Lorenzo Monaco

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lorenzo Monaco
Vite de più eccellenti pittori scultori ed architetti (1767) (14597647649).jpg
Narození 1370
Siena
Úmrtí 1425 (ve věku 54–55 let)
Florencie
Povolání malíř, iluminátor a mnich
Významná díla Triptych Zvěstování
Klanění sv. Tří králů
Zvěstování Panně Marii
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lorenzo Monaco, narozen jako Piero di Giovanni (asi 1370 Siena – asi 1425 Florencie) byl italský malíř a iluminátor období pozdní gotiky. Jeho následovníkem byl Fra Angelico.

Život[editovat | editovat zdroj]

Žil v kamaldulské poustevnické osadě Campa di Malpolo u Arezza[1] Jako malíř se patrně vyškolil ve Florencii, v dílně Agnola Gaddi (1350 - 1396), se kterým později spolupracoval na predele oltáře pro kapli Nobili v kostel Santa Maria degli Angeli (1387).[2] Roku 1390 vstoupil do florentského kamaldulského kláštera Santa Maria degli Angeli. Po složení slibu roku 1391 byl znám jako Don Lorenzo (Lorenzo Monaco, česky Mnich Vavřinec). Zprvu působil v klášterním skriptoriu jako iluminátor rukopisů. Tři z nich, datované 1394-1396, jsou nyní uloženy v Biblioteca Medicea Laurenziana. Ve stejné době namaloval několik menších obrazů s náboženskými tématy.

Lorenzo Monaco byl od roku 1494 děkanem kostela. V letech 1398-1400 maloval polyptych pro kapli Ardinghelli kostela Carmine. Po roce 1402 žil mimo klášter a stal se členem malířského cechu pod svým původním jménem Piero di Giovanni.[3] Zachoval si vazby s klášterem a roku 1414 pro něj namaloval monumentální Korunovaci panny Marie (nyní Gallerie Uffizi). Klášter mu roku 1415 prodal protější dům a ateliér za zlomek ceny. Malíř je naposled zmiňován roku 1422, ale Vasari soudí, že se mohl dožít roku 1425.[2] Lorenzo Monaco byl pohřben v klášterním kapitulním domě.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Graduál (1410), Biblioteca Medicea Laurenziana, Florencie
Korunovace Panny Marie (1414), Uffizi - Google Art Project
Oplakávání Krista (1408), Národní galerie v Praze - Google Art Project

Lorenzo Monaco ve Florencii navázal na tradici malby Giotta a jeho následovníků, Spinello Aretino a Agnolo Gaddi a na přelomu století na neo-Giottovské gotizující tendence, šířené zejména v okruhu malíře Niccolò Gerini. Z této doby pocházejí gotizující díla se silným spirituálním nábojem, bez profánních prvků a se zlaceným pozadím (Pietà, Gallerie dell'Accademia, Florencie).[2]

Po roce 1404 ho ovlivnila raná díla Lorenza Ghibertiho, který vytvořil reliéfy pro dveře Baptisteria a také Gherardo Starnina, který přinesl do Itálie novou inspiraci mezinárodní gotikou po svém pobytu ve španělské Valencii, spočívající zejména v zářivé barevnosti. Tyto podněty vedly Dona Lorenza kolem poloviny desetiletí k větší uvolněnosti kresby, aristokratickému zjemnění gest, neobvyklé kombinaci a kaligrafické svítivosti barev a splývání linií. Pozdější práce se vyznačují větší formální jednoduchostí a klidnější náladou, zjemněním barevnosti a zvláštní tajemnou atmosférou.[2]

Lorenzova procítěná zbožnost se projevila i ve scéně Oplakávání Krista (1408, Národní galerie v Praze).[5] Obraz, který je horizontálně odlišen barevností, má v pozadí nehostinnou opuštěnou a ponurou krajinu, které dominuje velký kříž, šedé skály a vysoké věže a hradby Jeruzaléma. V popředí je skupina postav která vychází formálně z kompozice Giotta v kapli Scrovegni (1305), ale scéna postrádá monumentálnost a je mnohem intimnější. Diagonální členění kompozice soustřeďuje pozornost k ležícímu tělu mrtvého Krista, rámovanému skloněnými tvářemi truchlících se svatozářemi a jejich barevnými rouchy.

Lorenzo Monaco patří k posledním zástupcům slohu mezinárodní gotiky. Jeho postavy jsou štíhlé, mají měkké splývavé linie a bohatě řasené drapérie. Jeho původní školení v knižních iluminacích se projevuje smyslem pro detail, pečlivou modelací tváří i výraznou zářivou barevností. Jeho pokračovatelem byl Fra Angelico.

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1390-1400 Tři zpěvníky zdobené miniaturami, Biblioteca Medicea Laurenziana
  • 1395 Stětí sv. Kateřiny, Gemäldegalerie, Berlín
  • cca 1395-1400 Modlitba v zahradě, Galleria dell'Accademia
  • 1400 Madona s dítětem, Kaiser-Friedrich Museum, Berlín
  • 1400 Madona s dítětem, Pinacoteca Nazionale, Bologna
  • 1404 Pietà, Galleria dell'Accademia, Florencie
  • 1404 Bolestný Kristus, Galleria dell'Accademia, Florencie
  • 1406-1410 Narození Krista, Metropolitan Museum of Art, New York
  • 1407-1409, Sv. Benedikt, National Gallery, Londýn
  • 1408 Oplakávání Krista (střední část triptychu), Národní galerie v Praze
  • 1408 Kristus na hoře Olivetské, Tři Marie u hrobu (křídla oltáře s Oplakáváním Krista), Louvre
  • 1409 Narození Krista, Metropolitan Museum of Art, New York
  • 1410 Polyptych Trůnící Panna Marie na trůně a světci, Galleria dell'Accademia
  • 1410 Oltář s Kristem na hoře Olivetské, Palazzo Davanzati, Florencie
  • 1410-1415 Triptych zvěstování, Galleria dell'Accademia
  • 1414 Scéna z života sv. Benedikta (predela oltáře), Galleria degli Uffizi
  • 1414 Narození Krista (predela oltáře), Galleria degli Uffizi
  • 1414 Korunovace Panny Marie, Galleria degli Uffizi
  • 1420-1422 Klanění tří králů, Galleria degli Uffizi
  • kolem roku 1420, Madonna s dítětem a dvěma anděly, Lichtenštejnské muzeum, Vídeň
  • 1420-1421 Klanění tří králů, Galleria degli Uffizi
  • 1420-1422, oltář kostela Sant'Egidio ve Florencii, Galleria degli Uffizi
  • 1420-1425 Život Panny Marie, kaple Bartolini Salimbeni, Santa Trinita (Florencie)
  • 1420-1425 Zvěstování, kaple Bartolini Salimbeni, Santa Trinita (Florencie)
  • Ukřižování s truchlícími, chiesa di San Giovannino dei Cavalieri, Florencie
  • Madonna s dítětem, Územní opatství Nejsvětější Trojice, Cava de' Tirreni
  • 1. čtvrtletí 15. století, Marie s dítětem, National Gallery of Scotland, Edinburgh
  • 1. čtvrtletí 15. století, Trůnící Madonna, Fitzwilliam Museum, Cambridge
  • 1. čtvrtletí 15. století, Korunovace Marie, Courtauld Institute of Art, Londýn
  • 1. čtvrtletí 15. století, sv. Jeroným, Rijksmuseum, Amsterdam

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mráz B, Mrázová M, 1988, s. 400
  2. a b c d National gallery of Art, Miklós Boskovits: Lorenzo Monaco
  3. Art UK: Lorenzo Monaco
  4. Churches of Florence: Santa Maria degli Angeli
  5. Olga Kotková, in: M. Winzeler (ed.), 2016, s. 24-25

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Marius Winzeler (ed.), 50 mistrovských děl, Sbírka starého umění ve Šternberském paláci Národní galerie v Praze, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-610-4
  • Sergio Rossi, I pittori fiorentini e le loro botteghe. Da Lorenzo Monaco a Paolo Uccello, Tau editrice, Todi 2012 ISBN 978-88-6244-169-8
  • George R. Bent, Monastic art in Lorenzo Monaco's Florence. Painting and patronage in Santa Maria degli Angeli, 1300-1415, Lewiston, The Edwin Mellen Press, 2006
  • Laurence B. Kanter, Painting and Illumination in Early Renaissance Florence, 1300-1450, Metropolitan Museum of Art (New York, N.Y.) 1994
  • Marvin Eisenberg, Lorenzo Monaco, Princeton (N.J.), Princeton University Press, 1989
  • Bohumír Mráz, Marcela Mrázová, Encyklopedie světového malířství, Academia Praha 1988
  • Luciano Bellosi, Lorenzo Monaco, collana i maestri del colore n. 73, Fabbri, Milano 1965
  • Georg Pudelko, The stylistic development of Lorenzo Monaco. 2, in "The Burlington Magazine", 74, 1939, pp. 76–81
  • Georg Pudelko, The stylistic development of Lorenzo Monaco. 1, in "The Burlington Magazine", 73, 1938, pp. 237–250
  • Osvald Sirén, Don Lorenzo Monaco, Heitz, Strasburgo 1905

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]