Guarino Guarini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Guarino Guarini
Guarino Guarini.jpg
Narození 17. ledna 1624
Modena
Úmrtí 6. března 1683 (ve věku 59 let)
Milán
Povolání architekt, matematik a inženýr
Významná díla Santuario della Consolata (Turín)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Camillo-Guarino Guarini (7. ledna 1624, Modena6. března 1683, Milán) byl italský matematik, filosof a významný představitel italské vrcholné barokní architektury. Guarini vytvářel stavby se složitými půdorysy, které modeloval dynamickými konstrukcemi. Známým dílem je kostel San Lorenzo v Turíně a kaple Sacra Sindone Turínské katedrály, navrhoval také divadelní dekoraci.

Je považován za nejdůležitějšího následovníka Francesca Borrominiho, byl o generaci mladší. Měl konfliktní povahu, trpěl obavami, že bude otráven, určitou dobu odmítal opustit Turín.[zdroj?] V korespondenci arcibiskupa turínského je označen za hypochondrickou povahu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Modeně jako syn Raimonda a Eugenie Marscottových. Bydleli na Canale Grande, vedle kláštera theatinů, do kterého malý Guarino a tři jeho bratři chodili do školy. Proto již v 15 letech, v září roku 1639 vstoupil do řádu theatinů, a spolu se svým starším bratrem Eugeniem v říjnu téhož roku odešel do Říma, kde započal noviciát v klásteře San Silvestro na Quirinalu. V jejich koleji studoval matematiku, astronomii, teologii a přírodní vědy. Po otcově smrti koncem roku 1640 se rozhodl v řádu zůstat, protože jeho vědecké a technické ambice uspokojovalo studium současné architektury a laboratoř, v níž projektoval a ověřoval své konstrukce [1] V lednu roku 1647 byl vysvěcen na kněze a v letech 16481649byl pověřen vedením stavby kostela San Vincenzo, který byl stavěn již od roku 1617 podle návrhu Paola Reggianiho. Od roku 1650 vykonával funkci pokladníka a kontrolor řádových financí, ještě téhož roku probošt zjistil nesrovnalosti v účetnictví jeho bratra Eugenia, pro spory byl Guarino funkce zbaven a jmenován profesprem filozofie, Eugenio profesorem práv. Na generální kapitule theatinů v roce 1654 byl Guarino jmenován proboštem kláštera theatinů v Modeně, kde vyvolal další spor s vévodou Alfonsem IV. d’Este a roku 1655 z Modeny odešel.

V letech 1657-1660 působil jako učitel v různých theatinských kolejích, byl v Paříži, v Messině, Lisabonu, roku 1666 se usadil v Turíně. Theatini si projektovali a stavěli své kostely sami a tak pravděpodobně i Guarini získal architektonické znalosti. Patřil k předním filozofům své doby, v Paříži vydal 1665 dílo Platica Philosophica (800 stran filozofických textů), byl stoupencem Aristotelova učení, racionalista.

Sepsal také obsáhlý traktát o světské architektuře Architettura Civile, který doprovodil sérií mědirytů podle svých starších projektů, proto ilustrace vyšly dříve (1668) a s textem až roku 1737. Spis vydal turínský architekt Bernardo Vittone, vyšel i v moderní edicích v letech 1964 a 1968. Je to systematický výklad o architektuře, rozdělený do 5 dílů, vychází z Vitruvia a z italských renesančních architektů 15. a 16. století.

Vliv na českou barokní architekturu[editovat | editovat zdroj]

kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou
Kostel Santissima Annunziata dei Teatini v Messině

Guarini podobně jako Borromini měl vliv na rozvoj české architektury radikálního baroka, například na kostel sv. Mikuláše na Malé Straně. Loď ze tří jednotek, prostřední je osmiboká a dva ovály, všechny mají boční oválné kaple s průniky – šestiboký presbytář se šesti sloupy u oltáře. Zprohýbané průčelí s průběžným kladím . Stavby české radikální skupiny mají tři jednotky a průčelí, ale nemají souvislé kladí. Průčelí sv. Mikuláše na Malé Straně má navíc sloupy a uprostřed vložený konkávní ohyb. Zvlněná dvorní fasáda Palazza Carignano má také určité paralely. Příbuznost fasády kostela Santa Annunziata v Mesině (později zničeného zemětřesením), nalezneme u stavby kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou od architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela. Souhrnně bývá Guariniho vliv na české architekty nazýván guarinismus[2]

Jediný projekt, který Guarini vytvořil přímo pro Prahu, byl návrh na kostel Panny Marie Öttingenské, datovaný rokem 1679, který již nestihl realizovat a není ani jasné, zda měl kostel stát při pražském klášteře theatinů v Nerudově ulici na Malé Straně, nebo v Břevnově, na místě kaple Panny Marie Öttingenské, zvané Kajetánka. Malostranský kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci, který pro theatiny v Nerudově ulici po Guariniho smrti v 80. letech 17. století navrhl anonymní architekt, je stylově blízký římskému baroku, bývá přesvědčivě připsán architektu Matheyovi nebo Domenicovi Orsimu[3].

Charakeristika Guariniho architektury[editovat | editovat zdroj]

Borromini usiluje o jednotu prostoru chrámvých lodí s bočními kaplemi a presbytářem. Guarini se Borrominiho vzory inspiroval, určitě římským kostelem San Carlo alle quattre fontane. Vytváří prostor mnohem členitější, skládá ho z prostorových jednotek (sloupů, říms, oblouků arkád, ad.) vodorovně, diagonálně, v křivkách i svisle. Tím podle Rudolfa Wittkowera sestavuje mnohovrstevný, tzv. teleskopický prostor. Borromini v projektech kostelů užívá číselnou symboliku, mají číselně a ikonograficky symbolický ráz. Jejich emblematická symbolika odkazuje k zasvěcení kostela, jeho stavebníkovi a provozovateli. Guariniho kostely podle některých historiků v sobě nemají nic symbolického. Jeho stavby mají především široký výrazový rejstřík, jsou rozmanité. Rezidence Savojských králů v Racconigi představuje strohý klasicizující římský barok s monumentálním účinem a bohatě členěnými klenutými sály; proto byl palác prohlášen za světovou památku UNESCO. Palazzo Carignano v Turíně se hlavní frontou hlásí rovněž k matematicky strohé architektuře římské, zadní fasáda je však zvlněná. Kostely jsou v plastické modelaci výrazově nejbohatší. Jde o jiné pojetí než u Borrominiho. Guarini svoje kostely stavěl jako odraz světa stvořeného Bohem. Bohu podle Platonské teorie přisuzoval tvůrčí schopnosti matematické a geometrické. kosmologická symbolika je obsažena v názvu i textech jeho spisu Kompendium o nebeské klenbě (Compendio della sfera celesta).

Stavby[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nicoletta Marconi: Biografický slovník Italů, díl 60, Řím 2003, heslo Guaarino Guarini (italsky)
  2. Pavel Vlček, Kilian Ignaz Dientzenhofer und Johann Lukas von Hildebrandt. Zur Problematik des Guarinismus in Mitteleuropa. In: Umění, časopis Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, roč. 52, č. 4, (2004,) s. 310-331
  3. Pavel Vlček:Umělecké památky Prahy 3, Malá Strana. Academia Praha 1999, s. 82-84

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]