Weißenstein (Pommersfelden)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Weißenstein (Pommersfelden)
Pommersfelden BW 2011-07-27 17-04-34.JPG
Základní informace
Sloh barokní architektura
Architekt Johann Dientzenhofer
Poloha
Adresa Pommersfelden, NěmeckoNěmecko Německo
Souřadnice
Weißenstein
Red pog.svg
Weißenstein
Další informace
Web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na zámeckou budovu přes hlavní dvůr, směrem od stájí
Pohled do zámeckého dvora. V levé části zámek, v pravé část velké stáje
Pohled na zámecký areál od jihu

Zámek Weißenstein (v neněmeckých textech psáno též Weissenstein) leží v obci Pommersfelden asi 20 km jižně od města Bamberg ve spolkové zemi Bavorsko. Nechal si ho postavit Lothar Franz von Schönborn v letech 1711 až 1718 jako své letní sídlo. Zámek se stavěl podle plánů Johanna Dientzenhofera za přispění Johanna Lucase von Hildebrandta.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámek představuje významný krok ve vývoji německé pozdně barokní palácové architektury. Vybudoval ho pro sebe Lothar Franz von Schönborn (1655 – 1729), kníže-biskup z Bambergu a arcibiskup a kurfiřt z Mohuče. Zámek byl stavěn jako čistě soukromá letní rezidence a proto byl financován pouze ze soukromých zdrojů stavebníka. Protože však Lothar Franz jakožto kurfiřt a tudíž volitel císaře úspěšně podporoval zvolení císaře Karla VI., ten mu jako vyjádření vděčnosti daroval 150 000 guldenů. Tato částka pokryla větší část všech nákladů.

Stavebník patřil k velkým osobnostem barokní doby a měl, stejně jako celé jeho početné příbuzenstvo, velkou vášeň pro stavění. Jeho velký zámek však nelze chápat čistě jako luxus v dnešním smyslu slova, tvořil spíše přirozenou a nezbytou součást barokního životního stylu. Lothar Franz byl navíc sám amatérský architekt, a proto se velmi zajímal i o stavbu svého zámku. Dbal především o to, aby stavba měla francouzskou commodité, pohodlí, komfort, praktické uspořádání.

Za architekta si zvolil známého Johanna Dientzenhofera. Jako konzultanty pak pozval slavného francouzského architekta Germain Boffranda, a prostřednictvím svého synovce ve Vídni, Friedricha Karla, získal pomoc i od rakouského architekta Johanna Lucase von Hildebrandta. Poslední architekt, který se podílel na stavbě, je Maximilian von Welsch, dvorní architekt z Mainz. Welsch v Pommersfeldenu postavil v letech 1718 – 1719 velké stáje uzavírající zámecký komplex.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Hlavní zámecké schodiště

Zámecký areál se rozkládá na velkém obdélníku, který dělí dvě na sebe kolmé osy. První osa dělí areál na část, kde stojí samotný zámek a část se stájemi a hospodářskými budovami. Druhá osa tvoří osu budov. Podél ní se na obě strany rozkládají všechny přísně symetrické budovy. Samotný zámek se skládá ze tří křídel ve tvaru velkého „U“ a tvoří tak velký cour d`honneur, čestný dvůr. Ten lemují výrazné nárožní pavilony. Nejvýraznější částí je však ústřední pavilon vystupující hluboko do čestného dvora. Tato centrální část obsahuje kromě saly terreny a hlavního zámeckého sálu především rozlehlé schodiště, díky němuž se především zámek stal slavný. Nápad postavit nezvykle velké a monumentální schodiště pochází pravděpodobně od samotného Lothara Franze. Podoba schodiště však svědčí o profesionálním architektovi. Původní návrh Johanna Dientzenhofera podrobil J. L. Hildebrant kritice a přepracoval ho. Je tudíž hlavním autorem této části. Vznikl velký, tři patra vysoký halový prostor s dvojramenným schodištěm. Celý prostor pak obklopují dvě patra světlých galerií. Celé schodiště nesloužilo primárně komunikaci (schody vedou jen z přízemí do prvního, hlavního patra), ale representaci, barokním ceremoniálům a slavnostnímu vítání návštěv. Schodiště zakončuje velká klenba, na níž je vymalována freska (z let 1718 – 1719) s iluzivní architekturou a symbolickým pohledem do nebe s antickými bohy a bohyněmi. Uprostřed se nachází Apollón ve voze taženým čtyřmi bílými koňmi symbolicky osvětlující personifikace čtyř kontinentů, jež se nacházejí na jednotlivých stranách klenby (Evropa, Asie, Amerika a Afrika). Autorem nástropní malby je Johann Rudolf Byss. Ostatní zámecké prostory a sály, jakož i celý exteriér jsou dílem Johanna Dientzenhofera. Ten propůjčil zámeckému exteriéru monumentální výraz s korintskými sloupy a pilastry vysokého řádu. Všechny zámecké budovy jsou postavené z místního velmi světlého pískovce, který přispěl k názvu Weissenstein. Zámek představuje význačný počin v civilní architektuře počátku 18. století v Německu. Poučení z něho čerpal například i Balthasar Neumann při stavbě biskupské residence ve Würzburgu.

Pohled na fresku hlavního schodiště

Zámek Weissenstein je dodnes v majetku rodiny Schönbornů. Je však přístupný také veřejnosti. Při prohlídce je možné navštívit hlavní schodiště, salu terrenu, hlavní sál (mramorový), několik galerií a soukromé komnaty Lothara Franze, především jeho ložnici, kabinet, pracovnu, přijímací pokoj a jídelnu. Lothar Franz byl nejen milovníkem architektury, ale také umění. V jeho době čítala sbírka obrazů na 2000 položek. Dodnes je na zámku kolem 600 obrazů, z nichž mnohé jsou mistrovské kusy. Ve sbírkách lze například nalézt umělce jako: van Dyck, Rubens, Brueghel, Giordano, Tizian, Artemisia Gentileschi, Dürer a mnoho dalších. V malé galerii visí také dva obrazy od Petra Brandla: personifikace zraku a sluchu. V ložnici zámeckého pána visí nad krbem obraz Svatého Františka (svatého patrona Lothara Franze) od Jana Kupeckého. Interiéry zdobí také několik bust samotného majitele.

K zámku přiléhal též francouzský park. Ten byl od roku 1786 postupně přetvořen v anglický krajinný park. Také ten je zpřístupněn veřejnosti.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]