Svatý Kříž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Tento článek je o kříži, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Další významy jsou uvedeny na stránce Svatý Kříž (rozcestník).
G. Doré: Nalezení svatého Kříže

Svatý Kříž nebo Pravý kříž[1] je tradiční označení pro kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Z tohoto kříže se od časů císaře Konstantina stal hlavní symbol křesťanství a je proto předmětem úcty. Jeho domnělé části (zlomky) jsou uchovávány a uctívány jako relikvie v oltářních nebo ostatkových křížích. Svatému Kříži (také Nalezení Sv. kříže nebo Povýšení sv. Kříže) je rovněž zasvěcena řada kostelů či kaplí.

Legenda[editovat | editovat zdroj]

Středověké legendy, jako např. Zlatá legenda, vyprávějí různé verze příběhu o svatém Kříži, od prvotního hříchu po Vykoupení, nalezení ztraceného a nakonec vztyčení vybojovaného kříže.

Původ dřeva[editovat | editovat zdroj]

Podle legendy Adam vzal z ráje větev stromu poznání dobrého a zlého, která pak přecházela z ruky do ruky až se dostala k Mojžíšovi, který na ni jako na žerď upevnil bronzového hada. V tom byl spatřován předobraz Ježíšova ukřižování. Dřevo pak prý v Jeruzalémě sloužilo jako lávka přes vodní proud. Královna ze Sáby je pak uctila a raději bosá přešla vodou, než aby na dřevo stoupla. Nakonec bylo dřevo nalezeno v rybníku Bethesda a použito na kříž pro Ježíše. Voda rybníku prý měla zázračnou moc a léčila nemocné, kteří ji pili.[1] Strom byl libanonský cedr, zvláště silný, houževnatý a vydával vůni.

Nalezení svatého Kříže[editovat | editovat zdroj]

Kříž byl nalezen roku 325 při vykopávkách prováděných na příkaz císaře Konstantina, jejichž cílem bylo najít Boží hrob. Konstantin zamýšlel vybudovat na jeho místě honosnou baziliku. V téže době se na pouť do Svaté země vydala i jeho matka, císařovna Helena, která se chtěla modlit na svatých místech, nechat tu vybudovat další stavby a zároveň zkontrolovat hospodaření s penězi určenými na stavbu baziliky. Podle podání svatého Ambrože nalezla zbytky křížů a další relikvie císařovna Helena roku 326.[2] Na jedné straně kopce Golgota byla nalezena jednomístná jeskyňová hrobka sestávající z komory a předsíně, na jiné straně Golgoty v jiné jeskyni byly nalezeny tři příčné trámy, odpovídající tomu, že s Ježíšem byli (Lk 23,32-33) ukřižování dva zločinci, tři hřeby a dřevěná tabulka s trojjazyčným nápisem „Ježíš Nazaretský, král židovský“.[zdroj?] Ježíšův trám byl poté určen na základě zázraku, uzdravení těžce nemocné ženy.[2]

Za den nalezení se udávalo 13. září.[zdroj?] Po návratu do Říma uložila Helena několik částí Kristova kříže, několik trnů z Kristovy koruny, dva hřeby, část tabulky s nápisem „Ježíš Nazaretský“ a příčný trám jednoho ze zločinců (polepšeného, kterého tradice nazývá Dismas[3]) ve svém paláci, který císař Konstantin na přání své matky roku 328 věnoval římskému biskupovi[3] a nechal ho přestavět na chrám Svatého Kříže.[2] K slavnostnímu vyvýšení kříže v Konstantinově bazilice nad Božím hrobem došlo asi v r. 335.[zdroj?] Konstantinův životopisec Eusebius z Cézareje cituje plný text dopisu císaře Konstantina jeruzalémskému biskupu Makariovi, v němž císař velebil podivuhodné okolnosti, za nichž byly relikvie nalezeny.[3] Nález zmiňuje i jeruzalémský biskup Cyril i milánský biskup Ambrož.[3]

Povýšení svatého Kříže[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Povýšení svatého Kříže.

V roce 614 při dobytí Jeruzaléma Peršany se ostatky kříže dostaly jako válečná kořist Chosroese II. do Persie.[zdroj?] Císař Herakleios je přinesl zpět do Jeruzaléma a zde 3. května 628 předal patriarchovi Zachariášovi.[zdroj?]

Podle legendárního podání (např. Zlatá legenda) je 14. září, svátek Povýšení svatého Kříže, dnem, kdy byly znovuzískány relikvie Kristova kříže od Peršanů.[zdroj?]

Kult ostatků Kříže[editovat | editovat zdroj]

V Jeruzalémě se od 5. století vystavovaly zbytky dřeva z Kristova kříže k uctění věřícími v rámci oslav výročí posvěcení baziliky Božího hrobu 14. září.[zdroj?] Ve východních církvích se svátek začal slavit v 7. století[zdroj?] a později došlo k jeho rozšíření i do Západní církve.[zdroj?] K datu 3. května vznikl na Západě svátek[zdroj?] nesprávně označovaný výrazem Nalezení svatého Kříže, zatímco na Východě bylo slaveno pouze 14. září jako Povýšení sv. Kříže.[zdroj?] Toto převzal Západ o více než století později.[zdroj?] V Miláně je prý doložen dokonce až v 11. století.[zdroj?]

Podle popisů poutníků do Jeruzaléma z 4. až 6. století byla tabulka dřevěná (Antonius z Piacenzy, který ji držel v rukou, uvádí, že z ořechového dřeva), přetřená vápnem, a byla na ní k přečtení slova „král židovský“ v hebrejštině, řečtině a latině. V evangeliu sv. Jana se uvádí, že nápis měl znít „Ježíš Nazaretský, král židovský“. Z toho se usuzuje, že císařovna Helena odvezla do Říma část tabulky s nápisem „Ježíš Nazaretský“.[3]

V roce 1492 při restauování baziliky sv. Kříže Jeruzalémského v Římě, v místech někdejší soukromé Heleniny kaple, byla objevena olověná schránka, zazděná v menze oltáře, s nápisem „Titulus crucis“ a pečetí z roku 1143, kdy kostel prošel předchozí přestavbou. Po otevření v ní byla nalezena tabulka z ořechového dřeva se stopami po vápenného nátěru a s trojjazyčným textem „Ježíš Nazaretský“. Roku 1496 papež Alexandr VI. prohlásil tento nález za autentickou relikvii, kterou do Říma dopravila svatá Helena.[3] Řecký i latinský nápis byly psány zrcadlově zprava doleva, po vzoru hebrejštiny.[3]

Přímo v Santa Croce in Gerusalemmekostele svatého Kříže v Římě jsou dosud uchovávány v samostatných relikviářích části kříže, dva trny z trnové koruny, tabulka s čitelným nápisem NAZARENUS (nazývaná Titulus crucis) a jeden hřeb z kříže.[4] Jeden hřeb z kříže, vsazený do zlata, je součástí Svatovítského pokladu v pražské katedrále.[5]

Chrámy zasvěcené svatému Kříži[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. 
  2. ↑ a b c Relikviář sv. kříže Archivováno 18. 4. 2019 na Wayback Machine., Benediktinské opatství sv. Václava, Broumov
  3. ↑ a b c d e f g Ing. Rudolf Minář, Pavel Záchvěj: Bazilika Svatého Kříže Jeruzalémského, in: Pojď si sáhnout na Boha, web.katolik.cz, 2004
  4. ↑ Kostel Sv. Kříže v Římě, Fatym Vranov nad Dyjí
  5. ↑ Svatovítský poklad, archivovaná verze oficiálních stránek Pražského hradu, kancelář prezidenta republiky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anatole FrolowːLes Reliquiares de la Vraie Croix. Paris 1965 (5 vydání ro roku 1971)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Kříž na Wikimedia Commons
  • Jeryz Pysiak: Kult relikvií Umučení Páně v ideologii královské vlády ve Francii a v Anglii ve 13. století: Ludvík Svatý a Jindřich III., [1], česky publikováno v knize: Peter Kováč: Kristova trnová koruna, Ars auro prior, edice Stavitelé katedrál 2, Praha 2009, s. 209 - 233.
  • Ing. Rudolf Minář, Pavel Záchvěj: Bazilika Svatého Kříže Jeruzalémského, in: Pojď si sáhnout na Boha, web.katolik.cz, 2004
  • Michael Hesemann: Ježíšova tabulka, Němí svědkové z Golgoty
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatý_Kříž&oldid=22330342“