Religiozita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mapa, znázorňující význam náboženství v jednotlivých zemích podle Gallupova institutu, rok 2008

Religiozita (angl. religiosity) znamená česky „zbožnost“, víru v pravost či pravdivost náboženství a sílu této víry. Může být také charakterizovaná jako náboženské přesvědčení obecně, udané svou mírou či zaměřeností ke konkrétní církvi, odrážející se v každodenním chování a praxi jednotlivce.[1] Nemusí však jít jen o „pozitivní“ osobnostní rys, například psycholog Jean Decety tvrdí, že pro religiózní jedince je charakterističtější větší egoismus.[2] Válka traumaticky zvyšuje religiozitu.[3]

Religiozita je přeneseně také sociologický termín, který určuje podíl věřících na celkovém počtu lidí zkoumané oblasti. Téměř všechny státy mají tento podíl vyšší než 50 %, tj. většina lidí je věřících. Mnoho islámských států (jako Saúdská Arábie, Írán či Súdán) udává dokonce stoprocentní či téměř stoprocentní podíl věřících. Naopak Česká republika se s přibližně 30 procenty (v roce 2001 podle ČSÚ 32,2 % [4]) řadí k nejateističtějším státům světa.

S religiozitou může souviset prožívání spirituální zkušenosti. Studie realizovaná v České republice poukázala vyšší spiritualitu mezi ženami a mezi vdovami a vdovci. S věkem také koreluje zvýšený výskyt spirituální zkušenosti. Jako omezení vzorku je ale konstatován nedostatečný počet věřících respondentů, což je právě důsledek realizace výzkumu na reprezentativním vzorku populace v sekulárním prostředí.[5]

Religiozita podle náboženství[editovat | editovat zdroj]

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Křesťanství pochází z Judeje, ale během staletí se rozšířilo téměř do celého světa. Dnes na světě žijí asi dvě miliardy křesťanů.

Katolicismus[editovat | editovat zdroj]

Katolicismus ve světě

Katolicismus je rozšířen v západní Evropě (kromě oblastí, převážně germánských, kde převládá protestantství), zvláště silný je v Itálii či Polsku. V podstatě stoprocentní podíly má v Latinské Americe.

Protestantství[editovat | editovat zdroj]

Protestantství se odštěpilo od katolicismu ve středověku, pod vlivem učení reformátorů jako Mistra Jana Husa, Johna Wycliffa či Martina Luthera. Leckde, například v Čechách, ho však zahubila protireformace. Dnes má většinu v severním a středním Německu, nizozemsky mluvících oblastech, ve Skandinávii, v Anglii či v Severní Americe.

Pravoslaví[editovat | editovat zdroj]

Pravoslaví ve světě

Pravoslaví se oddělilo od katolictví již roku 1054. Má stabilní pozici v jižní a východní Evropě a v celém Rusku.

Islám[editovat | editovat zdroj]

Islám - zelení sunnité, červení ší'ité

Islám, stejně jako křesťanství abrahámovské náboženství, vznikl na Arabském poloostrově, dnes je rozšířen s mezerami od Senegalu až po Malajsii, v Evropě v Albánii i jinde. V mnohých zemích je islám oficiálně či prakticky povinný. Na světě žije asi miliarda muslimů.

Judaismus[editovat | editovat zdroj]

Judaismus patří do stejné skupiny jako křesťanství a islám. Je to výhradně židovské náboženství, tedy má následníky v Izraeli a jinak různě po světě, kde žijí židovské menšiny. Spíše než početně je významný kulturně a historicky.

Hinduismus[editovat | editovat zdroj]

Hinduismus je náboženství čistě indické, kromě toho ho vyznává přibližně polovina obyvatel Srí Lanky. V Indii v podstatě jiné víry nejsou, pouze trochu islámu na severu země, u hranic s Pákistánem. Vzhledem k tomu, že v Indii žije miliarda lidí, je však i přes toto nepříliš plošné rozšíření hinduismus významné světové vyznání.

Buddhismus[editovat | editovat zdroj]

Buddhismus, rozsáhlý filosofický systém odvozený z nauk Buddhy Šákjamuniho, vyznávají lidé v Číně, Nepálu, Tibetu či jihovýchodní Asii. V současné době stále roste jeho popularita v Západním světě, ale tam je zatím významný spíše kulturně než početně.

Jiná náboženství[editovat | editovat zdroj]

Další víry již nejsou počtem vyznavačů důležité. Patří sem lokální víry jako taoismus, šintoismus, konfucianismus, voodoo, či zbytky starých náboženství – animismus, šamanismus apod.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. 
  2. PAZDERA, Josef. Dělá náboženství z dětí sobce?. osel.cz [online]. 2015-11-06 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  3. REUELL, Peter. Study shows that many who experience trauma of war become increasingly religious. phys.org [online]. 2019-03-06 [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/nabozenske_vyznani_obyvatelstva_ceske_republiky_23_12_04
  5. MALIŇÁKOVÁ, Klára; TRNKA, Radek; ŠARNÍKOVÁ, Gabriela; SMÉKAL, Vladimír; FÜRSTOVÁ, Jana; TAVEL, Peter. Psychometrická analýza škály každodenní spirituální zkušenosti (DSES) v českém prostředí. Československá psychologie [online]. 2018. Roč. 62. Supplement 1. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]