Léda

Léda s Diem v podobě labutě na mozaice z Afroditina chrámu v kyperském Pafu, 3. století

Léda (starořecky Ληδα Léda, latinsky Leda) je v řecké mytologii manželka spartského krále Tyndarea, milenka Dia a matka Kastóra a Polydeuka - Dioskúrů, Heleny a Klytaimnéstry. Život této královny je kladen do doby nejvýznamnějších řeckých mýtů – její manžel získal svůj trůn díky Héraklovi, Dioskúrové pluli spolu s Argonauty a obě její dcery byly manželkami hrdinů Trojské války.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Za Lédina otce je všeobecně označována za dceru aitólského krále Thestia, který poskytl útočiště Tyndareovi, který byl vyhnán svým bratrem ze Sparty. Za její matku a Thestiovu manželku bývá označována Eurythemis nebo Laofonté, za sestru Althaia. Eumélos z Korintu však označuje za její rodiče Sysifa a Panteiduii, Alkmán zmiňuje pouze otce a to Glauka, není však jasné který nositel tohoto jména je myšlen.^[1]

Ačkoliv se její slavné děti objevují již v Iliadě a Odysseii, pravděpodobně nejstarším dochovaném díle řecké literatury, samotná Léda v Homérově díle jmenovitě zmiňována není. Její jméno se objevuje až v o něco mladších Homérských hymnech a v díle Terpandera kde je označena za za matka Dioskúrů, jako matka Klytaimnéstry je zmiňována až Aischylem a jako matka Heleny Dionýsiem I. Syrákúským, u kterého se poprvé objevuje motiv že Léda vyseděla Helenu z vejce. V dalších zdrojích se objevují i jiné Lédini děti: dcery Timandra, Foibé a Fylonoé.^[1]

S Lédou se v podobě labutě spojil Zeus, ale v otázce které děti zplodila s ním a které se svým manželem se prameny liší. V Homérově díle a mnoha dalších zdrojích jsou Kastór, Polydeukés i Helena označováni za Diovy děti, zatímco Klytaimnéstra je vždy označována za dceru Tyndareovu. Zároveň však jsou oba Dioskúrové, často v téže zdrojích označováni, jako Tyndaridai „Tyndareovci, Tyndareovi synové“ a v jiných zdrojích, například Pseudo-Apollódorově Bibliothéce nebo Hyginových Fabulae, má každý z Dioskúrů jiného otce, Polydeukés Dia a Kastór Tyndarea.^[1] U Pseudo-Apollódora se také objevuje podání že bohyně Nemesis utíkající z Diovy náruče se proměnila v husu, přičemž Zeus se proměnil v labuť a z následného spojení Nemesis počala vejce. Vejce poté nalezl mezi stromy pastýř a svěřil královně Lédě, které jej vyseděla a když se z něj Helena vylíhla přijala ji za vlastní. Toto podání o Helenině početí se objevuje i v eposu Kýpria, u Lykofróna, Pausania a v Pseudo-Hyginově Astronomice.^[2]

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Lédino objetí s labutí bylo v antickém umění oblíbeným motivem a je známo z mnoha vázových maleb i reliéfů. Mezi další zpodobnění patří:

socha Léda s labutí je římská kopie podle Timothea (4. stol. př. n. l.), dnes v Kapitolském muzeu v Římě
reliéf Léda s Diem proměněným v labuť je na Krétě v Iraklijském muzeu
z novověkých děl je to obraz Léda se čtyřmi dětmi v přírodě od Jacoppa da Pontorma (z r. 1540, ve Florencii)
Corregiova Léda s labutí (kolem r. 1525), byla ve sbírkách Rudolfa II. na Pražském hradě, později v Německu
Socha v nádvoří radnice ve Funchalu na Madeiře.
Plastika ve fontáně na náměstí T. G. Masaryka od Břetislava Bendy v Poděbradech.