Jan Baptista Mathey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Baptista Mathey
Narození 1630
Dijon
Úmrtí 1696 (ve věku 65–66 let)
Paříž
Povolání architekt a malíř
Významná díla Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel Panny Marie Bolestné (Mariánské Radčice)
Kostel svatého Michaela archanděla
Troja
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Arcibiskupský, později pozdně barokně přestavěný palác (vlevo), Praha
kresebná rekonstrukce paláce v podobě po matheyově přestavbě

Jan Baptista Mathey (francouzsky Jean Baptiste Mathey, italsky Giovanni Battista Mathey) (1630 Dijon1696 Paříž) byl architekt a malíř, působící v Čechách na sklonku 17. století. Architektonicky předznamenává příchod vrcholného baroka, které v Čechách reprezentují jména Jan Blažej Santini-Aichel, Kryštof Dientzenhofer a Giovanni Battista Alliprandi.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyučil se malířem, ale dnes neznáme ani jednu jeho malířskou práci. Nepochybně strávil určitý čas v Římě, který byl tehdy největším uměleckým centrem Evropy. Matheyova tvorba totiž nevykazuje žádné výrazné vlivy tehdejší francouzské architektury, ale naprosto jednoznačně je v ní cítit vliv italské, a to konkrétně římské architektury. Dodnes není zcela jasné, jak a kde se naučil projektovat, ale podle jedné poměrně pravděpodobné hypotézy zřejmě pracoval v některém římském architektonickém ateliéru jako kreslič. To by mu vskutku dávalo skvělou možnost, poznat přímo u zdroje nejen tehdy nejmodernější architektonické realizace, ale dokonce i nerealizované projekty.

Toto školení Mathey po příchodu do Čech, kam přišel v roce 1675 (stále ještě jako malíř) spolu s pražským arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna, velmi dobře zužitkoval. Většina jeho realizací byla pochopitelně prováděna pro arcibiskupa a s ním spřízněné šlechtice i církevní řády. Stavěl například ale i na Pražském hradě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Františka Serafinského[editovat | editovat zdroj]

Jeho první a hned nejlepší realizací byl pražský křižovnický kostel svatého Františka Serafinského u Karlova mostu. V této zdánlivě jednoduché stavbě Mathey prokázal perfektní znalost soudobé římské architektury. Převýšený centrální kostel s kopulí umístěnou na základně tvořené mohutnou hmotou lodi s konkávně vykrojenými rohy, a perfektně provedenou dórskou tesanou kamennou fasádou by byl velmi kvalitním počinem i v samotném Římě. V Praze však takový kostel nepochybně působil jako naprosté zjevení. Je také známo, že už Matheyovi současníci si nechávali obkreslovat plány této mimořádné stavby.

Arcibiskupský palác[editovat | editovat zdroj]

Mathey také projektoval přestavbu arcibiskupského paláce v Praze na Hradčanech. I zde prokázal suverénní znalost římské architektury. Jako v Praze naprosté novum opatřil střední část paláce o patro vyšším výhledovým pavilonem. Fasáda paláce byla řešena přísně osově, opět s dokonale zvládnutým tvaroslovím provedeným ve štuku a s kamenným portálem a nad ním umístěným balkonem.

Toskánský palác[editovat | editovat zdroj]

Toskánský palác

Podobné charakteristiky, zde ovšem dokonce ve „zdvojeném“ provedení, vykazuje také nedaleký, dříve Trčkovský, později Toskánský palác. Tato rozměrná, dodnes horní polovině Hradčanského náměstí dominující budova s dvojicí vjezdů, na nimi umístěnými výhledovými pavilony a terasou osazenou sochami představujícími antická božstva mezi nimi opět jasně dokládá Matheyovo architektonické mistrovství. Zatímco Arcibiskupský palác byl komponován na střední osu v rytmu A-B-A, pak Toskánský palác používá dokonce rytmus A-B-A'-B-A, přičemž A' zde znamená právě přítomnost výhledové terasy.

Letohrádek Trója[editovat | editovat zdroj]

Trojský zámek, Praha

Další velmi významnou realizaci Jana Baptisty Matheye je Šternberský letohrádek Troja. Tato stavba představuje klasickou římskou villu suburbanu, neboli příměstskou vilu. Nebyla určena k trvalému bydlení, nýbrž pouze k pořádání slavností, hostin a koncertů. Proto také byla opatřena rozsáhlou zahradou, oborou, vinicí a dalšími nezbytnostmi. Architektonicky se zde opět setkáváme s velmi precizně komponovanou stavbou, jejímž centrem je velký sál. Ten (podobně jako výhledové pavilony u výše zmíněných staveb) o výšku jednoho patra převyšuje zbytek stavby. Po stranách sálu jsou přiložena nižší boční křídla obsahující salony. Na která v pravém úhlu navazují ještě krátká křidélka, tvořící před zahradním průčelím poměrně intimní prostor. Kromě velkého sálu pak ovládá siluetu vily ještě dvojice shodně vysokých schodišťových věží, které ovšem opět sloužily nejen ke komunikaci, ale také k výhledu. Velký sál je pak přístupný vskutku pompézním dvojitým schodištěm, osazeným sochami Georga a Paula Heermannových z Drážďan.

Se zámkem Trója je spojen ještě jeden pozoruhodný detail, kterým je písemně doložená účast Kryštofa Dientzenhofera na výstavbě zámku. Tento doklad je mimochodem zároveň prvním dokladem stávky v Českých zemích. Nález tohoto dokladu vedl k předpokladu, že Mathey ve skutečnosti není autorem zámku, ale že je jím Kryštof Dientzenhofer. Tento závěr je však chybný, ale dobře nám ukazuje tehdejší architektonickou praxi. Kryštof totiž nebyl pouze architektem, ale také majitelem stavební firmy. Jako takový pochopitelně také prováděl i cizí projekty. Mathey navíc sice mohl projektovat, ale nesměl (stejně jako později Santini) své stavby provádět, protože nebyl vyučeným stavitelem, ale disponoval pouze potvrzením o malířském školení, které představitelům pražského stavitelského cechu pochopitelně nestačilo.

Další realizace[editovat | editovat zdroj]

Pokračovatel Jan Blažej Santini[editovat | editovat zdroj]

Po Matheyově smrti přebírá a dokončuje mnohé Matheyovy zakázky Jan Blažej Santini-Aichel. Důvodem může být to, že u Matheye otec pracoval. Pravděpodobné je však i to, že se Santini vyučil právě u Matheye. Bezpečně totiž víme, že Santini nebyl vyučen u příslušníka stavitelského cechu. Navíc i Santini pracuje s římským architektonickým tvaroslovím se stejnou jistotou, jako předtím Mathey. Santini navíc přebírá i okruh stavebníků a ve svém díle na Matheye navazuje. Jak už bylo řečeno, mají tito architekti společné i to, že ani jeden z nich nebyl architektem vyučeným podle cechovních regulí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.santini.cz/cz/jan-baptista-mathey
  2. http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/129-kaple-nejsvetejsi-trojice-na-horce
  3. http://www.broumovsko.cz/cz/kostely-na-broumovsku/kostel-sv-jiri-a-martina-martinkovice
  4. http://www.krasnecechy.cz/krasna-mista/kladske-pomezi/kostel-sv-jiri-a-sv-martina-v-martinkovicich

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MORPER, Johann Joseph. Der prager Architekt Jean Baptiste Mathey (Matthaeus Burgundus) : Studien zur Geschichte des prager Barock. München : Callwey, 1927. Dostupné online. Půdorysy, fotografie a popisy pražských kostelů, klášterů a paláců i mimopražských klášterů, kostelů a zámků, jež projektoval Jean Baptiste Mathey.. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]