Oldřich Stefan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. Ing. arch. Dr. techn. Oldřich Stefan
Narození 4. prosinec 1900
Praha Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. května 1969 (ve věku 68 let)
Prosečnice ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzdělání ČVUT, UK
Povolání historik architektury, vysokoškolský pedagog
Ovlivněný Vojtěch Birnbaum
Vliv na Milan Pavlík (architekt)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oldřich Stefan (4. prosince 1900, Praha5. května 1969, Prosečnice) byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově (kolem 1921). V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě.

V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu (kreslení, zaměřování památek).

V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol..

Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek (Valdštejnský palác a další).

Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu.

Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již nedovolily pokračovat v pedagogické práci. Zemřel na jaře 1969 v léčebně v Prosečnici.

Členství v organizacích[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zabýval se především barokní architekturou, dílem architektů Jana Baptisty Matheye a Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Architektonické dílo - nerealizované návrhy[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Pražské baroko, Umělecká beseda, Praha, 1938 – oddíl architektura
  • Arte Italiana in Cecoslovacchia (Bohemia e Moravia) (Italské umění v Československu), Ústav italské kultury, Praha

Stavebně-historické průzkumy[editovat | editovat zdroj]

Zaměření památek[editovat | editovat zdroj]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Pražské kostely, fotografie Miroslav Chalupníček, Praha : Edice Vladimír Žikeš, 1936
  • Sloh a architektura, Praha : SVU Mánes, 1940
  • Klášter sázavský, Praha : Vyšehrad, 1940
  • Klášter blahoslavené Anežky a dílo jeho obnovy : k benedikci prvého obnoveného kostela v památném klášteře na Františku 7. března 1948, Praha : Jednota pro obnovení kláštera blahoslavené Anežky, 1948
  • Vývoj architektury ve starověku, Praha : SPN, 1949 – přednášky
  • Vývoj architektury : Středověk. Období feudalismu od rozpadu říše římské do počátků renesance, Praha : SPN, 1952
  • Mluva pražské architektury, ilustrace Bohumír Kozák, Praha : Orbis, 1956
  • Praha včerejška a zítřka, Praha : SNTL, 1956 - spoluautor

Dále otiskl řadu článků v časopisech: Volné směry, Památky archeologické, Architekt SIA, Stavba, Národní listy, Národní politika, Prager Rundschau, Štencovy sborníky, Umění, Věstník Klubu Za starou Prahu

Je autorem hesel ve slovnících:

Kompletní soupis díla je uveden ve sborníku [2].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pocta České komory architektů 2001
  2. Oldřich Stefan. Činnost publikační (rukopis 1962). In: PAVLÍK, Michal. Oldřich Stefan 1900-1969 : sborník příspěvků. Praha: ČVUT, ICOMOS, 1994. S. 33-39.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1360-1362, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • PAVLÍK, Milan. Prof. Ing. arch. Dr. techn. Oldřich Stefan. Věstník Klubu Za starou Prahu. 2000, roč. XXX (I), čís. 3. Dostupné online. ISSN 1213-4228. 
  • kolektiv autorů. In: PAVLÍK, Milan. Oldřich Stefan 1900-1969 : sborník příspěvků. Praha: ČVUT, ICOMOS, 1994.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. ISBN 80-7185-247-3. S. 189. 
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Stefan, Oldřich, s. 481-482. 
  • heslo Stefan, Oldřich. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek VI/1. S. 342-343.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]