Guarino Guarini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Guarino Guarini
Guarino Guarini.jpg
Narození 17. ledna 1624
Modena
Úmrtí 6. března 1683 (ve věku 59 let)
Milán
Povolání architekt a matematik
Významná díla Santuario della Consolata (Turín)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Camillo-Guarino Guarini (7. ledna 1624, Modena6. března 1683, Milán) byl italský matematik, filosof a známý představitel italské vrcholné barokní architektury. Guarini vytvářel stavby se složitými půdorysy, které modeloval velmi dynamickým způsobem. Známým dílem je kostel San Lorenzo v Turíně a kaple Sacra Sindone u Turínského chrámu.

Je považován za nejdůležitějšího následovníka Francesca Borrominiho, byl o generaci mladší, trpěl stihomamem, neustále podezříval okolí že ho chce zavraždit/otrávit a odmítal vyjít za brány Turína.[zdroj?] V korespondenci arcibiskupa turínského je označen za hypochondrickou povahu.

Už v mládí vstoupil do řádu theatinů, vystudoval kolej na Quirinalu. Pěstoval vědeckou činnost (matematika, astronomie, přírodní vědy, teologie..). Působil jako učitel na různých theatinských kolejích, byl v Paříži, ale roku 1666 se usídlil v Turíně. Theatini si projektovali a stavěli své kostely sami a tak pravděpodobně i Guarini získal architektonické znalosti. Patřil k největším filozofům své doby, v Paříži vydal 1665 dílo Platica Philosophica (800 stran filozofických textů), byl stoupencem Aristotelova učení, racionalista.

Sepsal také obsáhlý traktát o architektuře Architettura Civile, který doprovodil bohatou sérií mědirytů se svými projekty, ty ale vyšly dříve (1668), text až 1737. Spis vydal turínský architekt Bernardo Vittone, vyšel i v moderní edicích v letech 1964 a 1968. Jedná se o systematický výklad o architektuře rozdělený do 5 dílů, vychází z Vitruvia i z důležitých renesančních architektů 15. a 16. století.

Vliv na českou barokní architekturu[editovat | editovat zdroj]

kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou
Kostel San Annunziata dei Teatini v Messině

Guarini měl velký vliv na českou barokní scénu. Odkaz jeho architektury, například formování průčelí konkávními a konvexními prvky ze Santa Annunziata v Mesině (později zničeno zemětřesením), nalezneme u stavby kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou od architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela.

Kostel Panny Marie božské prozřetelnosti v Praze[editovat | editovat zdroj]

Neprovedený projekt pro theatiny, kteří sídlili v Nerudově ulici v Praze, dnes na místě Santiniho kostela. Měl vliv na rozvoj českého radikálního baroka – kostel sv. Mikuláše na Malé Straně. Loď ze tří jednotek, prostřední je osmiboká a dva ovály, všechny mají boční oválné kaple s průniky – šestiúhlý presbytář a 6 sloupů u oltáře. Zprohýbané průčelí, kolem dokola obíhá nepřerušená vrstva kladí. Stavby české radikální skupiny mají tři jednotky a průčelí, ale nemají souvislé kladí. Průčelí sv. Mikuláše na Malé Straně (17021703) má navíc sloupy a uprostřed vložený konkávní ohyb.

Rozdíl v architektuře Guarina Guariniho a Francesca Borrominiho[editovat | editovat zdroj]

Borromini usiluje o jednolitost prostoru, kdy používá boční kaple, presbytář, ale všechno slévá jakoby do jednoho kusu. Guarini vytváří prostor mnohem členitější, skládá ho dohromady z relativně izolovaných prostorových jednotek vodorovně i svisle. Ten se tak sestavuje, z mnoha výrazně odlišných vrstev – tzv. teleskopický prostor (R. Wittkower). Borrominiho kostely mají výrazně symbolický ráz, jakýsi druh emblematické symboliky, která výrazně odkazuje k zasvěcení kostela, jeho stavebníkovi. Architekt používá výraznou číselnou symboliku. U Guariniho se to tak výrazně neprojevuje, podle některých historiků v sobě jeho kostely nemají nic symbolického. Rozhodně, ale jeho stavby symboliku mají. Jde o jiný druh symboliky, než u Borrominiho. Guarini svoje kostely stavěl jako obrazy světa (jak Bůh stvořil svět), silně v to věřil. Bůh tvořil svět na základě matematických a geometrických základů, což odkazuje k Platonské teorii, proto by měla být označena jako kosmologická symbolika.

Compendio della sfera celeste, 1675

Stavby[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]