Václav Zenger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Karel Bedřich Zenger
podle fotografie kreslil Jan Vilímek
podle fotografie kreslil Jan Vilímek
Narození 17. prosince 1830
Chomutov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 22. ledna 1908 (ve věku 77 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Vzdělání Univerzita Karlova
Povolání fyzik
meteorolog
vysokoškolský pedagog
Zaměstnavatel Polytechnický ústav
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ukázka z jeho díla Fysika pokusná i výkonná

Václav Karel Bedřich Zenger (17. prosince 1830 Chomutov22. ledna 1908 Praha) byl český fyzik a meteorolog, profesor a rektor České techniky v Praze. Zabýval se hlavně optikou, astrofyzikou Slunce, spektroskopií a konstrukcí přístrojů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v rodině vojenského lékaře. Navštěvoval gymnázium v Německém Brodě a německé malostranské gymnázium. Původně se chtěl věnovat diplomatické kariéře, proto se v roce 1848 zapsal na právnickou fakultu. Ve druhém ročníku navštěvoval přednášky matematiky a fyziky na filozofické fakultě. Získal jak kvalifikaci právníka (1852), tak profesora (1853), který mohl vyučovat na českých i německých školách[1]. Během studií na filozofické fakultě navštěvoval přednášky F. A. Petřiny, kterému dělal soukromého a bezplatného asistenta, J. E. Purkyně, jehož přednášky Cosmologie vzbudily u Zengera velký zájem o astronomii, která jej pak spolu s meteorologií provázela po celý život. Během studií vypomáhal pod vedením J. G. Böhma[2] na klementinské hvězdárně s magnetickými a meteorologickými pozorováními. Musel vyučovat minimálně 6 let v tehdejších Uhrách, protože získal uherské stipendium[3]. V letech 18531861 byl profesorem na státním katolickém gymnáziu v Banské Bystrici na Slovensku. Po ukončení úvazku strávil půl roku na vídeňské hvězdárně a poté až do svého penzionování v roce 1900 byl profesorem technické fyziky na Polytechnickém ústavu (pozdější české technice a dnešní ČVUT) v Praze, na které i později (do roku 1906) vyučoval jako soukromý docent. V letech 18721873 byl rektorem a mezi lety 1868 až 1896 sedmkrát děkanem fakulty. Prosadil, aby se od školního roku 1884–85 elektrotechnika vyučovala jako samostatný předmět[4]. V letech 1892[p 1]-1896 byl prvním předsedou České aeronautické společnosti[5].

Hojně přednášel a publikoval česky, německy, francouzsky i anglicky. Byl čestným členem různých odborných společností a velmi oblíbeným přednášejícím pro širokou veřejnost. Mezi jeho žáky patřili např. František Křižík a Milan Rastislav Štefánik, který přestoupil na Zengerovu radu ze studia stavebního inženýrství na filozofickou fakultu. Před smrtí odkázal svou knihovnu, astronomické přístroje a všechny peníze vysoké škole ve prospěch studentské nadace.

Vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Zabýval se především optikou, astrofyzikou, vlivem Slunce na meteorologické jevy, spektroskopií, výkladem seismických jevů a elektrodynamickou teorií. Věnoval se soustavnému pozorování a fotografování slunečních jevů a spektra pomocí Steinheilovy komory. V Banské Bystrici zřídil meteorologickou stanici, měřil zemský magnetizmus, vynalezl vlastní metody elektrolytické výroby stříbra a mědi.

O Zengerově všestrannosti se mohli přesvědčit návštěvníci Všeobecné zemské výstavy v Praze v roce 1891, kde prezentoval 35 původních přístrojů a 240 vědeckých publikací. Zkonstruoval velice citlivé tangenciální váhy, u nichž se místo počítání hmotnosti závaží měřil úhel sklonu ramene vahadla, univerzální rheometr (galvanometr), nutoskop (setrvačník umožňující znázornění precesních a nutačních pohybů nebeských těles), termoelektrický článek Zn-Sb, diferenciální fotometr, univerzální mikroskop, speciální helioskopický okulár pro astronomické účely, čočky z korundového a křemenného skla, navrhl postup pocínování a odcínování bílého plechu, zpracování domácích železných rud s velkým obsahem fosforu a síry, zabýval se metodikou elektrolytického získávání stříbra, mědi a niklu aj[3].

Díky jeho systému uzemněných hromosvodů se symetricky umístěnými svodiči, bylo před bleskem chráněno např. Národní divadlo. S umístěním hromosvodů na své nejznámější třistametrové stavbě se s ním radil dokonce i Alexandre Gustave Eiffel.

Všechny jeho práce nebyly bezchybné, některé vycházely ze špatných předpokladů, jiné byly příliš přeceňované, nebo se v nich autor dopustil statistických chyb. Jeho omyly jsou rozebrány v knihách Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století a Fyzika v kulturních dějinách Evropy. 3. díl Století elektřiny[1].

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 1908 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd (Dr.h.c.) Českého vysokého učení technického v Praze[6].
  • Na jeho počest dostala hlavní posluchárna české techniky na Karlově náměstí v Praze název "Zengerova posluchárna".
  • Zengerova transformační stanice – na jeho počest byla pojmenována transformační stanice na pražském Klárově (č. p. 132). Budovu z let 1929–1934 projektoval architekt Vilém Kvasnička.[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzika zkušební
  • Fysika pokusná a výkonná I./II. (1882), kterou vydal spolu s F. F. Čecháčem
  • O nové soustavě světové na základě elektrodynamických zákonů. (1890 česky, 1892 francouzsky, 1894 německy)
  • Meteorologie Slunce a předpověď počasí. (1886 německy, 1887 česky)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ustavující schůze společnosti se konala 12. května 1892

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy. 3. díl Století elektřiny. Praha: ČVUT, 2008. ISBN 978-80-01-04052-2. S. 180. 
  2. J. G. Böhm na stránkách Významní matematici v českých zemích
  3. a b KOLOMÝ, Rudolf. Významná osobnost naší fyziky 19. století: Prof. Karel Václav Zenger (1830-1908) (170let od narození vynikajícího experimentátora). Pokroky matematiky fyziky a astronomie [online]. [cit. 8.3.2013]. Roč. 2001, čís. 46, s. 144-158. Dostupné online. 
  4. ČVUT. ČVUT FEL - Historie a poslání [online]. [cit. 2013-03-08]. Dostupné online. 
  5. *SVITÁK, Pavel. Ing. Jan Kašpar a začátky motorového létání v Čechách. Pardubice: Klub přátel Pardubicka, 2010. ISBN 978-80-254-7601-7. S. 23. 
  6. ČVUT. ČVUT v Praze -:: Honoris cause ČVUT [online]. [cit. 2013-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04. 
  7. Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Malá Strana, Praha : Academia, 1999, ISBN 80-200-0771-7, str. 240

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Zenger, Václav Karel. Sv. 27, str. 582
  • NOVÝ, L. Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století. Praha: Academia, 1961. 
  • KOLOMÝ. Významná osobnost naší fyziky 19. století: Prof. Karel Václav Zenger (1830-1908) (170 let od narození vynikajícího experimentátora). Pokroky matematiky fyziky a astronomie [online]. [cit. 8.3.2013]. Roč. 2001, čís. 46, s. 144-158. Dostupné online. 
  • PAVLINCOVÁ, Helena. Karel Václav Bedřich Zenger. In: kolektiv autorů. Slovník českých filosofů. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]