Michelangelo Buonarroti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Michelangelo)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo Michelangelo. Další významy jsou uvedeny na stránce Michelangelo (rozcestník).
Michelangelo Buonarroti
Michelangelo Buonarroti (1544)
Michelangelo Buonarroti (1544)
Rodné jméno Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni
Narození 6. března 1475
Caprese Michelangelo
Úmrtí 18. února 1564 (ve věku 88 let)
Řím
Příčina úmrtí infekce a dušení
Místo pohřbení Santa Croce
Národnost Italové
Povolání sochař, navrhovatel, malíř, architekt, básník a inženýr
Partner(ka) Tommaso dei Cavalieri
Významná díla David
Pieta
Dying Slave
Poslední soud
Doni Tondo
… více na Wikidatech
Mecenáš Lorenzo I. Medicejský
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni často označovaný jen jako Michelangelo (6. března 1475, Caprese18. února 1564, Řím) byl italský sochař, architekt, malíř, básník a přední představitel vrcholné italské renesance a manýrismu. Jeho nejslavnější díla jsou monumentální socha Davida a malířská výzdoba Sixtinské kaple.

Život[editovat | editovat zdroj]

Michelangelo

Původ[editovat | editovat zdroj]

Michelangelo Buonarroti se narodil dne 6. března 1475[pozn. 1] v malém městě Caprese (nyní známé jako Caprese Michelangelo) v údolí Valtiberina poblíž Arezza v Toskánsku jako druhý z pěti synů do rodiny Florenťana Lodovica Di Leonarda Buonarrotiho Simoniho, který v době Michelangelova narození od podzimu 1474 po dobu šesti měsíců zastával funkci podesty obce Chiusi della Verna a také správce hradu Caprese, a jeho manželky Francesky di Neri di Miniato del Sera. Byl to jejich druhorozený syn.[1]

Rodina Buonarritiů patřila do florentského patriciátu. Tehdy nikdo z jejích příslušníků nezačínal s uměleckou kariérou, která nebyla v souladu s jejich postavením. Buonarritiové totiž zastávali především pozice ve veřejných úřadech. Rodina měla vlastní erb a sponzorovala kapli v bazilice Santa Croce (Florencie).[2]

V době Michelangelova narození však rodina trpěla nedostatkem financí[2]: otec tak zchudl, že se chystal zbavit svého privilegia florentského občana. Funkce podesty byla jen malým politickým úkolem, kterým se pro svou rodinu snažil zajistit slušný život.[3]

Dětství (1475–1487)[editovat | editovat zdroj]

Již na konci března po Michelangelově narození otcovi skončilo funkční období podesty v Chiusi della Verna, a rodina se proto vrátila zpět do Settignana ve Florencii. Zde byl Michelangelo jako novorozeně předán do péče místní chůvy.[1] Settignano bylo město kameníků, pískovce odsud, tzv. pietra serena byl používán k výstavbě ve Florencii. Michelangelova opatrovnice byla dcerou i manželkou kameníka. Michelangelo později, když se stal slavným umělcem, vysvětlil, proč upřednostňuje sochařství před jinými výtvarnými uměními. Řekl, že pochází ze země „sochařů a kameníků“, a že od své chůvy pil „mléko smíchané s mramorovým prachem“.[4]

Již v roce 1481, kdy Michelangelovi bylo jen šest let, zemřela jeho matka, která od Michelangelova narození do své smrti dokázala porodit další tři syny. Michelangelovu výuku rodina svěřila humanistovi Francescovi Galateaovi z města Urbino, který jej měl učit gramatiku. On však žádný zájem o humanistické vzdělání nejevil, raději kopíroval obrazy v kostelech a vyhledával společnost jiných malířů.[5] V těchto letech Michelangelo potkal Francesca Granacciho, svého celoživotního přítele, který jej nabádal, aby kreslil.[1]

Studia[editovat | editovat zdroj]

V dubnu roku 1488 Michelangela jeho přítel Francesco Granacci přivedl do umělecké dílny Domenica Ghirlandaia, jednoho z nejpopulárnějších florentských umělců této doby.[6] Michelangelův otec byl proti tomu, aby se jeho syn učil malovat, protože chtěl, aby se stal obchodníkem. Domenicovi Ghirlandaiovi se Michelangelova otce nakonec podařilo přesvědčit a s otcem uzavřel jakousi smlouvu po dobu tří let. Již po roce však Michelangela neměl co učit. Nadaného patnáctiletého mladíka si brzy povšiml florentský vládce Lorenzo Nádherný a přivedl ho do Medicejského paláce, kde se setkávali významní florentští umělci, literáti a učenci.[7] Michelangelo žil poté v paláci až do Lorenzovy smrti v roce 1492 a stal se téměř členem rodiny. Proslulé zahrady Medicejských se staly jeho další uměleckou školou.

Další život[editovat | editovat zdroj]

Michelangelo žil střídavě ve Florencii a v Římě, zpočátku působil krátce v Boloni. Pracoval pro Medicejské i Florentskou republiku, renesanční papeže i nejvýznamnější církevní hodnostáře a stal se zámožným mužem. Nikdy se neoženil a neměl děti. Zemřel dne 18. února 1564 ve věku 88 let.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Michelangelo byl geniálním umělcem, posedlým hledáním dokonalosti a snahou dokázat, že je nejlepší. Disponoval bohatou představivostí a podobu svých děl měl promyšlenou dříve, než na nich začal pracovat. Nejednou se proto stalo, že dílo, s nímž nebyl spokojen, poškodil, neboť je nedokázal zhotovit přesně podle svých představ. Velkou péči věnoval výběru kamene. Mramorové bloky si často jezdil vybírat do dolů v Carraře, mnohdy je osobně v lomu i těžil. Výjimkou byla socha Davida. Pro ni zpracoval kamenný blok nevhodných rozměrů (5 m vysoký o základně 1 x 1 m) s mnoha kazy a usazeninami, který stál 40 let bez využití před florentskou katedrálou a o jehož ztvárnění se neúspěšně pokusili již dva sochaři. David, kterého Michelangelo dokončil po dvou a půl letech práce roku 1504, svého tvůrce proslavil a zajistil mu nesmrtelnost. Za sochu Davida sochař údajně dostal 900 zlatých dukátů, což prý bylo víc, než vydělal Leonardo da Vinci za celý život.

Díla[editovat | editovat zdroj]

David, mramorová, přes 4 metry vysoká socha od Michelangela

Sochařství[editovat | editovat zdroj]

Malířství[editovat | editovat zdroj]

Socha Mojžíše v bazilice svatého Petra v řetězech, Řím

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Ve filmech a dokumentech[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V poznámce od Michelangelova otce se píše datum 6. března 1474, ráno před čtvrtou či pátou hodinou. Jelikož je to napsáno podle florentského kalendáře, je rok jiný, než běžný. V běžném zápisu je to rok 1475.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Michelangelo Buonarroti na italské Wikipedii.

  1. a b c CAMESASCA, Ettore. Michelangelo pittore. Milano: Rizzoli, 1966. S. 83. (italsky) 
  2. a b GONZÁLES, Marta Alvarez. Michelangelo. Milano: Mondadori Arte, 2007. ISBN 978-88-370-6434-1. S. 10. (italsky) 
  3. FORCELLINO, Antonio. Michelangelo. Una vita inquieta. 1. vyd. Řím: Laterza, 2005. xxi, 471 s. Dostupné online. ISBN 88-420-7581-7, ISBN 978-88-420-7581-3. OCLC 60528958 S. 6. 
  4. Forcellino 2005, s. 9–10.
  5. CONDIVI, Ascanio; SEDGEWICK, Alice. The life of Michelangelo. 2. vyd. University Park, Pennsylvania: Pennsylvania State University Press, 1999. xxii, 154 s. Dostupné online. ISBN 0-271-01853-4, ISBN 978-0-271-01853-9. OCLC 39856023 S. 9. 
  6. González, s. 12
  7. Creighton E. Gilbert. Michelangelo. Encyclopædia Britannica [online]. Encyclopædia Britannica, Inc., 2020-03-02 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Michelangelo jako autor[editovat | editovat zdroj]

  • BUONAROTTI, Michelangelo. Požár smyslů : výbor z poezie a dopisů. Příprava vydání Vladimír Janovic; překlad Pavel Eisner. Praha: Vyšehrad, 2013. 197 s. ISBN 978-80-7429-402-0. 
  • BUONAROTTI, Michelangelo. Oheň, jímž hořím. Příprava vydání Jan Vladislav. Praha: Mladá fronta, 1999. 175 s. ISBN 80-204-0778-2. 

Životopisy a monografie[editovat | editovat zdroj]

  • CONDIVI, Ascanio; SEDGEWICK, Alice. The Life of Michelangelo. 2. vyd. University Park, Pensylvania: Pennsylvania State University Press 154 s. ISBN 978-0-271-01853-9. 
  • SCHULZ, Karel. Kámen a bolest. Praha: Garamond, 2015. 512 s. ISBN 978-80-7407-241-3. 
  • ROLLAND, Romain. Život Beethovenův ; Život Michelangelův ; Život Tolstého. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1957. 445 s. 
  • STONE, Irving. Agónie a extáze : životopisný román o Michelangelovi. Překlad Daniela Feltová. Praha: BB Art, 2001. 667 s. ISBN 80-7257-609-7. 
  • STOREY, Stephanie. Mramor a plátno. Praha: Knižní klub, 2017. 351 s. ISBN 978-80-242-5806-5. 
  • GUASTI, Alessandro; LOMBARDI, Massimiliano. Michelangelo : život, osobnost a dílo. Překlad Irena Šifaldová. Praha: Rebo International CZ, 2018. 192 s. ISBN 978-80-255-1094-0. 
  • ZÖLLNER, Frank; THOENES, Christof; PÖPPER, Thomas. Michelangelo : 1475-1564 : dílo. Překlad Ondřej Bezdíček et al.. Praha: Slovart, 2008. 768 s. ISBN 978-80-7391-086-0. 
  • CONDIVI, Ascanio: Životopis Michelangela Buonarrotiho – životopis vydaný ještě za Michelangelova života
  • FORCELLINO, Antonio. Michelangelo: nepokojný život. [s.l.]: Vyšehrad, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7429-244-6. 
  • CAMESASCA, Ettore. L'opera completa di Michelangelo pittore. [s.l.]: Rizzoli, 1966. (italsky) 
  • Marta Alvarez González. Michelangelo. [s.l.]: Mondadori Arte, 2008. 159 s. ISBN 978-88-370-6434-1, ISBN 8837064349. OCLC 799531202 (italsky) 
  • FORCELLINO, Antonio. Michelangelo. Una vita inquieta. 1. vyd. Řím: Laterza, 2005. xxi, 471 s. ISBN 978-88-420-7581-3. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]