Kostel svatého Jana Nepomuckého (Hradčany)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Vojenský kostel svatého Jana Nepomuckého na Hradčanech
Vojenský kostel svatého Jana Nepomuckého na Hradčanech
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Praha 1-Hradčany
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie Čechy
Diecéze arcidiecéze pražská
Odkazy
Adresa Kanovnická
11900 Praha 1-Hradčany
Ulice Kanovnická
Kód památky 39590/1-902 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel sv. Jana Nepomuckého před opravou, s bílou fasádou

Kostel sv. Jana Nepomuckého se nachází na nároží ulic U kasáren a v Kanovnické ulice na pražských Hradčanech, vzdálen přibližně 200 metrů od Hradčanského náměstí, poblíž Nového Světa. Kostel je barokní novostavba u kláštera voršilek od Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Jana Nepomuckého

Kolem roku 1700 přibyl na Hradčany řád voršilek, který si postavil vlastní klášter, tímto druhý v Praze. Sestra jedné z místních řeholnic Anny Johanky byla Terezie Veronika Krebsová a sehrála důležitou roli v průběhu kanonizace sv. Jana Nepomuckého. Při soudním řízení odpřisáhla, že se v klášteře roku 1701 po modlitbě ke sv. Janovi zázračně uzdravila. Byl to vůbec první ze čtyř zázraků, které měl sv. Jan vykonat. Bylo proto rozhodnuto o výstavbě nového kostela, který by nahradil stávající kapli sv. Anny a byl by zasvěcen právě sv. Janovi Nepomuckému. Se stavbou se začalo 20. října 1720, položením základního kamene. Zpočátku vedl stavbu pražský architekt Kryštof Dientzenhofer. Ten však roku 1722 zemřel a práci převzal jeho syn Kilián Ignác. Byla to první sakrální stavba tohoto architekta. Kostel byl dokončen v roce 1728, rok před kanonizací sv. Jana Nepomuckého. Slavnostní vysvěcení provedl pražský arcibiskup František Ferdinand Khünburg až roku 1729.

Klášter Voršilek se během své dlouhé historie neustále potýkal s finančními problémy. Dvakrát musely voršilky platit výpalné - poprvé Švédům, potom Prusům. V roce 1784 byl zchátralý klášter zrušen Josefem II. a 34 voršilek se přestěhovalo o druhého kláštera na Nové Město. Do roku 1861 budova sloužila jako sklad soli, vnitřní vybavení bylo rozprodáno. Například vzácný Reinerův obraz z hlavního oltáře Apoteóza sv. Jana, na němž je světec znázorněn s Pannou Marií, Ježíškem a svatou Annou, oslavován světicemi Anežkou Římskou, Cecílií, Barborou, Agátou, Voršilou, Angelou Merisi a bl. Zdislavou z roku 1727 se dostal do Severočeského muzea v Liberci.

Po roce 1861 se kostela ujali pražští evangelíci a sloužil jako vojenský pro posádku z kasáren na Pohořelci.

V roce 1902 byl chrám navrácen zpět katolické církvi, zdokumentován a adaptován. Bylo do něj instalováno historické vybavení z barokního kostela sv. Vojtěcha u Prašné brány, zbořeného kvůli stavbě Obecního domu. Po druhé světové válce byl kostel zrušen, vzápětí ho však církev získala zpět a přeměnila na arcibiskupský. V roce 2001 byl změněn na vojenský. Je místem modliteb za padlé vojáky a za mír na celém světě.

V 70. letech 20. století byl doplněn oltář a ambon podle návrhu sochaře Karla Stádníka.

Svatba v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech s pohledem na oltář a ambon od Karla Stádníka

Popis[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Kostel je barokní sálová stavba na oválném půdorysu, orientovaná netradičně na západ. Průčelí dominuje hodinová věž, v jejím výklenku je socha sv. Jana Nepomuckého mezi anděly, v nadpraží hlavního vchodu jsou na volutovách dvě kopie soch alegorií (Staré a Nové Církve?) z dílny Václava Matěje Jäckla. Originál jedné z nich byl předán do Lapidária Národního muzea.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Klenba je zaklenutá českou plackou a je vyzdobena monumentální iluzivní freskou od Václava Vavřince Reinera, znázorňující nejrozsáhlejší cyklus legendy o životě a zázracích sv. Jana Nepomuckého.

Mezi vyobrazeními zázraků nechybí Zázračné uzdravení ruky Terezie Veroniky Krebsové z Mejnova.[1] Její sestra Anna Johanka Krebsová žila jako řeholnice v tomto klášteře pod vedním abatyše Eleonory hraběky Berkové z Dubé. Proto se Terezie po neúspěšném léčení z domovského města Mostu vydala k sestře do Prahy. Když jí ani pražští ranhojiči nepomohli a hrozilo, že přijde o celou paži zachvácenou snětí, zjevila se jí Božská rada, aby zahájila devítidenní půst a modlitby k Janovi. Šestý den, kdy se řeholnicím zdálo, že Terezie umírá, zjevil se jí v nebeském světle Jan a ujistil ji, že se uzdraví, jakmile přijme Svátost oltářní. Klášter však tehdy ještě neměl kostel, jenom malou kapli sv. Anny. Terezie s vypětím posledních sil vstala a odešla do kostela v sousední Loretě. Zázrak uzdravení ruky se dostavil ihned po svatém přijímání. Terezie žila ještě 16 let a roku 1717 byla pohřbena v děkanském kostele Panny MarieMostě. Tento zázrak byl důvodem založení kostela blahoslaveného Jana.

Hlavní oltář pochází ze zbořeného kostela sv. Vojtěcha a nese obraz Zajetí sv. Jana Nepomuckého od Jana Kryštofa Lišky. Nad ním se vznáší figurka andílka s jazykem sv. Jana, pozůstatek sochařské výzdoby z dílny Václava Matěje Jäckla, která se dochovala torzovitě.

Klášter a špitál[editovat | editovat zdroj]

Po levé (severní) straně kostela je budova kláštera s dvorem. Vpravo směrem k Loretánské ulici se nachází barokní špitál sv. Antonína a sv. Alžběty, založený ve 14. století Janem Očkem z Vlašimi a zcela přestavěný Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Ekert, Posvátná místa král. hl. m. Prahy, díl II., Praha 1884, s. 326-327

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Ekert: Posvátná místa královského hlavního města Prahy, díl II., Praha 1884, s. 326-328.
  • Svatý Jan Nepomucký 1393 - 1993, katalog výstavy BNM v Mnichově a kláštera premonstrátů na Strahově, editoři Johanna von Herzogenberg a Jan Royt. Praha 1993.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]