Zlatá legenda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Legenda aurea
Zlatá legenda, kolem roku 1290, Biblioteca Medicea Laurenziana, Florencie
Zlatá legenda, kolem roku 1290, Biblioteca Medicea Laurenziana, Florencie
AutorJacobus de Voragine
Jazyklatina a středověká latina
Žánrlegenda
Datum vydání1298
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlatá legenda (latinsky Legenda aurea) je středověká sbírka životopisů svatých (hagiografií, tj. životopisů bez zázraků), legend (tj. životopisů se zázraky) a traktátů k církevním svátkům. Sestavil jí dominikánský mnich Jakub de Voragine koncem 13. století. Ve staré české verzi, nazývané Staročeský pasionál, přináší i několik ukázek z legend o českých světcích (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Ludmila), které byly k základnímu souboru přidány.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Autor[editovat | editovat zdroj]

Zlatou legendu sestavil nejspíše mezi lety 1260 a 1267[1] italský dominikánský mnich a pozdější biskup Jakub de Voragine. Dominikánským mnichem se Jakub stal v roce 1244 a studia absolvoval v Paříži, Kolíně a Bologni. Od roku 1292 až do své smrti 1298 byl Jakub arcibiskupem v Janově. Jako světec byl ctěn ihned po své smrti a v roce 1299 mu byla postavena socha se svatozáří. Jakub byl blahořečen v roce 1816 papežem Piem VII., oficiálně svatořečen dosud patrně nebyl.

Dominikáni byli velmi vzdělaní, žili v dobrovolné chudobě a chtěli působit hlavně na prostý lid. Jakub jako člen řádu Dominikánů chtěl pro své bratry kazatele připravit příručku pro jejich kázání na vzdálených misích. Protože byl zkušený církevní profesionál a velmi schopný spisovatel a vypravěč, podařilo se mu vytvořit knihu, která se ve své době stala bestsellerem a byla přeložena do mnoha jazyků.

Obsah legendy[editovat | editovat zdroj]

Legenda Aurea, 1499.

Obsahem legendy jsou životopisy svatých, které jsou seřazeny podle dat svých svátků v církevním kalendáři. Kazatelé na svých cestách tak měli na každý den téma ke kázání a často sami doplňovali legendy o místní světce. Příručka původně obsahovala 176 legend, ale během čtyř století se značně rozrostla. V současnosti obsahuje kolem 1065 příběhů a stále jsou nalézány další latinské rukopisy.

Ve středověku patřily legendy o světcích sepisované v klášterních skriptoriích k nejoblíbenějšímu literárnímu žánru. Inspirovaly se biblickými příběhy, nejstarší mytologií, hrdinskými eposy nebo místním bájeslovím středověkých národů. Nejrozšířenější legendy byly šířeny mezi prostým lidem, měly rychlý spád děje, vzrušení, hrůzu a dojetí. Zlatá legenda Jakuba de Voragine se stala nejoblíbenějším souborem životopisů svatých právě proto, že byla čtivá a srozumitelná všem vrstvám obyvatelstva.  

Využití legendy[editovat | editovat zdroj]

Zlatá legenda plná poutavých příběhů sloužila jako námět kázání nebo pro individuální zbožnost. Stala se také bohatým inspiračním zdrojem pro umělce. Legenda později zastínila všechny ostatní sbírky legend a byla nazvána Zlatá legenda. Dodnes se zachovala ve více než tisíci latinských rukopisech a mnoha překladech. Nakladatelství po celém světě ji vydávají i v současnosti.

Překlady legendy[editovat | editovat zdroj]

V dominikánských klášterech se snad nejdříve označovala jako Legenda sanctorum. Název Zlatá legenda dostala Jakubova sbírka až dodatečně v důsledku rozšíření a všeobecné oblíbenosti. Vyprávěla o víře a naději v tak pou­tavých příbězích, že byla srozumitelná jak pro duchovní, tak pro nejprostší laiky.

Již ve 13. století byla překládána a adaptována do národních jazyků. Příběhy z ní pronikaly do lidových vyprávění a byly využity i v pohádkách. Česky byla zpracována v roce 1357 neznámým českým domi­nikánem působícím na Pražském hradě. Bylo to na základě požadavku kancléře Karla IV. - Jana ze Středy. Tato staročeská verze překladu byla nazvaná Staročeský pasionál a patří k vrcholům tehdejší církevní prózy. Její vliv v českém prostředí byl velký, inspirovaly se jí česká legendaria (tj. soubory legend), ve kterých vystupovali čeští světci.

První novodobý překlad Zlaté legendy vyšel v nakladatelství Vyšehrad v 1984. Byl koncipován tak, aby v něm byly zastoupeny nejrůznější typy Jakubových legend. V témž duchu byl výbor později (2012) rozšířen, takže zpřístupňuje česky asi třetinu Zlaté legendy.

Zdroje a prameny legendy[editovat | editovat zdroj]

Svým charakterem legenda navazuje na tradici řeckého dobrodružného románu. Jejími hrdiny jsou však evropští a asijští světci (např. Barlaam a Josafat) a především první křesťanští mučedníci. Autor do legendaria zařadil světce od nejstarších (sv. Štěpán) po novodobé (sv. František).

Jakub de Voragine bohatě čerpal z dalších pramenů, a proto je Zlatá legenda z velké části kompilací. U světců, jejichž historicita je doložena autentickými prameny, čerpá autor z těchto pramenů a často je cituje (např. u sv. Řehoře nebo u sv. Augustina vkládá citáty z jejich spisů a epištol).

Při sepisování legend čerpal ze Životů Otců (většina legend o východních světcích), Eusebiovy Církevní historie (Ekklésastiké historiá), na ní navazujících Trojdílných církevních dějin (Historie ecclestiastica tripartita) a Školské historie (Historia scholastica) Petra z Troyes.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ DE VORAGINE, Jakub. Legenda Aurea. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1984. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zlatá_legenda&oldid=23766055“