Karel Krejčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: bývalého fotbalistu a později trenéra, viz Karel Krejčí (trenér).
prof. PhDr. Karel Krejčí, DrSc.
Narození 20. srpen 1904
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. června 1979 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání literární historik, spisovatel a vysokoškolský učitel
Témata Polská literatura
Významná díla Praha legend a skutečnosti
Příbuzní strýc: František Krejčí
strýc: Jan Krejčí (germanista)
strýc: Ferdinand Strejček
bratranec: Iša Krejčí
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Krejčí, člen korespondent ČSAV (20. srpna 1904 Praha[1]26. června 1979 Praha) byl český spisovatel, slavista, bohemista, významný[2] polonista, literární historik, autor popularizačních knih o Praze a vysokoškolský pedagog.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Maturoval na malostranském gymnáziu v roce 1923. Pak začal studovat bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Namísto germanistiky brzy začal studovat polonistiku. Jeho učiteli byli např. Marian Szyjkowski, Jan Máchal, Jan Jakubec a Otokar Fischer. V letech 1927–1928 absolvoval stáže na univerzitách v Krakově a ve Varšavě. V roce 1928 získal doktorský titul na základě práce Polské hnutí revoluční v letech 1830–1846 a české národní obrození. Od 1929 byl asistentem slovanského semináře na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1934 se habilitoval jako docent polonistiky prací Polská literatura ve vírech revoluce.[4] V průběhu druhé světové války, v době uzavření českých vysokých škol, působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze a dále pracoval ve Slovanském ústavu.

V roce 1945 byl jmenován mimořádným a v roce 1948 řádným profesorem polského jazyka a literatury na filozofické fakultě UK.[5] V roce 1955 byl jmenován členem korespondentem Československé akademie věd, doktorem věd (DrSc.) pro obor filologických věd se pak stal o rok později.[6]

V roce 1956 se ve funkci prorektora postavil na stranu studentů, žádajících obnovení akademických svobod. Proto byl v roce 1958 propuštěn z fakulty. Poté pracoval ve Slovanském ústavu, Ústavu jazyků a literatur a posléze v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1975 odešel do důchodu.

Působil rovněž v Klubu Za starou Prahu, byl 1977–1979 jeho předsedou.

Spisy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Sociologie literatury, Praha : Archiv Ústavu pro sociální a hospodářskou výchovu, 1944
  • Kapitoly o Jakubu Arbesovi, Praha : Československý spisovatel, 1955
  • Česká literatura druhé poloviny XIX. Století, Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1955, vedoucí autorského kolektivu
  • Úvod do dějin a kultury Polska, Praha : SPN, 1958
  • A. M. Tilschová, Praha : Československý spisovatel, 1959
  • Heroikomika v básnictví Slovanů, Praha : ČSAV, 1964
  • Česká literatura a kulturní proudy evropské, Praha : Československý spisovatel, 1975
  • Literatury a žánry v evropské dimenzi. Nejen česká literatura v zorném poli komparatistiky, Úvodní stať napsal Vladimír Svatoň. Vybral, edičně připravil, předmluvu a doslov napsal Marcel Černý. Studiorum slavicorum memoria, sv. 1. Práce Slovanského ústavu AV ČR. Nová řada, sv. 37. Praha : Slovanský ústav AV ČR : Euroslavica, 2014, ISBN 978-80-86420-47-9

Knihy o Praze[editovat | editovat zdroj]

  • Praha legend a skutečnosti, Praha : Orbis, 1967
    • ilustrace prvního vydání: Karel Müller
    • ilustrace druhého, upraveného vydání: Michal Brix, Panorama 1981
    • poslední vydání, Praha : XYZ, 2007, ISBN 978-80-86864-91-4
    • vyšlo polsky (Praga, legenda i rzeczywistość, Varšava : Panstwowy Instytut wydawniczy, 1974) a maďarsky (Prága legendái, Budapešť : Gondola Könyvkiadó, 1976)
  • Podivuhodné příběhy ze staré Prahy : Ze sbírek starých pražských legend a pověstí, Praha : Odeon, 1971
  • Růže z pražských trhů : Karolina Světlá, Popelka Biliánová, Božena Obdržálková, Praha : Odeon, 1981

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově v Praze
  2. MICHALA, Benešová; RENATA, Rusin Dybalska; LUCIE, Zakopalová. Proměny polonistiky: Tradice a výzvy polonistických studií. [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press 300 s. Dostupné online. ISBN 9788024627328. (polsky) Google-Books-ID: 1q0SBwAAQBAJ. 
  3. Krejčí, Karel, 1904-1979. biblio.hiu.cas.cz [online]. Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2017-12-04]. Dostupné online. 
  4. Hloušková, Jasna. Karel Krejčí - učitel, kolega, inspirátor. In: Opera Slavica. 1995, roč. 5, č. 3, s. 42-47 (pozn.: Habilitace v roce 1934)
  5. ĎURČANSKÝ, Marek. Karel Krejčí (1904–1979) - Akademický bulletin. Akademický bulletin AV ČR. 2008-06-25. Pozn.: Habilitace v roce 1934. Dostupné online [cit. 2017-12-04]. 
  6. Pospíšil, Ivo. K 100. výročí narození Karla Krejčího. In: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. X, Řada literárněvědné slavistiky = Slavica litteraria. 2004, roč. 53, č. X7, s. 115-117.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEŠTA, Theodor. Bibliografie prací univ. prof. PhDr. Karla Krejčího, DrSc., člena korespondenta ČSAV, s přehledem jeho vědecké činnosti : skriptum pro filosof. fak. Univ. Karlovy, Praha : Univerzita Karlova, 1970
  • BEŠTA, Theodor – ČERNÝ, Marcel. Bibliografie prací karla krejčího se soupisem důležitějších statí o něm, in: KREJČÍ, Karel. Literatury a žánry v evropské dimenzi. Nejen česká literatura v zorném poli komparatistiky, Praha : Slovanský ústav AV ČR : Euroslavica, 2014, s. 559-615
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 278–279. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 178. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]