Zahrada Eden

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zahradu Eden (hebrejsky: גַּן עֵדֶן‎‎, Gan Eden, arabsky: جنة عدن‎‎, Jannat ‘Adn), jinak též Rajskou zahradu, popisuje kniha Genesis jako místo, ve kterém žili Adam a Eva od svého stvořeni Hospodinem až do svého vyhnání.[1]

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Kniha Genesis neudává žádné informace o poloze zahrady, kromě toho, že se nachází na východě.[2] Rabínský překlad Efraima Sidona popisuje zahradu následovně:

K zavlažování prýští z Edenu proud a rozděluje se odtud ve čtyři hlavní. Jméno jednoho je Píšon, toť ten, jenž obtéká celou zemi Chavila, kde je to zlato. Zlato oné země je dobré, je tam i křišťál a onyxový kámen. Jméno druhé řeky je Gíchon, ten, jenž obtéká celou zemi Kuš. A jméno třetího je Chidekel, ten protéká východně od Ašuru, a čtvrtý proud je Frat.
— Genesis 2:10-14[3]

Židovská tradice ztotožňuje řeku Píšon s Gangou, Gíchón s Nilem, Chidekel s Tigrisem a Frat s Eufratem.[4]

Interpretace[editovat | editovat zdroj]

Jako synonymum Edenské zahrady je často používáno slovo Ráj (hebrejsky:פרדס‎‎, Pardes) nebo francouzsky:Paradis ze staroíránského pairi „okolo“ a -diz „vytvořit“, tedy ohrada, zahrada.

Někdy bývá Eden považován za království řízené Bohem.

Eden v umění[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji ztvárňované motivy zahrady Eden jsou Stvoření Evy z Adamova žebra, Had nabízející plod ze stromu poznání Evě, prvotní hřích a vyhnání z ráje. V Edenu se odehrává většina děje epické básně Ztracený ráj (John Milton). Scéna ze zahrady je vyobrazena i na stropě Sixtinské kaple (Michelangelo Buonarroti).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4. S. 37. 
  2. Gn 2, 8 (Kral, ČEP)
  3. Gn 2, 10–14 (Kral, ČEP)
  4. BIN GORION, Micha Josef. Żydowskie legendy biblijne. Katowice: KOS, 2009. ISBN 978-83-7649-003-8. S. 39. 

Související články[editovat | editovat zdroj]