Mistr Litoměřického oltáře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mistr Litoměřického oltáře
Narození okolo 1470
Úmrtí ?
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mistr Litoměřického oltáře (* okolo 1470??) byl anonymní český malíř, činný na počátku 16. století na přelomu pozdní gotiky a renesance. Jeho nejznámějšími díly jsou Litoměřický oltář a nástěnné malby v kapli svatého Václava v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nedochovaly se žádné písemné doklady, které by umožnily zjistit identitu tohoto malíře. Existovaly pokusy ztotožnit ho s malířem Hansem Elfelderem, který do roku 1508 působil jako dvorní malíř krále Vladislava Jagellonského, tyto hypotézy však nejsou průkazné.[1] Předpokládá se, že se narodil kolem roku 1470.[2] Není jistý ani jeho původ. Podle starší literatury pocházel z Čech a školením prošel u Mistra Křivoklátského oltáře.[3] Než se osamostatnil, krátce před rokem 1500, podnikl studijní cestu do dolnorakouského Podunají, kde se seznámil s tvorbou Ruelanda Frueaufa a Jörga Breue, jejichž podněty využil při své další práci. Vliv na něj měl i Albrecht Dürer.[4] Mladší dějepis umění se přiklání k teorii, že malíř přišel do Čech již jako hotový umělec, zřejmě z jižního Německa nebo z Podunají.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Litoměřický oltář - jednostranně malovaná křídla
Kristus na hoře Olivetské
Bičování Krista
Korunování Krista trním
Ukřižování
Litoměřický oltář - dvě oboustranně malovaná křídla
Kristus před Annášem
Navštívení Panny Marie
Nesení kříže
Narození Krista

Malíř patřil k nejvýznačnějším umělcům, kteří působili na královském dvoře Vladislava Jagellonského v Praze. Je mu dnes připisována řada obrazů pro církevní i světské hodnostáře, a to jak katolické, tak utrakvistické. Je nepochybné, že měl pomocníky, kteří tvořili jeho dílnu. Dějepis umění oceňuje zejména dvě jeho díla: tzv. Litoměřický oltář a cyklus nástěnných maleb v kapli svatého Václava v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.

Litoměřický oltář vznikl pravděpodobně kolem roku 1505.[6][7] Původně se jednalo o pětidílné oltářní retabulum o osmi křídlových deskách, kterých se dochovalo šest, z toho dvě oboustranně malované. O existenci oltáře v některém z litoměřických kostelů do roku 1633 neexistují žádné písemné doklady. Byly vysloveny tři teorie o jeho původu.[8] Podle první byl původně určen pro litoměřický děkanský kostel. Jeho presbytář je však pro rozměrnou archu těsný. Podle druhé hypotézy objednal oltář pro kapitulní chrám svatého Štěpána jeho probošt Jan z Vartenberka.[9] Měl být novým vybavením tohoto chrámu, který byl znovu vysvěcen v roce 1493.[10] Třetí teorie vychází ze zprávy, že v roce 1633 věnoval královský rychtář Jiří Vilém Herold ze Stodu děkanskému kostelu různé zařízení, ostatky a také oltářní obrazy, na nichž jsou znázorněny pašije.[11] Herold měl přátelské vztahy s premonstrátským klášterem v Praze na Strahově, kde jsou uloženy další obrazy Mistra Litoměřického oltáře. Není vyloučeno, že oltář byl původně umístěn tam. Heroldem darovaný oltář byl v děkanském kostele už roku 1671 nahrazen novým. Obrazy, nazývané dnes Litoměřickým oltářem se ve 2. polovině 19. století nalézaly v litoměřickém radničním sále jako majetek města. Od roku 1956 jsou vystaveny v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích.

Z Litoměřického oltáře se dochovaly následující části:

Malířská výzdoba Svatováclavské kaple, 1509

V roce 1506 začal Mistr litoměřického oltáře se svou dílnou pracovat na výzdobě kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Časově to souviselo s přípravou korunovace syna Vladislava Jagellonského Ludvíka na českého krále. Programem výzdoby bylo zobrazení svatováclavské legendy. Iniciátory díla a autory koncepce celého cyklu byli zřejmě zemský kancléř Albrecht z Kolovrat a Jan z Vartenberka, pražský a litoměřický probošt.[13] Monumentální cyklus obsahuje celkem 36 scén, které zachycují různé části svatováclavské legendy. Svatý Václav je mj. znázorněn, jak přijíždí na říšský sněm, jak mu císař předává rámě svatého Víta, jak kácí sekerou šibenici, jak je zavražděn, jak jeho služebník Podiven v lázni zabíjí Václavova vraha. Dílem Mistra Litoměřického oltáře je rovněž dvojportrét Karla IV. a jeho manželky Alžběty Pomořanské, stejně jako portrét manželů Vladislava Jagellonského a Anny z Foix. Jagellonský královský pár je umístěn nad Parléřovou plastikou svatého Václava. V roce 1612 přemaloval výzdobu Mistra Litoměřického oltáře a jeho dílny Alexius z Květné.[14] Tato přemalba byla na počátku 60. let 20. století sejmuta a původní dílo Mistra Litoměřického oltáře bylo v letech 19601965 obnoveno.[15]

Mistr Litoměřického oltáře je autorem prvního moderního portrétu na českém území. V roce 1506 namaloval podobiznu zemského kancléře Albrechta z Kolovrat. Obraz je součástí soukromé sbírky v Německu. Pouze z kopie je známý votivní obraz pro Jana z Vartenberka z doby před rokem 1508.

Kolem roku 1510 vznikl tzv. Strahovský triptych, na němž se podílel dílenský tovaryš. Na střední desce je zobrazeno Navštívení Panny Marie, na levém křídle Narození Krista a Útěk do Egypta. Na protějším křídle bylo zobrazeno Vraždění neviňátek (dnes v soukromé sbírce A. Bordiu, Madrid) a zřejmě i Obřezání Krista.[16]

Z doby po roce 1510 pochází oltářní Oltář s Nejsvětější Trojicí. Pod Nejsvětější Trojicí na střední desce je portrét donátora, pravděpodobně rovněž Albrechta z Kolovrat.[17] Heraldicky vpravo je zobrazena Panna Maria v ikonografickém znázornění Madony klasové – na jejím plášti jsou klasy, symbolizující Boží pole, které není třeba osévat. Heraldicky vlevo je postava svaté Barbory. Mistr Litoměřického oltáře je ještě autorem Oltářních křídel z Týnského chrámu, nesoucích postavy světic svaté Kateřiny a svaté Barbory v nadživotní velikosti (Národní galerie v Praze).

Svatokateřinský oltář (Oltář s obrazy z legendy o svaté Kateřině Alexandrijské) byl zřejmě objednán pro klášterní kostel sv. Kateřiny na Novém Městě pražském přibližně v letech 1518-1522. Z křídlového oltáře se dochovaly tři původně oboustranně malované desky, z nichž dvě byly druhotně podélně rozříznuty. Nyní se nachází 4 obrazy ve sbírce (Národní galerie v Praze a dva v soukromé sbírce G. Schäfera, SRN.[18][19] Svatokateřinský oltář:

  • Oboustranně malovaná deska: Čtoucí sv. Kateřina / Umučení sv. Kateřiny, Národní galerie v Praze
  • Sv. Kateřina před císařem Maxentiem, Národní galerie v Praze
  • Pohřeb sv. Kateřiny, Národní galerie v Praze
  • Ješitnost sv. Kateřiny, soukr. sbírka G. Schäfera, Veste Coburg, Schweinfurt
  • Sv. Kateřina na návštěvě u poustevníka, soukr. sbírka G. Schäfera, Veste Coburg, Schweinfurt

Během restaurování obrazu Svaté Anny s Marií a Ježíškem ze sbírek Národní galerie v Praze bylo v roce 2013 zjištěno, že se rovněž jedná o dílo Mistra Litoměřického oltáře.[20]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Votoček, Otakar, Sbírka starého umění, Severočeská galerie v Litoměřicích, Litoměřice 1983, nestránkováno
  2. Kotyza, Oldřich – Smetana, Jan – Tomas, Jindřich (eds.), Dějiny města Litoměřic, Město Litoměřice, Litoměřice 1997, s. 408, ISBN 80-85433-48-6
  3. Pešina, Jaroslav, Desková malba, in: Dějiny českého výtvarného umění I/2, Academia, Praha 1984, s. 590
  4. Pešina, Jaroslav, Desková malba, in: Homolka, Jaromír a kol., Pozdně gotické umění v Čechách, Odeon, Praha 1978, s. 355
  5. Zadražilová, Jitka, Fantóm mistra Litoměřického oltáře, Dějiny a současnost 18, 1996, č. 1, s. 41-44; Fajt, Jiří (ed.), Europa Jagellonica 1386–1572. Umění a kultura ve střední Evropě za vlády Jagellonců, výstavní katalog, GASK, Kutná Hora 2012, s. 141
  6. Royt, Jan, Gotická desková malba v severozápadních a severních Čechách. Výstavní katalog. Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice 2012, s. 7, ISBN 978-80-85090-91-8
  7. Royt J, 2015, s. 134-143
  8. Votoček, O., Sbírka starého umění, nestránkováno
  9. Pešina, J., Desková malba, in: Homolka, J. a kol., Pozdně gotické umění v Čechách, s. 350
  10. Životopis Mistra Litoměřického oltáře
  11. Kesner, Ladislav, Poznámky k historii bádání o Litoměřickém oltáři a jeho ikonografické podobě, Umění 38, 1990, č. 4, s. 305–311.
  12. Pešina J, Nová práce z okruhu Litoměřického mistra, in: Umění XIII, 1940-1941, s. 419
  13. Pešina, J., Desková malba, in: Dějiny českého výtvarného umění I/2, s. 576
  14. Poche, Emanuel – Janáček, Josef, Prahou krok za krokem, Orbis, Praha 1963, s. 66
  15. Pavel, Jakub, Dějiny umění v Československu, Práce, Praha 1971, s. 75
  16. Strahovský triptych
  17. Royt, Jan, Gotická desková malba, s. 142-143
  18. Pešina, J., Desková malba, in: Dějiny českého výtvarného umění I/2, s. 594
  19. Chlumská Š, 1999, s. 15-41
  20. Prague daily monitor: Gallery puts two newly restored Gothic paintings on display (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Royt Jan, Gotické deskové malířství v severozápadních a severních Čechách, 1340-1550, 352 str., Karolinum Praha 2015, ISBN 9788024631745, s. 134-143
  • Kyzourová, Ivana, Utváření obrazového prostoru v díle Mistra Litoměřického oltáře, Historická Olomouc 17, 2009, s. 165-176
  • Kyzourová, Ivana, Transformace středoevropských a italských vzorů v díle Mistra Litoměřického oltáře, Sborník Národního muzea, řada C, roč. 52, 2007, s. 45-53
  • Kesner, Ladislav, Poznámky k historii bádání o litoměřickém oltáři a jeho ikonografické podobě, in: Umění 1990, s. 305-311
  • Chlumská, Štěpánka (ed.), Obrazy z Legendy o sv. Kateřině Alexandrijské. Mistr Litoměřického oltáře a jeho dílna, Národní galerie v Praze, Praha 1999, ISBN 80-7035-207-8
  • Kesner, Ladislav, Mistr litoměřického oltáře. Katalog výstavy, Severočeská galerie, Litoměřice 1989, ISBN 80-85090-04-X
  • Kesner, Ladislav, Mistr litoměřického oltáře. Katalog výstavy, Národní galerie v Praze 1978
  • Kesner Ladislav, Mistr Litoměřického oltáře. Národní galerie v Praze 1977
  • Pešina Jaroslav, Mladá léta Litoměřického mistra, in: Umění 23, 1975, s. 453-462
  • Pešina Jaroslav, Mistr litoměřický, Praha 1958
  • Pešina Jaroslav, Slohový vývoj Mistra litoměřického oltáře, in: Sborník k poctě šedesátých narozenin Antonína Matějčka, Praha 1949, s. 138

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]