Pilát Pontský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o římském prefektovi. Další významy jsou uvedeny na stránce Pilát.
Pilát Pontský
Antonio Ciseri: Ecce homo
Antonio Ciseri: Ecce homo
Narození prosinec 12 př. n. l.
Abruzzo
Povolání politik a úředník
Manžel(ka) Prokula
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pilát Pontský, nebo správněji Pontius Pilát či Poncius Pilát (latinsky Pontius Pilatus, řecky Πόντιος Πιλᾶτος), byl v letech asi 2636 n. l. římským prefektem provincie Judea. Je znám především jako člověk, který odsoudil Ježíše Kristaukřižování.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Pilát Pontský je chybně počeštěná verze latinského Pontius Pilatus. Tuto verzi jména používá Bible kralická ze 16. století. Moderní Český ekumenický překlad Bible již používá podobu Pontius Pilát,[1] soudobý římský misál římskokatolické církve používá v textu vyznání víry fonetický pravopis Poncius Pilát,[2] odkud jej přebírá i Katechismus katolické církve.[3]

Ze jména Pontius se vyvozuje Pilátův samnitský původ (z rodu Pontiů, lat. Pontii). Jeho cognomen Pilatus či Pileatus, byl-li odvozen od výrazu pileus, což byla čapka, kterou nosili osvobozenci z otroctví, může napovídat, že se jednalo o osvobozeného otroka nebo jeho potomka.[4]

Existuje také domněnka, že snad mohl být potomkem samnitského generála Gaia Pontia.[5]

Pilátos (lat. pilatus) též obecně znamená „kopiník“ či „ozbrojenec s oštěpem“.[6] Etymologicky je tím myšlena vrhací zbraň římských vojáků – pilum –, což byly druhy lehkých kopí, kterými se dalo vrhat na dálku jako oštěpy.

Římský prefekt[editovat | editovat zdroj]

Do úřadu byl jmenován roku 26 po svém předchůdci Valeriu Gratovi. Flavius Iosephus a Filón Alexandrijský jej líčí jako tyrana a nepřítele Židů bez pochopení pro jejich zvláštní náboženské tradice – nechal do Jeruzaléma vnést římské zástavy, což bylo vzhledem k předpisu zakazujícímu zobrazovat živé tvory provokací Židů. Židovské obyvatelstvo také popudil, když při stavbě akvaduktu čerpal peníze z chrámového pokladu. Pilátův brutální postup vůči Samařanům (předkům dnešních Samaritánů) nakonec vedl k jeho sesazení – roku 36 byl nahrazen Marcellem. Podle Eusebia byl za Caligulovy vlády Pontský Pilát donucen r. 38 n.l. spáchat sebevraždu.

Syn Heroda Velikého zaslal bratrovi do Říma dopis, ve kterém si stěžuje na Pilátovu krutost. Doslova píše, že Pilát páchá „neustálé kruté popravy bez rozsudku“.[zdroj?]

Roku 1961 byl v Cesareji Přímořské nalezen nápis: „Obyvatelům Caesareje Pontský Pilát, prefekt Judska.“[7]

Soudce Ježíše Krista[editovat | editovat zdroj]

Pontius Pilatus je podle kanonických evangelií člověk, který odsoudil Ježíše Krista. V některých překladech je citována věta: „Já si však nad vámi myji ruce.“ Když farizejští předáci vyburcují dav k ukřižování Ježíše Nazaretského (syna Josefova, truhláře). Pilátovo jméno se nachází ve starokřesťanských vyznáních víry, což způsobilo vznik rčení „Dostal se tam jako Pilát do kréda“ (tj. nechtěně, náhodou, nečekaně, bez vlastního přičinění).

Podle legendy se Pilátova manželka jmenovala Klaudia Prokula. Pravoslavnou církví je uctívána jako svatá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická. biblenet.cz [online]. [cit. 2020-04-26]. Dostupné online. 
  2. Mešní řád. m.liturgie.cz [online]. [cit. 2020-04-26]. Dostupné online. 
  3. Katechismus - JEŽÍŠ KRISTUS "TRPĚL POD PONCIEM PILÁTEM, UKŘIŽOVÁN UMŘEL I POHŘBEN JEST". www.katechismus.cz [online]. [cit. 2020-04-26]. Dostupné online. 
  4. Encyclopaedia Britannica, 1911.
  5. Wroe, Ann. Pilate: The Biography of an Invented Man.
  6. Jan Heller: Výkladový slovník biblických jmen,2003.
  7. Fotografie dne – Pilát Pontský v Caesareji [online]. Eretz.cz, 2006-09-03 [cit. 2011-08-28]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6. s. 108-109.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]