Santa Maria degli Angeli e dei Martiri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Santa Maria degli Angeli
Mariadosanjos2.jpg
Místo
Stát ItálieItálie Itálie
Souřadnice
Architektonický popis
Architekt Luigi Vanvitelli
Stavební sloh barokní architektura
Odkazy
Oficiální web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Santa Maria degli Angeli [deli andželi], plným názvem Santa Maria degli Angeli e dei Martiri, česky kostel Panny Marie, andělů a mučedníků, je titulární bazilikaŘímě, na náměstí Piazza della Repubblica, naproti hlavnímu nádraží Roma Termini. Vznikla přestavbou zříceniny Diokleciánových lázní, kterou od roku 1563 vedl Michelangelo Buonarroti.

Bazilika z Piazza della Repubblica
Poledník v podlaze

Historie[editovat | editovat zdroj]

Diokleciánovy lázně, jedny z největších v Římě, vznikly v letech 298–306 na ploše téměř 350×350 m. Po pádu říše chátraly a sloužily jako zdroj stavebního materiálu. Roku 1561 rozhodl papež Pius IV., aby byl zbytek – větší část někdejšího frigidaria, tj. studeného bazénu – přestavěn na kostel Panny Marie, svatých andělů a známých i neznámých křesťanských mučedníků. Stavbou byl pověřen Michelangelo, který starou stavbu využil velmi šetrně, takže i dnešní divák vidí zvenčí zříceninu.

Počátkem 18. století pověřil papež Klement XI. učence, filosofa a astronoma F. Bianchiniho, aby v podlaze kostela zřídil astronomický poledník. Roku 1749 došlo k malé přestavbě a za italského království v letech 1870–1946 se kostel užíval i jako státní kostel, kde byla pohřbena řada významných vojáků a politiků.

Roku 2006 dostala bazilika nová bronzová vrata podle návrhu polského sochaře Igora Mitoraje a roku 2010 byla v nádvoří odhalena pětimetrová socha Galileo Galilei podle návrhu čínsko-amerického fyzika a laureáta Nobelovy ceny Li Čeng-tao.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bazilika má zhruba půdorys řeckého kříže, je 128 metrů dlouhá a 105 metrů široká, hlavní loď je 25 m široká a 28 m vysoká. Příčná loď je 27 m široká a 90 m dlouhá, na obou koncích prodloužená o zhruba krychlové kaple. Vchod je z Piazza della Repubblica, ale kostel nemá žádné průčelí. Místo toho Michelangelo využil zbytek vyduté stěny někdejších teplých lázní (tepidarium), skrze nějž se vstupuje do dvou předsíní a hlavní lodi. V předsíni je nadživotní socha sv. Bruna, zakladatele řádu kartuziánů, od francouzského sochaře J.-A. Houdona z roku 1766. Velká část zdiva, klenby i sloupy z červené žuly pocházejí z Diokleciánových lázní.

V pestré barokní mozaikové podlaze je od roku 1702 zapuštěn 45 m dlouhý bronzový poledník (12° 30‘ východní délky) se stupnicemi a různými astronomickými údaji, dílo F. Bianchiniho. Na poledník se otvorem v jižní stěně promítá sluneční kotouč a dovoluje poměrně přesné určení místního poledne, rovnodenností a slunovratů. Další otvory v klenbě umožňují pozorovat Polárku a několik dalších hvězd a měřit jejich rektascenzi.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, L'Italie. Leipzig 1900, str. 246.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]