Aichbauerovský dům
| Aichbauerovský dům | |
|---|---|
.jpg) Západní průčelí přední budovy v Nosticově ulici | |
| Účel stavby | |
penzion | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před 1683 |
| Přestavba | 2. polovina 18. století |
| Stavebník | Jan Jiří Achbauer starší |
| Další majitelé | Kryštof Dientzenhofer, Antonín Haffenecker |
| Poloha | |
| Adresa | Nosticova č.p. 465/2, Malá Strana, Praha 1,  Česko |
| Ulice | Nosticova |
| Souřadnice | 50°5′4,4″ s. š., 14°24′24,25″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 44458/1-844 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aichbauerovský dům, někdy zvaný také Dientzenhoferovský dům, je dům v Praze 1 na Malé Straně, Nosticova ulice č.p. 465/2. Kromě architektonické hodnoty má i kulturněhistorický význam jako rodný dům Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie a popis[editovat | editovat zdroj]
Dům se nachází na parcele ohraničené na západní straně Nosticovou ulicí, na severu bývalou jízdárnou Nostického paláce, na východě bývalým Zlomkovským mlýnem. Na jižní straně je areál parkoviště u Divadla Kampa (někdejší Malé Nosticovo divadlo).
Základy stavby jsou pozdně renesanční a jsou až z let po parcelaci tzv. Lazarovské zahrady v roce 1600. Dům na tomto místě byl majetkem vdovy Marty Millerové, s níž se roku 1656 oženil stavitel Jan Jiří Aichbauer; po její smrti se znovu oženil s Annou Marií Langovou. Před rokem 1683, kdy zemřel, provedl radikální přestavbu a rozšíření objektu, kdy ze staré stavby prakticky nic nezbylo. Vznikl jednopatrový dům s mansardovou střechou, výrazně odsazený od Nostické ulice a uzavírající někdejší uličku. Původní vstupní průčelí na západní straně je tříosé, ve střeše je dvojice vikýřových oken. Jižní fasáda je jednoduchá, s nepravidelně umístěnými okny (z této strany dům zakrývá nevzhledný přízemní objekt, který je součástí parkoviště). Na východní straně je terasa se schůdky k Čertovce a protože dům není příliš vysoko nad vodou, nemá sklepy.[1]
S vdovou po J. J. Aichbauerovi se roku 1685 oženil Kryštof Dientzenhofer, který tu bydlel až do roku 1704.[2] V roce 1689 se tu narodil jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer.
.jpg)
Po smrti Anny Dientzenhoferové získal dům dvorní tesař Josef Löffler a v roce 1765 ho koupil stavitel Antonín Hafenecker.[3] Pravděpodobně on provedl klasicistní úpravy domu, zejména nově přistavěl přízemní budovu směrem k Nosticově ulici, jejíž průčelí má pásovou bosáž a výraznou korunní římsu s vlysem, zdobeným festony s ovocem.
V 90. letech 20. století byl objekt přebudován na pension. Je majetkem Hlavního města Prahy.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Aichbauerovský dům - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-03]. Dostupné online.
- ↑ Poche (1987), s. 276
- ↑ Vlček (1999), s. 532
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 171.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 276.
- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7. S. 531–532.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nosticova 2 na Wikimedia Commons
