Prvotní hřích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Detail vitráže od Maxe Švabinského v jižní části transeptu katedrály sv. Víta.
Freska Michelangela ze Sixtinské kaple představující prvotní hřích

Prvotní hřích, hebrejsky החטא הקדמון‎‎, ha-chet ha-kadmon, latinsky peccatum originale, je termín pro první hřích v historii lidstva, kterého se podle biblického příběhu[1] dopustili Adam a EvaZahradě Eden (ráji), když se nechali svést hadem a pojedli ze stromu poznání. Důsledkem bylo vyhnání z ráje, uložení těžké práce a porodních bolestí lidstvu a ustanovení nepřátelství mezi ženou a hadem.[2] Od té doby také Adam a všichni lidé začali stárnout[zdroj?] a umírat[3].

Křesťanské pojetí[editovat | editovat zdroj]

Prvotní či dědičný hřích v křesťanské teologii znamená stav hříšnosti („nesvatost“). Tento hřích je tedy stav nedokonalosti, který následoval poté, co Adam a Eva projevili první neposlušnost v Edenu.[4] Podle křesťanů se tato vlastnost, nedokonalost, předává člověku v okamžiku početí a přechází z generace na generaci[5] bez možnosti ovlivnění.[zdroj?]

Křesťané věří, že výkupní obětí Ježíše Krista mohou být za určitých okolností jim i dalším lidem, následky prvotního hříchu odpuštěny a že je tak možný návrat a obnovení do rajského stavu před prvotním hříchem,[6] kdy lidé neumírali, žili v plnosti a v harmonii s Bohem, což je ze strany Všemohoucího vůči lidem "nezasloužená laskavost" a projev velké lásky.[7]

Pohledy jiných náboženství[editovat | editovat zdroj]

V ostatních náboženstvích, jako je hinduismus a buddhismus se vyskytuje nauka o karmě, která však má s "prvotním hříchem" velmi málo společného. V pojetí karmických náboženství se jedná o neustálý koloběh konání dobra a zla, ze kterého se konáním dobra může člověk sám od sebe vymanit, což je s učením Bible o vrozené nedokonalosti, v naprostém nesouladu.[zdroj?]

Názory v katolické církvi na život mimo Zemi a prvotní hřích[editovat | editovat zdroj]

V rozhovoru s názvem "Mimozemšťané jsou mí bratři", poskytnutému L'Osservatore Romano, Vatikánským novinám, otec Gabriel Funes, ředitel Vatikánské observatoře, uvedl: "Podle mého názoru možnost (života na jiných planetách), existuje"; "inteligentní bytosti, stvořené Bohem, mohou existovat ve vesmíru" a "někteří mimozemšťané mohou být dokonce bez prvotního hříchu"; "mohly by být (jiné bytosti), které zůstaly v plném přátelství se Stvořitelem.", dodal.[8]

Oficiální mluvčí Vatikánu, otec Federico Lombardi, jezuita, zveřejnil dne 21. února 2009 prohlášení, že takové dohady nesmí být zaměňovány za oficiální názor Svatého stolce.[9]

Názor feministického hnutí na prvotní hřích[editovat | editovat zdroj]

Feministická kritika v rámci feministické teologie rekonstruuje tradiční koncepci prvotního hříchu a hříchu obecně na teoretické i praktické rovině. Zabývá se důsledky tradiční interpretace prvotního hříchu z historicko-teologického hlediska a ukazuje, jakým způsobem se ještě dnes odráží ve vztazích mezi muži a ženami. Poukazuje na souvislost s dualistickým myšlením, které oběma pohlavím předurčilo určité vlastnosti. Ženy, které byly na tomto základě spojeny s přírodou, iracionalitou a sexualitou se nakonec staly ztělesněním hříchu jako takového. Feministické teoložky se snaží upozornit na chyby v této logice a na jeho důsledky.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grzech pierworodny na polské Wikipedii.

  1. Gn 3, 6 (Kral, ČEP)
  2. Gn 3, 15-17 (Kral, ČEP)
  3. Gn 2, 17 (Kral, ČEP), Gn 3, 19 (Kral, ČEP), Gn 5, 5 (Kral, ČEP), Ř 5, 12 (Kral, ČEP)
  4. Katolická církev. Katechismus katolické církve. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2001. Dále jen Katechismus. Dostupné online. ISBN 80-7192-488-1. § 379.  
  5. PAVLINCOVÁ, Helena, a kol. Slovník - Judaismus, křesťanství, islám. Praha : Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0440-6. Heslo Hřích prvotní, s. 188.  
  6. Katechismus, § 1708
  7. Ř 6, 1-7, 25 (Kral, ČEP)
  8. Reuters MSNBC Catholic News AgencyBBC
  9. Is there anybody out there?
  10. Trible, Phyllis. 1989. God and the Rhetoric of Sexuality, Overtures to Biblical Theology. Philadelphia: Fortress Press, str.217-220