Přeskočit na obsah

Krucifix

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přemyslovský krucifix, kolem 1330, kostel svatého Jakuba Jihlava

Krucifix (z lat. cruci fixus [ke] kříži připevněný/přibitý) je umělecké zpodobení ukřižovaného Krista. Zpravidla tento výraz označuje jen plasticky zpracovaný kříž s Ježíšovým tělem,[1] kdežto zobrazení širší scény na Golgotě se nazývá Ukřižování nebo Kalvárie.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší krucifixy ze 6.–12. století nezobrazují Ježíšovo utrpení, ale ukazují Krista na kříži jako Boha v lidské podobě, který stojí zpříma, mívá otevřené oči a paže vodorovně rozevřené v gestu žehnání. Netrpí, nýbrž „kraluje z kříže“. K tomuto typu patří korunovaný kristus v dlouhé tunice – Volto santo z Luccy, Imervardův kříž z Brunšviku nebo tzv. Dobrý Bůh z belgického Tancrémontu, kde dlouhé roucho většinu těla skrývá. Řadí se k nim i skupina jihofrancouzských emailových křížků z Limoges, také na nich Kristus může mít na hlavě královskou korunu a úsměv ve tváři jako výraz překonané bolesti.

Souběžně s prvním typem se zhruba od konce 10. století objevuje mrtvé – tělo Kristovo v naturalistickém zavěšení za ruce na hřebech, rány na nohou nejsou výrazné, protože ke kříži bývá přibita podnožka (latinsky subpedaneum). K nejstarším příkladům patří Gerův kříž z dómu v Kolíně nad Rýnem z doby kolem roku 970. Podnožku může nést drobná postavička, která má zmírňovat Kristovo utrpení. Je znázorněna například na slonovinovém kříži španělského krále Ferdinanda I. Kastilského z poloviny 11. století.

Ve vrcholném středověku, přibližně od druhé poloviny 13. století, v souvislosti s františkánským hnutím v sochařství začíná převažovat naturalisticky zobrazené trpící nebo mrtvé tělo, zdůrazněny jsou Ježíšovy rány, zubožené tělo a bolestný výraz utrpení ve tváři.[2] Samotný kříž se také v historii měnil. Neopracovaný kmen stromu s rozeklanými větvemi byl zaveden koncem 13. století na mystických krucifixech (například Přemyslovský kříž z Jihlavy. Jindy má kříž tvar písmene "T" (řecké "tau").

V období vrcholné a pozdní gotiky bývají na dřík i ramena krucifixu doplňovány znamení, hlavičky nebo celé postavy evangelistů (například na kříži Přemysla Otakara II.), nebo jiných světců. Jindy krev z Kristových ran odkapává na Adamovu lebku, a tak smývá první hřích lidstva. Na krucifixu může být zobrazen jako symbol Kristova sebeobětování a eucharistie pelikán v hnízdě, krmící svá mláďata vlastní krví.

Během 15.–16. století se ustálil ikonografický typ vyobrazení kalvárie, s krucifixem mezi truchlící Pannou Marií a Janem Evangelistou, v malbě také další postavy aktérů. V manýrismu a baroku se k nim často připojuje lkající Marie Magdaléna. Tím se vývoj krucifixu uzavřel.

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Krucifix je nejvýraznějším symbolem křesťanství. Význam tohoto symbolu vzrostl zvláště během středověku, kdy v západním křesťanství úcta k ukřižovanému Kristu byla zdaleka nejvýraznějším bodem křesťanské nauky, a proto lze krucifix spatřit v každém katolickém kostele. Krucifix také zdobí mnohé římskokatolické domácnosti, zvyk věšet krucifix na zeď pochází z období po Tridentském koncilu, pravděpodobně ze 17. století.

Vývojová řada krucifixů

[editovat | editovat zdroj]
  • Volto Santo, Lucca
    Volto Santo, Lucca
  • Engausenský kříž, 9.-10. století
    Engausenský kříž, 9.-10. století
  • Imervardův kříž, Brunšvik, 10. století
    Imervardův kříž, Brunšvik, 10. století
  • Teodotův kříž, San Michele Maggiore, Pavia
    Teodotův kříž, San Michele Maggiore, Pavia
  • Gerův kříž, kolem 970
    Gerův kříž, kolem 970
  • Bon Dieu z Tancrémontu, 11. století
    Bon Dieu z Tancrémontu, 11. století
  • Krucifix krále Ferdinanda I. Kastilského
    Krucifix krále Ferdinanda I. Kastilského
  • Korunovaný Kristus král, 12. století, Limoges
    Korunovaný Kristus král, 12. století, Limoges
  • Černý krucifix, 14. století, Cáceres
    Černý krucifix, 14. století, Cáceres

Devocionálie

[editovat | editovat zdroj]

Podobu krucifixu v menším formátu mívají devocionálie a v miniturních rozměrech šperky, jako zjevný či privátní symbol náboženské příslušnosti nebo přesvědčení. Nejčastěji to jsou závěsné pektorální křížky,enkolpia, přívěsky k růženci nebo prsteny s krucifixem.

V češtině

[editovat | editovat zdroj]

Slovo se v češtině používá též jako citoslovce hněvu (krucifix!) (klení).

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. 
  2. ↑ Lexikon der christlichen Ikonographie, I. (A-E), Allgemeine Ikonographie, eds. Engelbert Kirschbaum, Wolfgang Braunfels et alii, vydal Herder Rom-Basel-Freiburg-Wien 1968, 1994², kapitola Das Christusbild, s. 355-414

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Krucifix&oldid=24938521“