Arma Christi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nástroje Kristova umučení. Zleva doprava: Dismasův kříž, žebřík, houba na kopí (stvolu), kladivo, andělé, Kříž Kristův, kohout, hvězda, kleště, žebřík, kopí, kříž lotra po levici (vyobrazení z kostela Saint-Pierre de Collonges-la-rouge).
Nástroje Kristova umučení (další). Zleva doprava: kalich, louč, lucerna, meč, flagellum (důtka), sloup bičování, Veroničina rouška, 30 stříbrných, kostky, žezlo z rákosu, ruka, která Krista zpolíčkovala, louč, karafa ze žlučí a octem (vyobrazení z kostela Saint-Pierre de Collonges-la-rouge).

Arma Christi (česky Zbraně Kristovy) nebo Nástroje Kristova Umučení jsou posvátné křesťanské předměty, které se bezprostředně vztahují k pašijím Ježíše Krista, jeho mučení a smrti ukřižování. Jsou hojně používány v křesťanském umění.

Jejich vyobrazení, poprvé se vyskytující v 9. století (tzv. Utrechtský žaltář z r. 830), pochází z kanonických nebo apokryfních evangelií. Jedná se nejčastěji asi o třicet různých předmětů, jejichž pořadí či kombinace nejsou přesně vymezeny. Arma Christi se vyskytují i v heraldice jako heraldická znamení.

Přehled nástrojů Kristova umučení[editovat | editovat zdroj]

Zatčení a soud:

  • pochodně, které používali vojáci při cestě do Getsemanské zahrady
  • meč - jímž Petr uťal ucho veleknězovu služebníkovi v Getsemanské zahradě[1], nebo také meč římských vojáků zatýkajících Krista
  • ucho uťaté mečem veleknězovu služebníkovi
  • kohout – zakokrhal, když Petr zapřel Krista[2]
  • džbán, jenž použil Pilát, aby si umyl ruce, když Krista odsoudil na smrt[3]
  • třicet stříbrných mincí, které dostal Jidáš za to, že Krista zradil[4]
  • kalich použitý Kristem při poslední večeři (svatý grál)
  • svítilny které vojáci drželi při zatýkání Krista
  • Pilátova tvář
  • Kaifášova tvář
  • řetězy nebo provazy jimiž byl Kristus spoután

Mučení a cesta na Golgotu

  • bič (důtky, flagellum) použitý pro bičování Krista při korunování trním nebo při cestě na Golgotu
  • roucho - královské purpurové roucho, navlečené Kristovi na posměch[5]
  • třtina, kterou Krista bili po hlavě[6]
  • trnová koruna nasazená na posměch při bičování[7]
  • kámen házený na Krista během cesty na Golgotu
  • tvář vojáka plivajícího na Krista
  • ruka která Krista udeřila do tváře
  • Veroničina rouška – na níž zůstal obraz Kristovy ztrýzněné tváře

Ukřižování

  • hřeby - čtyři nebo tři
  • kopí - kopí, jímž byl Kristovi proboden bok, aby se zjistilo, zda je mrtvý[8]
  • kostky, symbol losování o Kristův oděv[9]
  • roucho - „suknice nesešívaná“, o niž vojáci metali los
  • kříž - na kterém Kristus skonal, nebo také tři kříže (Kristův, Dismasův = lotra po pravici, kříž lotra po levici
  • nápis na kříži - INRI[10]
  • tyč s houbou - houba namočená do octa byla Kristovi na tyči podána k ústům, když visel na kříži[11]
  • kleště jimiž byly vytaženy hřeby při snímání Kristova těla z kříže
  • kladivo, kterým zatloukali hřeby
  • slunce a měsíc, které se zatměly při Kristově smrti
  • žebřík – s jehož pomocí bylo Kristovo tělo sňato z kříže
  • nádoby na masti, jimiž ženy pomazaly Kristovo tělo
  • Turínské plátno – do něj bylo Kristovo tělo zabaleno
  • lebka u paty kříže – narážka na starokřesťanskou legendu, podle níž byl Kristův kříž postaven nad hrobem Adamovým, a Kristova krev stekla na Adamovu lebku

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mt 26, 51 (Kral, ČEP)
  2. Mt 26, 75 (Kral, ČEP)
  3. Mt 27, 24 (Kral, ČEP)
  4. Mt 26, 15 (Kral, ČEP)
  5. Mk 15, 17 (Kral, ČEP)
  6. Mk 15, 19 (Kral, ČEP)
  7. Mk 15, 17 (Kral, ČEP)
  8. Jan 19, 34 (Kral, ČEP)
  9. Mk 15, 24 (Kral, ČEP)
  10. Jan 19, 19 (Kral, ČEP)
  11. Jan 19, 29 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Schiller, Gertrud, Ikonographie der christlichen Kunst, II. Die Passion Jesu Christi, Gütersloh 1968 (ex. i anglická verze).
  • Ruggeri Fausto, Il Santo Chiodo venerato nel Duomo di Milano, NED (Nuove Edizioni Duomo), Milano, 2005, ISBN 88-7023-292-1
  • Maspero Valeriana, La corona ferrea. La storia del più antico e celebre simbolo del potere in Europa, Vittone Editore, Monza, 2003.
  • Hesemann Michael, Testimoni del Golgota, Edizioni San Paolo, 2003.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]