Bohumír Kozák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohumír Kozák
Bohumír Kozák (1885–1978).jpg
Narození 4. prosince 1885
Velká Lhota
Úmrtí 1. dubna 1978 (ve věku 92 let)
Praha
Příbuzní Ladislav Kozák
Jan Blahoslav Kozák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumír Kozák (pokřtěn jako Božimír František, používal ale jméno Bohumír, 4. prosince 1885, Velká Lhota u Dačic[1]1. dubna 1978, Praha) byl český architekt, představitel funkcionalismu, teoretik architektury a ochránce památek.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na evangelické faře ve Velké Lhotě u Dačic v rodině faráře ThDr. Františka Kozáka (1857–1926). Měl mladší bratry Jana Blahoslava (1888–1974) a Ladislava (1900–1988). Ten rovněž vystudoval architekturu a poté spolupracoval se svým bratrem na některých jeho projektech.

Dětství prožil v Čáslavi. Vyrůstal ve staré českobratrské rodině, což mu vštípilo svébytný žebříček hodnot, kterým se řídil celý život.

Oženil se s Drahomírou Havelkovou, se kterou měl tři děti.[2]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Mezi roky letech 1903–1909 vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Byl žákem Josefa Schulze a Jana Kouly.[3] Svá studia ukončil získáním titulu doktor technických věd.

Profesní život[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení studia pracoval v ateliérech Josefa Schulze, Jana Kouly, Osvalda Polívky nebo Antonína Balšánka. Pak pracoval jako hlavní architekt ve stavební firmě Vávlava Nekvasila. V roce 1915 složil zkoušku úředne oprávněného civilního inženýra. Působil rovněž jako redaktor časopisu Stavba. Po první světové válce spoluzaložil projekční ateliér Dušek – Kozák – Máca.

Jeho první práce jsou provedeny ve stylu klasicistní secese. Později prošel vlivy dekorativního kubismu aby dospěl k puristickému funkcionalismu.

Spolu s akademikem Stanislavem Bechyně vypracoval řadu návrhů na přemostění Nuselského údolí. Nebyl jenom praktik, ale představil se i jako autor knih Architekt na cestách, Mluva pražské architektury, Poklady pražské architektury a řady dalších.

Angažoval se v Klubu Za starou Prahu, jehož byl v letech 1963–1976 předsedou. S Emanuelem Pochem vydal v roce 1972 jedno z mimořádně zdařilých pragensií označených jako uměleckohistorický katalog Praha – kamenný sen, ve kterém zúročil svou mimořádnou kreslířskou zdatnost a znalosti historika. Byl zvolen čestným členem tohoto významného kulturního spolku a zasazoval se o záchranu pražských památek. Bylo to například prosazení myšlenky Strahovského tunelu místo původně navrhovaného Malostranského tunelu, spolupracoval na záchraně kláštera Na Slovanech, prosadil zachování přírodního břehu Kampy a urputně, ale nakonec marně, bojoval o záchranu nádraží Těšnov.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zprvu byl ve své tvorbě ovlivněn dekorativním kubismem, později se z něj stal funkcionalistický purista.[3] Jeho největším dílem byla stavba rozsáhlého a ve své době ojedinělého komplexu Masarykových domovů 19261934, nyní Thomayerova nemocnice v Krči.[3] Tento areál je významným dokladem meziválečné architektury. Mezi jeho další díla patří Ústav mateřství v Krči, Palác Avion (Palác Luxor), studentské koleje Budeč a Dejvice, palác Příkopy s pasáží a bývalým kinem Sevastopol, českobratrský kostel na náměstí Před bateriemi v Střešovicích, dále v Libni a především v Nuslích.[3] Je též autorem kostela Českobratrské církve evangelické v Poličce, fary evangelického sboru v Poděbradech, hospodářské školy v Čáslavi a banky v Kolíně.

bytový dům na Haškově ul. 4, v pozadí Haškova 2

Realizované stavby v Praze[editovat | editovat zdroj]

  • 1911–1912 průčelí domu čp. 1417, Praha 1 - Nové Město, Opletalova 25[2]
  • 1913–1914 modlitebna jednoty bratrské, čp. 76, Chelčiského (dnes Vinohradská třída) 68[2]
  • 1915–1917 dva sousedící secesní nájemní domy Haškova 1157/2 "Riva" a 1176/4, Praha 7 – Holešovice, spolu s Otto Mácou[4]
  • 1916 přístavba vily čp. 53, Horní Černošice, pro firmu Václav Nekvasil[2]
  • 1917 přestavba usedlosti Slovanka, Hodkovičky (dnes Praha 4)
  • 1920–1921 nájemní domy čp. 1105-1151 a 1248-1249, Dělnická ulice, Praha, spolu s Karlem Roštíkem[5][2]
  • 1921–1922 nájemní domy Čechova 514/11 a 515/13, Praha 7 – Bubeneč[6]
  • 1921–1922 dům sociální péče Mlékárenská 292/3, Praha 9 – Vysočany, spolu s Karlem Roštíkem[7]
  • 1921–1923 nájemní domy Čechova 514/13 a Čechova 515/11, Praha 7 - Bubeneč[2]
  • 1922 nájemní domy Václavkova (tehdy Starodružiníků) 364/22 a 365/24, Praha 6 – Dejvice[8]
  • 1922–1923 nájemní dům Růžová 947/8, Praha 1 – Staré Město[9]
  • 1922–1923 českobratrský sbor U Pošty (původně U Modtlitebny) 1098/6, Praha 8 – Libeň[10]
  • 1921–1926 Telegrafní a telefonní ústředna, Fibichova 1500/19-21, Praha 3 – Žižkov[11][2]
  • 1923 přestavba domu čp. 22 na Husův dům, Jungmannova 9, Praha 1 – Nové Město[12]
  • 1923 nájemní domy Umělecká 1004/3 a 1005/5, Praha 7 – Holešovice, spolupráce Otto Máca[13]
  • 1923–1924 rodinný dům Bratří Čapků (původně Úzká ulice) 1855/32, Praha 10 – Vinohrady[14] pro Stavební a bytové družstvo odboru městských úředníků při všeúřednické besedě na Královských Vinohradech.
  • 1924 noclehárna Novovysočanská 501/1, Praha 9 – Vysočany[15]
  • 1924–1926 přestavba domu čp. 977 na kancelářský dům, Senovážné náměstí 24, Praha 1 – Nové Město, přízemí v roce 1930 upravil Erwin Katona[16]
  • 1923–1925 studentská kolej Budeč, Wenzigova 1982/20, Praha 2 – Vinohrady[17]
  • 1924–1926 Palác Avion (dnes Palác Luxor), kancelářský dům s restaurací a kinem, Václavské náměstí 820/41[18]
  • 1925–1926 Klubovna Tenisového klubu LTC Praha, Letenské sady, Praha 7 – Holešovice
  • 1927 rodinný dům čp. 905, Praha 6 - Dejvice, Na Kvintusce 5, přístavba garáže 1928[2]
  • 1927 nájemní dům čp. 635, Praha 6 - Dejvice, Jugoslávských partyzánů 18[2]
  • 1927 vila čp. 782, Praha 6 - Bubeneč, V Tišině 2[2]
  • 1927–1928 vlastní rodinný dům čp.656, Pevnostní 4/Pod Hradbami 13, Praha 6 – Střešovice, spolupráce snad Franz Hruška[19] datum kolaudace: 27. červenec 1928[2]
  • 1928 rodinný dům čp. 558, Praha 6 - Střešovice, U Laboratoře 12[2]
  • 1928 rodinný dům čp. 1388, Praha 6 - Dejvice, Kozlovská 9[2]
  • 1928–1929 blok nájemních domů čp. 1420, 1417 - 1931, Jugoslávských partyzánů, Nikoly Tesly 1-11, Flemingovo náměstí, Fleingovo náměstí, Velflíkova, Praha 6 – Dejvice[20][2]
  • 1930–1931 vila Ferdinanda Hrejsy, čp. 687, Praha 6 - Střešovice, Na Pěkné vyhlídce 1[2]
  • 1930–1931 studentská kolej Studentská 700/10, Praha 6 – Dejvice[21]
  • 1931–1932 obchodní a nájemní dům Spálená 113/57, Praha 1 – Nové Město[22]
  • 1932 vila čp. 1672, Praha 6 - Dejvice, České družiny 7[2]
  • 1932–1933 nájemní domy Za Zelenou liškou 2-14 (čp. 546-552), Praha 4 – Krč[23], spolupráce Ladislav Kozák[2]
  • 1934 Husův sbor, Žateckých 1169/11, Praha 4 – Nusle, spolupráce Ladislav Kozák[24]
  • 1934–1935 nájemní dům Štefánikova 259/51, Praha 5 – Smíchov[25]
  • 1935 nájemní dům čp. 1154, Praha 1 - Nové Město, Biskupský dvůr 1, spolupráce Otto Máca[2]
  • 1936 nájemní dům Újezd 454/46, Praha 1 – Malá Strana, spolupráce Otto Máca[26]
  • 1936–1938 obchodní a nájemní domy s pasáží a kinem, Na Příkopě 998/31, Praha 1 – Staré Město, spolu s Antonínem Černým[27]
  • 1937–1938 nájemní dům Anglická 384/25, Praha 2 – Vinohrady[28]
  • 1937–1938 nájemní dům Plavecká 403/8 a 402/10, Praha 2 – Nové Město[29]
  • 1937–1939 kostel farního sboru Českobratrské církve evangelické, náměstí Před Bateriemi 950/22, Praha 6 – Střešovice[24]
  • 1938 přístavba zvonice a sakristie ("Švýcarské síně") k Betlémské kapli na Žižkově.
  • 1938–1939 nájemní domy Sokolovská 30/57 a 40/59, Praha 8 – Karlín, spolu s Františkem Svatošem[30]
  • 1926–1940 Masarykovy sociální ústavy města Prahy (dnes Thomayerova nemocnice), Vídeňská 800/5, 818/7, Praha 4 – Krč[31] spoluautor: Ladislav Kozák
  • 1938-1940 nájemní dům Kostelní 36/36, Praha 7 – Holešovice[32]
  • 1937–1941 kancelářský dům čp. 306, Bartolomějská 7, Praha 1 – Staré Město[33]
  • 1939–1949 nájemní dům Štěpánská (budova Chemoprojektu) 567/15, Praha 2 – Nové Město[34]
  • 1940 úprava Rudolfina, čp. 79, Praha 1 - Staré Město, spolu s Antonínem Engelem,[2]
  • 1942–1943 vestavba kina, Kolowratský palác, čp. 154, Praha 1 - Malá Strana, Valdštejnská 10[2]
  • 1941–1943 úprava Toskánského paláce, čp. 182, Praha 1 - Hradčany[2]
  • 1946 továrna Spofa čp. 1024/XI, Praha 3, Husinecká 11a [35]
  • 1951 přístavba Vinohradské tržnice čp. 1200, Praha 2, Vinohradská třída 50[2]
  • 1951 úprava školy čp. 920, Praha 2, Slezská 21, Šumavská 37, Vinohradská 54[2]
  • 1952 úpravy domu čp. 1186, Praha 1 - Nové Město, Peterské náměstí 1

Realizované stavby mimo Prahu[editovat | editovat zdroj]

  • 1913–1914 Živnostenská banka, Kutnohorská 273/22, Kolín, spolupráce Václav Nekvasil
  • 1917 Banka, Palackého 332/4, Mladá Boleslav
  • 1922–1924 Radiotelegrafní vysílací stanice, Na Zálesí 530, Poděbrady
  • 1919–1926 Fara a kostel Církve československé husitské, Jana Karafiáta 199/24, Čáslav
  • 1925 Rumlova vila, Kolínská 282/10, Nymburk
  • 1925–1927 Hospodářská škola a internát (dnes Střední zemědělská škola), Sadová 1234/1, Čáslav, v letech 1954-1956 dostavěn internát, spolupráce P. Mareš
  • 1926–1927 Českobratrský evangelický sbor, Náměstí U Kalicha 2574/1, Prostějov[36]
  • 1927 Budova ředitelství pošt a hlavní pošta v Košicích[2]
  • 1928 Fara Církve českobratrské evangelické, Jana Karafiáta 159/16, Čáslav
  • 1928–1929 Rodinný dům Emila Picka, Pražská 778/17, Čáslav
  • 1936–1937 Kostel a fara Církve českobratrské evangelické, nábřeží Svobody 561, Polička, spolupráce Josef Mach, kostel 1936–1937, fara 1947–1948[37]

pravděpodobně je také autorem:

Návrhy staveb[editovat | editovat zdroj]

Vedle realizovaných objektů vytvořil též návrhy, které ovšem nebyly posléze investory vybrány k realizaci.

  • V roce 1916 navrhl evangelický kostel a faru v Táboře[2].
  • 1918 adaptace domu Kralupské rafinerie minerálních olejů čp. 1674, Hybernská ul. 42, Praha 1 - Nové Město, pro firmu Václav Nekvasil[2]
  • 1919 chlapecká a dívčí měšťanská škola, Nýřany, spoluautor Josef Mikyna, zakoupeno.[2]
  • 1920 návrh tiskárny Tribuna, spoluautor Karel Roštík[2]
  • 1920 návrh nástavby dvou podlaží domu čp. 1760, Washingtonova 2, Praha 1 - Nové Město[2]
  • 1922 přístavba 4. patra budovy hlavní pošty čp. 909, Jindřišská ulice 14, Praha 1 - Nové Město, spoluautor Karel Roštík[2]
  • 1927 návrh přemostění Nuselského údolí, spolu se Stanislavem Bechyně[2]
  • 1933 soutěžní návrh na regulační plán Kraví Hory v Brně, 3. cena (první cena nebyla udělena)[2]
  • po roce 1945 návrh Východního náměstí, Praha 10 - Vršovice[2]

Ilustrátor[editovat | editovat zdroj]

Bohumír Kozák je rovněž autorem kreseb pražské architektury, které jsou zveřejněny v publikacích:

  • Architekt na cestách, Praha : Česká grafická Unie, 1941, úvod Josef Richard Marek
  • Menší město pražské : 51 kreseb tištěných světlotiskem, Praha : Orbis, 1950, úvodní slovo Zdeněk Wirth, za spolupráce Cyrila Merhouta
  • Mluva pražské architektury, Praha : Orbis, 1956, text Oldřich Stefan
  • Hradčany a Malá Strana, Praha : Orbis, 1962, text Emanuel Poche a Zdeněk Wirth
  • Poklady pražské architektury, Praha : Orbis, 1965, úvod František Kožík
  • Praha – kamenný sen, Praha : Orbis, 1972, text: Emanuel Poche

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha : Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 331-332.  
  3. a b c d KLÍPA, Jan. 130 – léto 2002. Getsemany [online]. 2002 [cit. 2011-10-28]. Dostupné online.  
  4. ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu, proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. 2. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN 80-85605-84-8. [Dále jen Švácha]. 
  5. Švácha, str. 506
  6. Švácha, str. 505
  7. Švácha, str. 517
  8. Švácha, str. 540
  9. Švácha, str. 531
  10. NEŠPOR, Zdeněk R.. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. 1. vyd. Praha : Kalich, 2009. 561 s. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 367.  
  11. Švácha, str. 507
  12. Švácha, str. 511
  13. Švácha, str. 539
  14. Švácha, str. 503
  15. Švácha, str. 525
  16. Švácha, str. 546
  17. Švácha, str. 543
  18. Švácha, str. 548
  19. Švácha, str. 528
  20. Švácha, str. 525
  21. Švácha, str. 533
  22. Švácha, str. 533
  23. Švácha, str. 543
  24. a b Nešpor, s. 371
  25. Švácha, str. 535
  26. Švácha, str. 539
  27. Švácha, str. 521
  28. Švácha, str. 502
  29. Švácha, str. 527
  30. Švácha, str. 532
  31. Švácha, str. 542
  32. Švácha, str. 513
  33. Švácha, str. 502
  34. Švácha, str. 535
  35. LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní 3. díl. 1. vyd. Praha : Paseka, 2014. 308 s. ISBN 978-80-7432-503-8. S. 116.  
  36. ZATLOUKAL, Pavel; KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan. In Česká republika – architektura XX. století. Morava a Slezsko. Praha : Zlatý řez, 2005. ISBN 80-902810-2-8. Kapitola Českobratrský evangelický sbor, Prostějov, s. 262.
  37. a b KOHOUT, Michal; ŠVÁCHA, Rostislav. In Česká republika – moderní architektura. Čechy. Praha : Zlatý řez, 2014. ISBN 978-80-903826-0-2.
  38. BOUČEK, Jan. Dějiny sborového domu. Praha : Jan Bouček, 2012. 1 s.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]