Přeskočit na obsah

Bohumír Kozák

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumír Kozák
Rodné jménoBožimír František Kozák
Narození4. prosince 1885
Velká Lhota u Dačic
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. dubna 1978 (ve věku 92 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVokovický hřbitov
ObčanstvíČeskoslovensko
Alma materGymnázium a SOŠ pedagogická Čáslav
České vysoké učení technické v Praze
Povoláníarchitekt, kreslíř, ilustrátor, teoretik umění, historik umění, památkář, vysokoškolský učitel a inženýr
Nábož. vyznáníČeskobratrská církev evangelická
RodičeFrantišek Kozák[1]
PříbuzníLadislav Kozák[1] a Jan Blahoslav Kozák[1] (sourozenci)
Funkcepředseda (Klub Za starou Prahu; 1963–1976)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumír Kozák (pokřtěn jako Božimír František, používal ale jméno Bohumír, 4. prosince 1885, Velká Lhota u Dačic[2] – 1. dubna 1978, Praha) byl český architekt, představitel funkcionalismu, teoretik architektury, ochránce památek a ilustrátor knih o architektuře.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na evangelické faře ve Velké Lhotě u Dačic v rodině faráře ThDr. Františka Kozáka (1857–1926). Měl mladší bratry Jana Blahoslava (1888–1974) a Ladislava (1900–1988). Ten rovněž vystudoval architekturu a poté spolupracoval se svým bratrem na některých jeho projektech.

Dětství prožil v Čáslavi. Vyrůstal ve staré českobratrské rodině, což mu vštípilo svébytný žebříček hodnot, kterým se řídil celý život.

V červenci 1920 se oženil s Drahomírou (Drážou) Havelkovou (*1898), se kterou měl tři děti.[3][4]

Studia

[editovat | editovat zdroj]

Mezi roky v letech 1903–1909 vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Byl žákem Josefa Schulze a Jana Kouly.[5] Svá studia ukončil získáním titulu doktor technických věd.

Profesní život

[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení studia pracoval v ateliérech Josefa Schulze, Jana Kouly, Osvalda Polívky nebo Antonína Balšánka. Pak pracoval jako hlavní architekt ve stavební firmě Václava Nekvasila. V roce 1915 složil zkoušku úředne oprávněného civilního inženýra. Působil rovněž jako redaktor časopisu Stavba. Po první světové válce spoluzaložil projekční ateliér Dušek – Kozák – Máca.

Jeho první práce jsou provedeny ve stylu klasicistní secese. Později prošel vlivy dekorativního kubismu aby dospěl k puristickému funkcionalismu.

Spolu s akademikem Stanislavem Bechyně vypracoval řadu návrhů na přemostění Nuselského údolí. Nebyl jenom praktik, ale představil se i jako autor knih Architekt na cestách, Mluva pražské architektury, Poklady pražské architektury a řady dalších.

Angažoval se v Klubu Za starou Prahu, jehož byl v letech 1963–1976 předsedou. S Emanuelem Pochem vydal v roce 1972 jedno z mimořádně zdařilých pragensií označených jako uměleckohistorický katalog Praha – kamenný sen, ve kterém zúročil svou mimořádnou kreslířskou zdatnost a znalosti historika. Byl zvolen čestným členem tohoto významného kulturního spolku a zasazoval se o záchranu pražských památek. Bylo to například prosazení myšlenky Strahovského tunelu místo původně navrhovaného Malostranského tunelu, spolupracoval na záchraně kláštera Na Slovanech, prosadil zachování přírodního břehu Kampy a urputně, ale nakonec marně, bojoval o záchranu nádraží Těšnov.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
V roce 1926 společně s Nikolou Dobrovićem realizoval Palác Avion (dnes Luxor).

Zprvu byl ve své tvorbě ovlivněn dekorativním kubismem, později se z něj stal funkcionalistický purista.[5] Jeho největším dílem byla stavba rozsáhlého a ve své době ojedinělého komplexu Masarykových domovů 1926–1934, nyní Thomayerova nemocnice v Krči.[5] Tento areál je významným dokladem meziválečné architektury. Mezi jeho další díla patří Ústav mateřství v Krči, Palác Avion (Palác Luxor), studentské koleje Budeč a Dejvice, palác Příkopy s pasáží a bývalým kinem Sevastopol, českobratrský kostel na náměstí Před bateriemi v Střešovicích, dále v Libni a především v Nuslích.[5] Je též autorem kostela Českobratrské církve evangelické v Poličce, fary evangelického sboru v Poděbradech, evangelické fary v Čáslavi, hospodářské školy v Čáslavi a banky v Kolíně. Jeho služeb využil i prvorepublikový politik, senátor Národního shromáždění ČSR a spojenec Tomáše Masaryka Otakar Krouský, který si v roce 1927 nechal postavit jednu z ikonických staveb na pražské Hanspaulce (Na Kvintusce 5, Praha 6) Archivováno 25. 7. 2024 na Wayback Machine..

Realizované stavby v Praze

[editovat | editovat zdroj]
  • 1911–1912 průčelí domu čp. 1417, Praha 1 – Nové Město, Opletalova 25[4]
  • 1913–1914 modlitebna Bratrské jednoty Chelčického, čp. 76, Jungmannova (dnes Vinohradská třída) 68[4]
  • 1915–1917 dva sousedící secesní nájemní domy Haškova 1175/2 "Riva" a 1176/4, Praha 7 – Holešovice, spolu s Otto Mácou[6]
  • 1916 přístavba vily čp. 53, Horní Černošice, pro firmu Václav Nekvasil[4]
  • 1917 přestavba usedlosti Slovanka, Hodkovičky (dnes Praha 4)
  • 1918–1919 přestavba domu Hybernská 1674/42, spolu s Václavem Nekvasilem[7]
  • 1920–1921 nájemní domy čp. 1150–1151 a 1248–1249, Dělnická ulice, Praha 7 – Holešovice, spolu s Karlem Roštíkem[4][8]
  • 1921–1922 nájemní domy Čechova 515/11 a 514/13, Praha 7 – Bubeneč[9][4]
  • 1921–1922 dům sociální péče Mlékárenská 292/3, Praha 9 – Vysočany, spolu s Karlem Roštíkem[10]
  • 1922 nájemní domy Václavkova (tehdy Starodružiníků) 364/22 a 365/24, Praha 6 – Dejvice[11]
  • 1922–1923 nájemní dům Růžová 947/8, Praha 1 – Staré Město[12]
  • 1922–1923 českobratrský sbor U Pošty (původně U Modlitebny) 1098/6, Praha 8 – Libeň[13]
  • 1921–1926 Telegrafní a telefonní ústředna, Fibichova 1500/19-21, Praha 3 – Žižkov[4][14]
  • 1923 přestavba domu čp. 22 na Husův dům, Jungmannova 9, Praha 1 – Nové Město[15]
  • 1923 nájemní domy Umělecká 1004/3 a 1005/5, Praha 7 – Holešovice, spolupráce Otto Máca[16]
  • 1923–1924 rodinný dům Bratří Čapků (původně Úzká ulice) 1855/32, Praha 10 – Vinohrady[17] pro Stavební a bytové družstvo odboru městských úředníků při všeúřednické besedě na Královských Vinohradech.
  • 1924 noclehárna Novovysočanská 501/1, Praha 9 – Vysočany[18]
  • 1924–1926 přestavba domu čp. 977 na kancelářský dům, Senovážné náměstí 24, Praha 1 – Nové Město, přízemí v roce 1930 upravil Erwin Katona[19]
  • 1923–1925 studentská kolej Budeč, Wenzigova 1982/20, Praha 2 – Vinohrady[20]
  • 1924–1926 Palác Avion (dnes Palác Luxor), kancelářský dům s restaurací a kinem, Václavské náměstí 820/41, Praha 1 – Nové Město[21]
  • 1925–1926 Klubovna Tenisového klubu LTC Praha, Letenské sady, Praha 7 – Holešovice
  • 1927 rodinný dům čp. 905, Na Kvintusce 5, Praha 6 – Dejvice, přístavba garáže 1928[4]
  • 1927 nájemní dům čp. 635, Jugoslávských partyzánů 18, Praha 6 – Dejvice,[4]
  • 1927 vila čp. 782 V Tišině 2, Praha 6 – Bubeneč,[4]
  • 1927–1928 vlastní rodinný dům čp. 656, Pevnostní 4/Pod Hradbami 13, Praha 6 – Střešovice, spolupráce snad Franz Hruška[22] datum kolaudace: 27. červenec 1928[4]
  • 1928 rodinný dům čp. 558, Praha 6 – Střešovice, U Laboratoře 12[4]
  • 1928 rodinný dům čp. 1388, Praha 6 – Dejvice, Kozlovská 9[4]
  • 1928–1929 blok nájemních domů čp. 1420, 1417 – 1931, Jugoslávských partyzánů, Nikoly Tesly 1-11, Flemingovo náměstí, Velflíkova, Praha 6 – Dejvice[4][18]
  • 1930–1931 vila Ferdinanda Hrejsy, čp. 687, Praha 6 – Střešovice, Na Pěkné vyhlídce 1[4]
  • 1930–1931 studentská kolej Studentská 700/10, Praha 6 – Dejvice[23]
  • 1931–1932 obchodní a nájemní dům Spálená 113/57, Praha 1 – Nové Město[23]
  • 1932 vila čp. 1672, Praha 6 – Dejvice, České družiny 7[4]
  • 1932–1933 nájemní domy Za Zelenou liškou 2-14 (čp. 546-552), Praha 4 – Krč,[20] spolupráce Ladislav Kozák[4]
  • 1934 Husův sbor, Žateckých 1169/11, Praha 4 – Nusle, spolupráce Ladislav Kozák[24]
  • 1934–1935 nájemní dům Štefánikova 259/51, Praha 5 – Smíchov[25]
  • 1935 nájemní dům čp. 1154, Praha 1 – Nové Město, Biskupský dvůr 1, spolupráce Otto Máca[4]
  • 1936 nájemní dům Újezd 454/46, Praha 1 – Malá Strana, spolupráce Otto Máca[16]
  • 1936–1938 obchodní a nájemní domy s pasáží a kinem, Na Příkopě 998/31, Praha 1 – Staré Město, spolu s Antonínem Černým[26]
  • 1937–1938 nájemní dům Anglická 384/25, Praha 2 – Vinohrady[27]
  • 1937–1938 nájemní dům Plavecká 403/8 a 402/10, Praha 2 – Nové Město[28]
  • 1937–1939 kostel farního sboru Českobratrské církve evangelické, náměstí Před Bateriemi 950/22, Praha 6 – Střešovice[24]
  • 1938 přístavba zvonice a sakristie ("Švýcarské síně") k Betlémské kapli na Žižkově.
  • 1938–1939 nájemní domy Sokolovská 30/57 a 40/59, Praha 8 – Karlín, spolu s Františkem Svatošem[29]
  • 1926–1940 Masarykovy sociální ústavy města Prahy (dnes Thomayerova nemocnice), Vídeňská 800/5, 818/7, Praha 4 – Krč[30] spoluautor: Ladislav Kozák
  • 1938–1940 nájemní dům Kostelní 36/36, Praha 7 – Holešovice[31]
  • 1937–1941 kancelářský dům čp. 306, Bartolomějská 7, Praha 1 – Staré Město[27]
  • 1939–1949 nájemní dům Štěpánská (budova Chemoprojektu) 567/15, Praha 2 – Nové Město[25]
  • 1940 úprava Rudolfina, čp. 79, Praha 1 – Staré Město, spolu s Antonínem Engelem,[4]
  • 1942–1943 vestavba kina, Kolowratský palác, čp. 154, Praha 1 – Malá Strana, Valdštejnská 10[4]
  • 1941–1943 úprava Toskánského paláce, čp. 182, Praha 1 – Hradčany[4]
  • 1946 továrna Spofa čp. 1024/XI, Praha 3, Husinecká 11a[32]
  • 1951 přístavba Vinohradské tržnice čp. 1200, Praha 2, Vinohradská třída 50[4]
  • 1951 úprava školy čp. 920, Praha 2, Slezská 21, Šumavská 37, Vinohradská 54[4]
  • 1952 úpravy domu čp. 1186, Praha 1 – Nové Město, Petrské náměstí 1

Realizované stavby mimo Prahu

[editovat | editovat zdroj]
  • 1913–1914 Živnostenská banka, Kutnohorská 273/22, Kolín, spolupráce Václav Nekvasil
  • 1917 Banka, Palackého 332/4, Mladá Boleslav
  • 1922–1924 Radiotelegrafní vysílací stanice, Na Zálesí 530, Poděbrady
  • 1919–1926 Fara a kostel Církve československé husitské, Jana Karafiáta 199/24, Čáslav
  • 1925 Rumlova vila, Kolínská 282/10, Nymburk
  • 1925–1927 Hospodářská škola a internát (dnes Střední zemědělská škola), Sadová 1234/1, Čáslav, v letech 1954–1956 dostavěn internát, spolupráce P. Mareš
  • 1926–1927 Českobratrský evangelický sbor, Náměstí U Kalicha 2574/1, Prostějov[33]
  • 1927 Budova ředitelství pošt a hlavní pošta v Košicích[4]
  • 1928 Fara Církve českobratrské evangelické, Jana Karafiáta 159/16, Čáslav
  • 1928–1929 Rodinný dům Emila Picka, Pražská 778/17, Čáslav
  • 1936–1937 Kostel a fara Církve českobratrské evangelické, nábřeží Svobody 561, Polička, spolupráce Josef Mach, kostel 1936–1937, fara 1947–1948[34]

pravděpodobně je také autorem:

Návrhy staveb

[editovat | editovat zdroj]

Vedle realizovaných objektů vytvořil též návrhy, které ovšem nebyly posléze investory vybrány k realizaci.

  • V roce 1916 navrhl evangelický kostel a faru v Táboře.[4]
  • 1918 adaptace domu Kralupské rafinerie minerálních olejů čp. 1674, Hybernská ul. 42, Praha 1 – Nové Město, pro firmu Václav Nekvasil[4]
  • 1919 chlapecká a dívčí měšťanská škola, Nýřany, spoluautor Josef Mikyna, zakoupeno.[4]
  • 1920 návrh tiskárny Tribuna, spoluautor Karel Roštík[4]
  • 1920 návrh nástavby dvou podlaží domu čp. 1760, Washingtonova 2, Praha 1 – Nové Město[4]
  • 1922 přístavba 4. patra budovy hlavní pošty čp. 909, Jindřišská ulice 14, Praha 1 – Nové Město, spoluautor Karel Roštík[4]
  • 1927 návrh přemostění Nuselského údolí, spolu se Stanislavem Bechyně[4]
  • 1933 soutěžní návrh na regulační plán Kraví Hory v Brně, 3. cena (první cena nebyla udělena)[4]
  • po roce 1945 návrh Východního náměstí, Praha 10 – Vršovice[4]
  • Návrh kostela Českobratrské církve evangelické v Praze 8 – Kobylisích (pozdější kostel U Jákobova žebříku), který však nedošel realizace, neboť byl upřednostněn projekt švýcarského architekta Ernsta Gisela.[35]

Ilustrátor

[editovat | editovat zdroj]

Bohumír Kozák je rovněž autorem kreseb pražské architektury, které jsou zveřejněny v publikacích:

  • Architekt na cestách, Praha : Česká grafická Unie, 1941, úvod Josef Richard Marek
  • Menší město pražské : 51 kreseb tištěných světlotiskem, Praha : Orbis, 1950, úvodní slovo Zdeněk Wirth, za spolupráce Cyrila Merhouta
  • Mluva pražské architektury, Praha : Orbis, 1956, text Oldřich Stefan
  • Hradčany a Malá Strana, Praha : Orbis, 1962, text Emanuel Poche a Zdeněk Wirth
  • Poklady pražské architektury, Praha : Orbis, 1965, úvod František Kožík
  • Praha – kamenný sen, Praha : Orbis, 1972, text: Emanuel Poche

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Kalich. 2019.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Zprávy osobní a rodinné. Národní listy. 2. 7. 1920, s. 4. Dostupné online.
  4. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 331–332.
  5. 1 2 3 4 KLÍPA, Jan. 130 – léto 2002. Getsemany [online]. 2002 [cit. 2011-10-28]. Dostupné online.
  6. ↑ ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu, proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. 2. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN 80-85605-84-8. [Dále jen Švácha].
  7. ↑ Památkový katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2019-06-21]. Dostupné online.
  8. ↑ Švácha, str. 506
  9. ↑ Švácha, str. 505
  10. ↑ Švácha, str. 517
  11. ↑ Švácha, str. 540
  12. ↑ Švácha, str. 531
  13. ↑ NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. 1. vyd. Praha: Kalich, 2009. 561 s. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 367.
  14. ↑ Švácha, str. 507
  15. ↑ Švácha, str. 511
  16. 1 2 Švácha, str. 539
  17. ↑ Švácha, str. 503
  18. 1 2 Švácha, str. 525
  19. ↑ Švácha, str. 546
  20. 1 2 Švácha, str. 543
  21. ↑ Švácha, str. 548
  22. ↑ Švácha, str. 528
  23. 1 2 Švácha, str. 533
  24. 1 2 Nešpor, s. 371
  25. 1 2 Švácha, str. 535
  26. ↑ Švácha, str. 521
  27. 1 2 Švácha, str. 502
  28. ↑ Švácha, str. 527
  29. ↑ Švácha, str. 532
  30. ↑ Švácha, str. 542
  31. ↑ Švácha, str. 513
  32. ↑ LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní 3. díl. 1. vyd. Praha: Paseka, 2014. 308 s. ISBN 978-80-7432-503-8. S. 116.
  33. ↑ ZATLOUKAL, Pavel; KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan. In: Česká republika – architektura XX. století. Morava a Slezsko. Praha: Zlatý řez, 2005. ISBN 80-902810-2-8. Kapitola Českobratrský evangelický sbor, Prostějov, s. 262.
  34. 1 2 KOHOUT, Michal; ŠVÁCHA, Rostislav. In: Česká republika – moderní architektura. Čechy. Praha: Zlatý řez, 2014. ISBN 978-80-903826-0-2.
  35. ↑ BOUČEK, Jan. Dějiny sborového domu. Praha: Jan Bouček, 2012. 1 s.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumír_Kozák&oldid=26118160“