Léda
Léda (starořecky Ληδα Léda, latinsky Leda) je v řecké mytologii manželka spartského krále Tyndarea, milenka Dia a matka Kastóra a Polydeuka - Dioskúrů, Heleny a Klytaimnéstry. Život této královny je kladen do doby nejvýznamnějších řeckých mýtů – její manžel získal svůj trůn díky Héraklovi, Dioskúrové pluli spolu s Argonauty a obě její dcery byly manželkami hrdinů Trojské války.
Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]
Za Lédina otce je všeobecně označován aitólský král Thestios, který poskytl útočiště Tyndareovi, jenž byl vyhnán svým bratrem ze Sparty. Za její matku a Thestiovu manželku bývá označována Eurythemis nebo Laofonté, za sestru Althaia. Eumélos z Korintu však označuje za její rodiče Sysifa a Panteiduii, Alkmán zmiňuje pouze otce a to Glauka, není však jasné který nositel tohoto jména je myšlen.[1]
Ačkoliv se její slavné děti objevují již v Iliadě a Odysseii, pravděpodobně nejstarším dochovaném díle řecké literatury, samotná Léda v Homérově díle jmenovitě zmiňována není. Její jméno se objevuje až v o něco mladších Homérských hymnech a v díle Terpandera kde je označena za za matka Dioskúrů, jako matka Klytaimnéstry je zmiňována až Aischylem a jako matka Heleny Dionýsiem I. Syrákúským, u kterého se poprvé objevuje motiv že Léda vyseděla Helenu z vejce. V dalších zdrojích se objevují i jiné Lédiny děti: dcery Timandra, Foibé a Fylonoé.[1]
S Lédou se v podobě labutě spojil Zeus, ale v otázce které děti zplodila s ním a které se svým manželem se prameny liší. V Homérově díle a mnoha dalších zdrojích jsou Kastór, Polydeukés i Helena označováni za Diovy děti, zatímco Klytaimnéstra je vždy označována za dceru Tyndareovu. Zároveň však jsou oba Dioskúrové, často v téže zdrojích označováni, jako Tyndaridai „Tyndareovci, Tyndareovi synové“ a v jiných zdrojích, například Pseudo-Apollódorově Bibliothéce nebo Hyginových Fabulae, má každý z Dioskúrů jiného otce, Polydeukés Dia a Kastór Tyndarea.[1] U Pseudo-Apollódora se také objevuje podání že bohyně Nemesis utíkající z Diovy náruče se proměnila v husu, přičemž Zeus se proměnil v labuť a z následného spojení Nemesis počala vejce. Vejce poté nalezl mezi stromy pastýř a svěřil královně Lédě, které jej vyseděla a když se z něj Helena vylíhla přijala ji za vlastní. Toto podání o Helenině početí se objevuje i v eposu Kýpria, u Lykofróna, Pausania a v Pseudo-Hyginově Astronomice.[2]
Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]
Lédino objetí s labutí bylo v antickém umění oblíbeným motivem a je známo z mnoha vázových maleb i reliéfů. Mezi další zpodobnění patří:
- socha Léda s labutí je římská kopie podle Timothea (4. stol. př. n. l.), dnes v Kapitolském muzeu v Římě
- reliéf Léda s Diem proměněným v labuť je na Krétě v Iraklijském muzeu
- z novověkých děl je to obraz Léda se čtyřmi dětmi v přírodě od Jacoppa da Pontorma (z r. 1540, ve Florencii)
- Corregiova Léda s labutí (kolem r. 1525), byla ve sbírkách Rudolfa II. na Pražském hradě, později v Německu
- Socha v nádvoří radnice ve Funchalu na Madeiře.
- Plastika ve fontáně na náměstí T. G. Masaryka od Břetislava Bendy v Poděbradech.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Cesare da Sesto, Léda s labutí, cca 1505-1510
Léda s labutí , autor Museo del Prado
Socha ve funchalské radnici.
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Leda [online]. Theoi [cit. 2019-12-22]. Dostupné online.
- ↑ Nemesis [online]. Theoi [cit. 2019-11-15]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Léda na Wikimedia Commons
