českého a slovenského gotického umění, například Umění doby posledních Přemyslovců ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy, nebo na katalogu k neuskutečněné výstavy Gotika v Čechách 1350–1420.

Napsal monografii věnovanou Mistru Pavlu z Levoče, věnoval se i dílu Albrechta Dürera.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřel historik umění prof. Jaromír Homolka (ff.cuni.cz; 20170601). Peter KOVÁČ: Zemřel historik umění Jaromír Homolka (stavitele-katedral.cz).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]