Jan Kupecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Kupecký
Autoportrét se ženou, 1711
Autoportrét se ženou, 1711
Narození 1666
Pezinok
Flag of Hungary (1915-1918; angels; 3-2 aspect ratio).svg Uhersko
Úmrtí 16. července 1740
Norimberk
Electoral Standard of Bavaria (1623-1806).svg Bavorské kurfiřtství
Národnost česká
Povolání portrétista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kupecký, též Johannes Kupezky (1666 Pezinok16. července 1740 Norimberk), byl český barokní malíř, autor řady portrétů. Působil na Slovensku, v Itálii, VídniNorimberku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Kupecký, jako řada lidí tehdejší doby, byl synem protestantů (Českých bratrů) z Mladé Boleslavi, kteří utekli na Slovensko před náboženskou perzekucí. Místo jeho narození není přesně doloženo. Uvádí se Pezinok, kde se jeho rodiče usadili po odchodu z Čech. Veškeré záznamy z místní fary však byly zničeny při požáru v roce 1832.[1] Podle jiných pramenů se mohl narodit v Praze ještě před emigrací. [2] [3] On sám se ke svému českému původu hlásil a ke jménu připojoval přídomek Bohemus.[4]

V patnácti letech se Kupecký začal učit u švýcarského malíře Benedikta Klause, který pracoval na rekonstrukci zámku v Holíči a později s ním odešel do Vídně. [5][3] Ve svých dvaceti letech Kupecký odešel za dalším vzděláním do Itálie. Přes krátký pobyt v Benátkách se dostal do Říma. Zpočátku žil v nuzných poměrech, ale pomocí přátel se mu podařilo získat práci v malířské dílně. Při tom studoval díla slavných italských malířů a zdokonaloval svou techniku. Postupně si našel svůj vlastní malířský styl a začal se uplatňovat jako malíř portrétů. V Římě mu pomohl proslavit se Aleksander Benedykt Sobieski, syn polského krále Jana III. Sobieského.[1] O jeho italských dílech ovšem víme velice málo. Z tohoto období pochází např. Portrét M.Kreisingera v Národní galerii nebo Autoportrét v galerii Uffizi ve Florencii. [5]

V roce 1707 po více než dvacetiletém pobytu Kupecký opustil Itálii a usadil se ve Vídni. Jeho portrétní umění si brzy získalo mnoho obdivovatelů a přineslo mu zakázky od příslušníků vídeňského dvora. Namaloval řadu reprezentativních portrétů členů královské dynastie (prince Evžena Savojského), různých aristokratů a v Karlových Varech, dokonce ruského cara Petra I. Bohatou sérii doplňují obrazy jeho rodiny, přátel a autoportréty nebo portréty neznámých osob. Jeho obrazy z tohoto období jsou barevně rozmanitější, dekorativně okázalejší, ale zachovaly si věcnost a cit pro míru. Příkladem je Podobizna malíře miniatur K.Bruniho nebo Autoportrét z Národní galerie, či Podobizna umělcovy rodiny v Muzeu krásných umění v Budapešti.[5] Ve Vídni se Kupecký věnoval také grafické tvorbě, o čemž svědčí dochované rytiny s portréty a žánrovými náměty. [1]

V roce 1709 se oženil se Zuzanou Klausovou, dcerou svého prvního učitele. Narodily se jim dvě děti: Franziska zemřela ve věku tří let na zápal plic a Christoph Johann zemřel jako sedmnáctiletý na neštovice. [1] Manželství nebylo šťastné také kvůli Zuzaniným nevěrám.[3]

Po svém návratu do Vídně navštívil Kupecký několikrát také česká města. V roce 1712 portrétoval v Karlových Varech ruského cara Petra I., jeho pobyt v Praze je doložen Podobiznou Paní Sreyvoglové a dívčím portrétem H.F.Wussinové z r. 1716.[5] Při svém pobytu v Praze spolupracoval s Petrem Brandlem, což se projevilo na plátnech Alegorie malířství a Alegorie sochařství. [3][1]

Roku 1723 odešel Kupecký se svoji rodinou do Norimberku, protože měl obavy z možných perzekucí kvůli svému evangelickému smýšlení. Jeho díla z tohoto období jsou ovlivněna holandskou malbou. Mají temnější kolorit a působí prostě, intimně a neokázale. Mezi nejkrásnější díla patří jeho autoportréty a Podobizna Michaela Kreisingera ve stáří z konce 20. let 18. století. Na některých dalších obrazech je však patrný podíl pomocníků a spolupracovníků, kteří působili v jeho dílně.[3][5]

Poslední roky života byly poznamenány předčasnou smrtí syna a také dnou, která mu bránila v malování. Své rozpoložení přenesl i do svých obrazů. Na svém posledním autoportrétu se ztvárnil jako nemocný, zatrpklý muž. Jan Kupecký zemřel 16. července 1740.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Seznam referencí[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e VOPAŘILOVÁ, Magdaléna. Obraz Davida Hoyera od Jana Kupeckého v Lipsku [online]. Praha: UK, 2018 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. 
  2. DVOŘÁK, František. Ján Kupecký. 1. vyd. Bratislava: Slovenské vydavatelstvo krásnej literatúry, 1955. 160 s. 
  3. a b c d e CODR, Milan; GLÜCKSELIG, Josef. Přemožitelé času sv. 4. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Jan Kupecký, s. 176-180. 
  4. Jan Kupecký | ARTMUSEUM.CZ. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. 
  5. a b c d e POCHE, Emanuel, a kol. Encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vyd. Praha: Academia, 1975. S. 254. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NYÁRI, Alexander. Der Porträtmaler Johann Kupetzky : sein Leben und seine Werke. Wien, Pest, Leipzig: Hartleben, 1889. (němčina) 
  • ŠAFAŘÍK, Eduard. Johann Kupezky (1667–1740). Prag: Orbis, 1928. (němčina) 
  • ŠAFAŘÍK, Eduard Alexandr. Johann Kupezky (1666-1740): Gesamtwerk. Erste Ausgabe. V Brně: Moravská galerie, 2014. Svazek I a II. ISBN 978-80-7027-283-1.
  • JELENEW, Nikolai. Peter der Große und Johann Kupetzky. Prag: [s.n.], 1942. (němčina) 
  • DVOŘÁK, František. Kupecky. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1955. 
  • ZÚBEK, Ľudo. Ján Kupecký. Bratislava: L. Mazáč, 1938. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]