Mojmír Horyna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mojmír Horyna
Horyna.jpg
Narození 23. března 1945
Praha
Úmrtí 26. ledna 2011 (ve věku 65 let)
Praha
Povolání historik a pedagog
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. PhDr. Mojmír Horyna (23. března 1945 Praha26. ledna 2011 Praha) byl český historik umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1963–1970) a roku 1968 absolvoval studijní pobyt na Vídeňské univerzitě a na Institut für Kunstgeschichte ve Štýrském Hradci. V roce 1973 obhájil diplomovou práci na téma pražských sochařských vrcholně barokních oltářních nástavců, kterou později rozšířil a obhájil i jako práci rigorózní.[1]

V letech 1969–1970 byl asistentem ve Sbírce starého českého umění NG a poté byl pracovníkem státní památkové péče (KSSPPOP Pardubice, SÚRPMO Praha, 1972–1987). V atelieru stavebně-historického průzkumu Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze zpracoval řadu stavebně-historických průzkumů.

V letech 1988–1990 byl odborným pracovníkem sbírky starého českého umění NG. Po roce 1990 byl odborným asistentem, od roku 1993 docentem[2] UDU FF UK v Praze pro obor teorie a dějiny umění. V letech 1997 a 1998 studijní pobyty v Českém historickém ústavu v Římě. Od roku 2000 do r. 2006 byl ředitelem Ústavu pro dějiny umění FF UK, od roku 2001 profesorem UK Praha pro obor dějiny umění. Přednášel dějiny barokního umění též v Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK. Roku 2006 byl prorektorem UK pro akademické kvalifikace. Zastával funkce v odborných komisích pro umění a památky, byl členem Vědecké rady ředitele NPÚ Vědecké rady Univerzity Karlovy, Vědecké rady Ministerstva kultury ČR, Sboru expertů Senátu Parlamentu ČR.

U příležitosti jeho šedesátých narozenin byla v Mariánské Týnici v roce 2005 odhalena jeho busta Oldřicha Karbana jako výraz vděčnosti duchovnímu otci rekonstrukce poutního kostela v Mariánské Týnici. V roce 1999 obdržel cenu ČLF za vědeckou publikaci Jan Blažej Santini-Aichel (1998).

Zemřel zcela nečekaně 26. ledna 2011 po krátké nemoci.[3] Roku 2011 ho ocenila UHS in memoriam.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se především umění baroka, zvláště barokní architektuře, ale také baroknímu sochařství. Mezi jeho odborné zájmy ovšem patřila také architektura 19. století, architektonický vývoj Prahy a ochrana kulturních památek. Už v době studií se Horyna také účastnil tajných filozofických seminářů profesora Jana Patočky a hluboký zájem o německou a francouzskou filozofii uplatnil i ve svých textech o architektuře.

Hojně publikoval studie v odborných časopisech, popř. sbornících, stal se spoluautorem několika významných souborných knih a podílel se na řadě výstav o umění českého baroka, především na monumentální výstavě Sláva barokní Čechie v roce 2001. Je považován za nejlepšího znalce díla J. B. Santiniho-Aichela a jednoho z nejerudovanějších odborníků na problematiku české a středoevropské barokní architektury. Kromě architektonického díla Jana Blažeje Santiniho-Aichela se jmenovitě věnoval také dílu Kryštofa Dientzenhofera, jeho syna Kiliána Ignáce Dientzenhofera a dalším významným postavám české, především vrcholně barokní architektonické tvorby. [4][5]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Busta Mojmíra Horyny v Mariánské Týnici
  • Architektura baroka. Praha na úsvitu nových dějin, Praha 1988, spoluautor
  • Zámek Hořovice, Praha 1996
  • Parlament České republiky, Praha 1996, spoluautor
  • Mnichovo Hradiště, Praha 1996, spoluautor
  • Obnova, konzervace a rekonstrukce památek, Praha: 1997, spoluautor
  • Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998
  • Dientzenhoferové, Praha 1998
  • Memento mori, Praha 1998, spoluautor
  • Santini. Stavby Jana Blažeje Santiniho na Žďársku, Žďár nad Sázavou 1999
  • Toskánský palác v Praze, Praha 1999, spoluautor
  • Černínský palác v Praze, Praha 2001
  • Valdštejnský palác v Praze, Praha 2002, spoluautor
  • Chvála tvaru. Fotografie Vladimíra Uhra, Praha 2004
  • Památky Plzeňského kraje, Plzeň 2004, spoluautor
  • Kostel nejsvětějšího Salvátora a Vlašská kaple. Praha - Staré Město, Kostelní Vydří 2006 (s P. Oulíkovou)
  • Kostel sv. Ignáce z Loyoly. Praha - Nové Město, Kostelní Vydří 2006 (s P. Oulíkovou)
  • Zámek Zbraslav, Praha 2006
  • Kostel sv. Klimenta Odolena Voda, Odolena Voda 2007 (s P. Oulíkovou)
  • Kostel sv. Kateřiny na Novém městě pražském, Praha 2008 (s R Hugem, M. Mádlem, P. Preissem)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mojmír Horyna, Pražská retáblová tvorba mezi léty 1680–1730
  2. Habilitační práce: Gotika a baroko v sakrální architektuře Jana Blažeje Santiniho
  3. Úmrtní oznámení
  4. Ve Žďáru si připomněli narození architekta Jana Santiniho: „Santiniho význam připomněl zřejmě největší znalec jeho díla, prorektor Univerzity Karlovy Mojmír Horyna, …“
  5. Kostel Sv. Jana Nepomuckého: „Profesor Mojmír Horyna, největší znalec Santiniho, autor zevrubné monografie, říká: ...“

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 478-480, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Oulíková P, K šedesátým narozeninám historika umění Mojmíra Horyny, Bulletin UHS 17, 2005, č. 2, s. 20
  • Biegel R, Laudatio k udělení ceny UHS Mojmíru Horynovi in memoriam, Bulletin UHS 23, 2011, č. 2, s. 43-45

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]