Florentská republika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Florentská republika
Repubblica Fiorentina
 Toskánské markrabství
 Arezzo
 Pisánská republika
11151185
11971532
Florentské vévodství 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Florentská republika v roce 1494
obyvatelstvo
počet obyvatel:
cca 100 000
státní útvar
vznik:
1115 – první založení republiky
1197 – druhé založení republiky
zánik:
1185 – obnovení Toskánského markrabství císařskými vojsky
1532 – vyhlášení dědičného vévodství papežem
státní útvary a území
předcházející:
Toskánské markrabství Toskánské markrabství
Arezzo Arezzo
Pisánská republika Pisánská republika
následující:
Florentské vévodství Florentské vévodství

Florentská republika (italsky Repubblica Fiorentina) byl stát v italském Toskánsku s hlavním městem Florencií.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Samostatná komuna[editovat | editovat zdroj]

Samostatný stát vznikl roku 1115 vzpourou florentských měšťanů proti Markrabství toskánskému, jehož existence tím skončila.

Republika a nástup Medicejů[editovat | editovat zdroj]

V republice se svářelo několik skupin patriciů, které na sebe postupně strhávaly moc. Republika byla formálně řízena titulárním vládcem (gonfaloniere), voleným každé dva měsíce členy florentských cechů, a jím jmenovanou radou zvanou signorie. V roce 1185 bylo s pomocí císařských vojsk na krátko obnoveno markrabství, které v roce 1197 zaniká další vzpourou florentských měšťanů a je obnovena republika. V roce 1434 ovládla Florencii klika Medicejů (jejím vůdcem byl Cosimo Medicejský) a udržela se 60 let, do roku 1494.

Republika Kristova[editovat | editovat zdroj]

Pamětní plaketa věnovaná Girolamovi Savonarolovi na Piazza della Signoria ve Florencii

Příchod Karla VIII. do Florencie byl příčinou mocenského pádu Medicejských a naopak vzrůstu moci fanatického dominikánského mnicha Girolama Savonaroly, který ve Florencii nastolil republiku Kristovu, tedy přísně teokratický stát, z něhož měla být vymýcena veškerá neřest, marnotratnost, přepych, pýcha a vůbec veškeré nepravosti lidstva. Florencie byla přeměněna na „město boží“ a Kristus byl prohlášen jejím králem. Svého profrancouzského postoje se Savonarola nevzdal ani po odchodu Karla VIII. z Itálie a prohlašoval, že jedině francouzský král zachrání a očistí církev a nastolí v Itálii nový, spravedlivější řád. V roce 1495 nedbal výzev papeže Alexandra VI. k dostavení se do Říma a nedbal ani papežova zákazu kázat. Stále více se na kazatelně pohoršoval nad oplzlými malbami, hudbou i literaturou. Mnohá umělecká díla ve Florencii nechal z těchto důvodů poškodit nebo rovnou zničit. Zavedl také policii, které měla kontrolovat mravnost občanů, tou byly děti, které směly volně vstupovat do všech domů a dle své libosti ničit vše špatné a nemravné. Savonarola začal ve svých kázáních kritizovat také papeže Alexandra VI. a další členy rodu Borgiů. Dne 13. května 1497 byl Savonarola exkomunikován a poté 23. května 1498 byl spolu s dalšími dvěma druhy odevzdán světské moci a popraven, jejich těla byla spálena na Piazza della Signoria.

Vláda Medicejských[editovat | editovat zdroj]

Giovanni di Lorenzo Medicejský (pozdější papež Lev X.) opět ovládl Florentskou republiku roku 1512 a roku 1527 byli Medicejové vyhnáni podruhé. Definitivně se rod Medicejů zmocnil vlády nad městem roku 1531 po jedenáctiměsíčním obléhání. Následujícího roku byla republika zrušena a papež Klement VII. jmenoval Alexandra Medicejského dědičným vévodou.

Symbolika[editovat | editovat zdroj]

Florentská lilie a lidový kříž, reliéf na hradě Rocca di Ripafratta

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]