Kryštof Dientzenhofer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kryštof Dientzenhofer
Ruhmeshalle Muenchen Chr. Dienzenhofer Baumeister-1.jpg
Narození 7. července 1655
St. Margarethen (Brannenburg)
Úmrtí 20. června 1722 (ve věku 66 let)
Praha
Místo pohřbení Malostranský hřbitov
Povolání stavitel, architekt
Děti Kilián Ignác Dientzenhofer
Jindřich Dientzenhofer
Hnutí baroko
Významná díla Kostel Všech svatých
Kostel svatého Michaela archanděla
klášter klarisek (Cheb)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kryštof Dientzenhofer (7. července 1655 St. Margarethen, Bavorsko20. června 1722 Praha[1]) byl český stavitel německého původu. Proslavil se jako významný architekt vrcholného baroka.

Kryštof Dientzenhofer je jedním z nejvýznamnějších představitelů iluzivního baroka a ve své době byl jedním z nejvyhledávanějších stavitelů. Jeho díla patří k vrcholům české, ale i evropské barokní architektury. Navázal na práci úspěšných vlašských stavitelů, kteří působili v Čechách, jako například Luraga, Orsiho či Carattiho. Nejvíce si však cenil italských mistrů Borrominiho a zejména Guariniho.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z hornobavorské stavitelské rodiny. Byl synem Georga Dientzenhofera (1614–1673), který se narodil nedaleko obce Bad Feilnbach. I další čtyři Kryštofovi bratři se stali významnými staviteli:

  • Georg (1643–1689), např. klášterní kostel ve Waldsassenu a bývalý jezuitský kostel (dnes kostel sv. Martina) v Bamberku
  • Wolfgang (1648–1706), např. poutní kostel P. Marie Pomocné v Ambergu
  • Leonhard (1660–1707), např. nová biskupská rezidence v Bamberku
  • Johann (1663–1726), např. klášterní kostel v opatství Banz nebo zámek Weißenstein

Kryštof Dientzenhofer se vyučil zedníkem a roku 1677 se přestěhoval do Čech, kde se živil jako polír u mistra. Roku 1685 se oženil s Annou, vdovou po staviteli Janovi Jiřím Aichbauerovi.[2] V roce 1689 dostal povolení provozovat stavitelskou činnost, v této době už pracoval společně s Abrahamem Leuthnerem na stavbě zámku v Ostrově u Karlových Varů.

Roku 1698 začal působit v Chebu. V západních Čechách v dalších letech realizoval řadu staveb např. pro tepelské premonstráty (mj. kostel Narození svatého Jana Křtitele v Úterý, kostel svaté Kláry v Chebu nebo obnovovací práce hospodářského dvora a zámečku v Hamrníkách). O dvacet let později začal samostatně stavět i v Praze.

Se svojí ženou měl Kryštof pět dětí, které se narodily v letech 1685–1695. Byli to Kateřina (* 1685), Martin (* 1687, později přijal řeholní jméno Tobiáš), Kilián Ignác (* 1689), Jindřich (* 1692) a Marie Anna. Jeho syn Kilián Ignác je slavný barokní architekt a stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pro jeho stavby je typické dokonalé provedení detailů, jako jsou hlavice či patky sloupů a další stavební prvky. Při stavbě chrámů u nás poprvé použil složité klenební konstrukce, kde se rafinovaně prostupují geometrické plochy. Spolehlivě je ovšem doložen pouze jako stavitel.[3] Autorství projektů některých staveb je výsledkem bádání různých historiků architektury, ale tvůrčí vklad architekta není spolehlivě doložen a v řadě případů je zpochybňován.

Bývá mu připisována skupina staveb dynamického baroka, ke kterým patří kaple Zjevení Páně ve Smiřicích, kostel svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně, kostel svaté Markéty v břevnovském klášteře, kostel svaté Kláry v Chebu a barokní areál SkalkaMníšku pod Brdy. Nesporně působil jako klášterní stavitel břevnovsko-broumovského kláštera a také jako pevnostní stavitel v Chebu i v Praze. K zajímavým pracím se řadí například přestavba Písecké brány pražského opevnění na Brusce nebo dům U zlaté lilie na Malém náměstí na Starém Městě pražském. Spolupracoval na mnoha dalších stavbách v Čechách. Na posledních dílech již spolupracoval se svým synem Kiliánem Ignácem, u něhož brzy rozpoznal jeho výtvarný talent.

Některé stavby v Praze[editovat | editovat zdroj]

Některé stavby mimo Prahu[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 
  2. Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-03-07]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. S. 137. 
  4. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Příprava vydání Pavel Vlček. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 91. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUBÍN, Antonín. Dinzenhoferové a jejich slavná díla v království Českém : s 26 obrazovými přílohami a současnou podobiznou Kiliána Dinzenhofera. Praha: Stivín, 1908. 
  • HORYNA, Mojmír, a kol. Dientzenhoferové. Praha: Akropolis, 1998. ISBN 80-85770-68-7. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 121. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D-Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 204-205. 
  • PREISS, Pavel; VILÍMKOVÁ, Milada. Ve znamení břevna a růží. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1989. 340 s. ISBN 80-7021-013-3. 
  • FRANZ, Heinrich Gerhard. Christoph Dientzenhofer. In: Neue Deutsche Biographie(NDB). Band 3. Berlín: Duncker & Humblot, 1957. Dostupné online. ISBN 3-428-00184-2. S. 648.
  • VLČEK, Pavel. Stavitel Kryštof Dientzenhofer. In: Historická architektura. Věda. Výzkum. Praxe. Sborník k poctě Milana Pavlíka. Praha: Jalna, 1995. S. 201–212.
  • ZIMMER, Hans. Die Dientzenhofer. Ein bayerisches Baumeistergeschlecht in der Zeit des Barock. 1. vyd. Rosenheim: Rosenheimer Verlagshaus Alfred Förg, 1976. 120 s. ISBN 9783475521492. 
  • VILÍMKOVÁ, Milada; BRUCKER, Johannes. Dientzenhofer: Eine bayerische Baumeisterfamilie in der Barockzeit. Rosenheim: Rosenheimer Verlagshaus, 1989. 272 s. ISBN 3-475-52610-7. 
  • Dientzenhofer, Baumeisterfamile. In: Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder. Bd. 1 A-H. München: R. Oldenbourg Verlag, 1979. Dostupné online. ISBN 3-486-44051-9. S. 247, 248.
  • GORYS, Erhard. Tschechische Republik: Kultur, Landschaft und Geschichte in Böhmen und Mähren (DuMont-Kunst-Reiseführer). Köln: DuMont, 1994. ISBN 978-3770128440. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]