Sisyfos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Sisyfos (rozcestník).
Sisyfos, autor: Tizian

Sisyfos - (latinsky Sisyphus) byl v řecké mytologii syn Aiola a jeho manželky Enareté. Jeho dědem byl Hellén, praotec všech Řeků. Stal se zakladatelem a prvním králem Korinthu.

Jeho bratry byli:

O Sisyfovi se říkalo, že je nejchytřejší z lidí, nebo také, že je ze všech nejprohnanější.

Oženil se s Meropou, jednou ze sedmi dcer Titána Atlanta. Jejich synové se jmenovali Glaukos, Ornytión a Sinón.

Meropé měla pěkné stádo dobytka, ovšem Sisyfos brzy vypozoroval, že stádo je pořád menší, zatímco stáda jeho blízkého souseda Autolyka se naopak rozrůstají. Jelikož Autolykos byl v kraji známý jako mistr krádeží, dával si Sisyfos pozor a nakonec se i pojistil - na kopyta dobytka vyryl slova „Ukradl Autolykos“ a když následující den šel po jasných stopách těchto kopyt, došel do Autolykových stájí. Zatímco se svědkové hádali se zlodějem, Sisyfos vstoupil do domu a svedl Autolykovu dceru Antikleiu, takto manželku argejského Láerta, a z tohoto činu se později narodil slavný hrdina Odysseus, který si v genech odnesl proslavenou lstivost.

Sisyfos založil město Efyru, později zvanou Korinth, zasloužil se o rozvoj loďstva a obchodu, avšak jeho současníci ho znali spíš jako největšího darebáka pod sluncem.

Pomstil se svému bratru Salmóneovi, který mu sebral thessalský trůn. Udělal to tak, že svedl jeho dceru Tyró, ta mu zplodila dvě děti, ale když se později dozvěděla, že jeho motivem nebyla láska, nýbrž nenávist k jejímu otci, obě děti zabila. Sisyfos ovšem vznesl proti Salmóneovi falešné obvinění z incestu a vraždy a vyhnal ho z Thessálie.

Na svůj prospěch hleděl i v případě, kdy říční bůh Asópos hledal svou ztracenou dceru Aigínu. Sisyfos dobře věděl, že ji unesl nejvyšší bůh Zeus, a také kde ji schovává, ale Asópovi to prozradil až po slibu, že mu dá na korinthském hradě nevysychající studnu. Zeus se musel zuřivému Asópovi ubránit metáním blesků.

Sisyfovi to však nemělo jen tak projít. Zeus nařídil svému bratru Hádovi, aby ho odvlekl do Tartaru a navěky tak potrestal za prozrazení tajemství bohů. Jenže Sisyfos Háda přelstil, nasadil mu jeho vlastní pouta a několik dnů ho dokonce držel ve svém domě jako vězně. To způsobilo na světě hrozné zmatky, protože nikdo nemohl zemřít, ani popravení. Situaci spěchal řešit bůh války Arés, Háda vysvobodil a Sisyfa mu vydal.

Jenže Sisyfos to stále ještě nevzdával. Než ho odvedli, nařídil své ženě, aby ho nepohřbívala. V Hádově paláci šel rovnou za Hádovou manželkou Persefonou, namítal, že jako nepohřbeného ho tam nemohou držet, a lstivými řečmi ji přesvědčil, že se vrátí na skok na zem, zajistí svůj pohřeb a do tří dnů bude zpět. Na slunečním světle však nechal sliby a nevrátil se. Povolali tedy Herma, aby ho dovlekl zpět, třeba násilím.

A to se také stalo a došlo na příkladné a kruté potrestání. Soudci mrtvých mu přikázali, aby tlačil obrovský kámen na kopec a na druhé straně ho skutálel dolů. Jenže to se mu nikdy nepodaří, kámen pokaždé těsně pod vrcholem vyklouzne a valí se zpátky dolů. Sisyfos musí začínat stále znovu a znovu. A tak je navěky k smrti unaven a navíc zmarněn bezvýchodností situace, na niž je i jeho příslovečná chytrost krátká.

Pojem „sisyfovská práce“ přetrval do dnešních dob jako symbol nesmyslné, otupující, bezvýchodné práce, ze které nikdy nemůže být užitek.

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

  • literárně byl jeho příběh ztvárněn například:
  • také lze připomenout Blomdahlův balet Sisyfos (z roku 1957)

Reference[editovat | editovat zdroj]