Plasy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Plasy
Letecký pohled na levobřežní část města.

Letecký pohled na levobřežní část města.

znak obce Plasyvlajka obce Plasyznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0325 559351
kraj (NUTS 3): Plzeňský (CZ032)
okres (LAU 1): Plzeň-sever (CZ0325)
obec s rozšířenou působností: Kralovice
pověřená obec: Plasy
historická země: Čechy
katastrální výměra: 57,13 km²
počet obyvatel: 2 628 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 350 m n. m.
PSČ: 331 01
zákl. sídelní jednotky: 6
části obce: 6
katastrální území: 6
adresa městského úřadu: Plzeňská 285
331 01 Plasy
starosta / starostka: Zdeněk Hanzlíček
Oficiální web: www.mestoplasy.cz
E-mail: posta@mestoplasy.cz

Plasy
Red pog.svg
Plasy
Zdroje k infoboxu a částem obce

Plasy (latinsky a německy Plass) jsou město v okrese Plzeň-sever, 21 km severně od Plzně, s počtem obyvatel přes 2500. Plasy jsou součástí Mikroregionu Dolní Střela. Město vzniklo okolo stejnojmenného kláštera, který je národní kulturní památkou.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Hluboká kotlina obklopená příkrými stráněmi, ve které Plasy leží, byla vytvořena řekou Střelou a několika jejími drobnými přítoky – Lomanským potokem, Žebnickým potokem a Hlubočicí. Rovná údolní niva v nadmořské výšce 320 m tvořící dno kotliny je protáhlá od severozápadu k jihovýchodu ve směru toku řeky, její délka je 2,3 km a šířka přibližně 900 m. V druhé polovině 19. století byla západní část nivy upravena na anglický park, jeho součástí se stala Velká louka a Opatovská louka, rybník ve středu i lípy v jeho okolí.

Příkré svahy kotliny se zvedají až k vrcholkům kopců o více než 100 m nade dnem údolí. Řeka Střela vtéká do kotliny z kaňonu přehrazeného malou vodní nádrží mezi kopci Bor a Masné krámy nedaleko vsi Horní Hradiště. Střela protéká severovýchodní částí nivy až k areálu kláštera, kde je na esovitém úseku přehrazena jezem. Z něj část vody odtéká do někdejšího mlýnského náhonu a dále přes klášterní nádrže do Královské stoky, jež prochází pod budovou konventu a ústí zpět do řeky u mostu silnice I/27. Střela pokračuje dále ke konci kotliny, na pravém břehu je doprovázena mohutnými lípami Aleje vzdechů, kde vtéká do kaňonu mezi kopci Špitál a Panholec a pokračuje k Nebřezinám, kde se do ní vlévá Kaznějovský potok. Kromě kopců svírajících Střelu na vtoku a výtoku je kotlina obklopena ještě na severní straně nejvyšším Klíčníkem, na západní straně Kolem a na jihu Vápennou pecí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klášter

Město vyrostlo okolo plaského cisterciáckého kláštera, jehož zakládací listinu podepsal v roce 1144 kníže Vladislav II. (asi 1110–1174). Samotný klášter stojí na místě staršího knížecího dvorce. Klášter zažil dvě období vzestupu, z nichž prvé ukončily husitské války a druhé zrušení kláštera Josefem II. v roce 1785. Majetek kláštera po jeho zrušení přešel do správy náboženského fondu.

19. století[editovat | editovat zdroj]

Do zrušení patrimoniální správy v roce 1850 nebyly Plasy vnímány jako město či vesnice, ale jen jako širší součást bývalého kláštera. V roce 1826 koupil celé plaské panství v dražbě státní ministr a kancléř rakouského císařství Klemens Wenzel von Metternich, který je v Plasech také pochován v rodinné hrobce, kterou nechal ještě týž rok postavit (zemřel roku 1859). Poté, co získaly Plasy nového pána, nastalo období rozvoje – kníže Metternich rychle započal s výstavbou továrny na zpracování železné rudy – litiny, při výstavbě příjezdových komunikací byly zbořeny některé budovy klášterního areálu včetně kostela Panny Marie Růžencové. Materiál ze zbořených objektů byl použit při výstavbě továrny a domků pro dělníky v okolí hutě.

Bývalá železářská huť

Na počátku 40. let 19. století byla zahájena výstavba státní silnice z Plzně do Žatce (dnes silnice I/27). Zatímco dřívější trasa vedla po staré zemské stezce přes Oboru, Nebřeziny do Kralovic a Plasům se vyhýbala, nová silnice vedla z Kaznějova přes Rybnici do Plas a odtud dále přes Sokolku na Kralovice. Ačkoli trasa státní silnice v Plasích přeťala klášterní areál a vedla k zániku zahrady před konventem, přivedla do Plas dopravu, a tím i oživení.

Po zrušení patrimoniální správy se v roce 1850 konaly první volby do obecního zastupitelstva. Zvolené zastupitelstvo, ve kterém zasedalo i několik úředníků plaského panství, patrně nemělo o funkci jasnou představu, a tak zvolilo za starostu knížete Klementa Metternicha. Ten považoval volbu za projev uznání své péče o blaho obyvatel Plas, přijal ji a z praktických důvodů pověřil jejím výkonem prvního radního Matěje Hölzla. Situaci vyřešilo okresní hejtmanství v Kralovicích vypsáním nových voleb, ve kterých byl Hölzl potvrzen do funkce starosty.

Roku 1852 se z Nebřezin do Plas přestěhovala poštovní sběrna a o tři roky později se stala poštovním úřadem. V roce 1872 se po přívalových deštích rozvodnila řeka Střela, situaci katastrofálně zhoršilo protržení hráze Mladotického rybníka. Při povodni zahynuli v Plasích dva lidé, řeka odnesla dva domy, poškodila množství dalších, zničila jez a náhon k železné huti. Povodeň způsobila velké škody na stavbě železniční tratě Plzeň–Žatec, která byla na katastru obce Plasy budována od června 1871. Zatímco na úseku z Plzně do Plas byl dopravní provoz zahájen 21. ledna 1873, úsek z Plas do Mladotic se zpozdil. V roce 1875 zanikla železná huť – doprava železné rudy ze vzdálených lokalit výrobu prodražovala. Metternichové v bývalé železárně začali vyrábět barvy, ale i tento pokus skončil neúspěchem.

Dokončená železniční trať se spolu se státní silnicí stala katalyzátorem rozvoje místních živnostníků a podniků. Na konci 19. století v Plasích pracovala pila, parní pivovar, parní mlýn, bylo zde pět hostinců, čtyři kupci a lékárna. V Plasích sídlil farní úřad, pětitřídní škola, četnická stanice, telegrafní úřad, zmíněný poštovní úřad a stanice státních hřebců. Rozvíjel se i společenský život – v Plasích působil pěvecký spolek Střela, úřednická beseda, občansko-řemeslnická beseda, dobrovolný hasičský sbor, odbor Národní jednoty pošumavské, odbor Červeného kříže, spořitelní a záložní spolek a všeodborová dělnická organizace Rovnost. Do vzniku samostatného Československa k těmto spolkům a organizacím přibyly místní organizace sociální demokracie, tělocvičná jednota Sokol, Dělnická tělocvičná jednota a včelařský spolek.

20. století[editovat | editovat zdroj]

Starosta Hynek Vavřík zvolený v roce 1902 navrhl, aby se Plasy ucházely o povýšení na městys. Opakované úsilí o povýšení bylo však neúspěšné, mimo jiné proto, že obec neměla vlastní školní budovu. Od roku 1906 měly Plasy obecního strážníka, zároveň byla zahájena výstavba veřejného osvětlení obce lihovými lampami.

Po první světové válce vyvíjely místní dělnické organizace snahu o posílení svého vlivu v zastupitelstvu obce, které v prosinci 1918 přijalo usnesení, že zasedání budou s předstihem veřejně oznamována a budou veřejná. Občané v poválečných letech hromadně opouštěli církve, věřící měli v roce 1921 už jen těsnou většinu.

Na začátku roku 1920 se začal řešit problém elektrifikace. Obec uvažovala o možnosti výstavby vlastní elektrárny, ale nakonec zvolila připojení k elektrifikaci okresu. Staré nefunkční lihové veřejné osvětlení bylo postupně nahrazeno elektrickým. Kromě elektrifikace musela obec řešit nedostatek bytů. Silnou snahu o získání budovy bývalé prelatury a pozdějšího zámku od správy velkostatku k úpravě na byty ukončuje až zamítavé stanovisko památkového úřadu.

Na jaře 1928 se plaští občané pokusili vyvolat přemístění okresních úřadů z Kralovic do Plas; snaha vrcholila roku 1931 neúspěšným jednáním na ministerstvu vnitra. Neúspěšná je i průběžná snaha povýšit Plasy na město – Plasy v té době měly z urbanistického hlediska městský charakter s velkolepými historickými budovami a několika drobnými průmyslovými podniky, sídlila zde řada obchodníků a řemeslníků a na rozdíl od okolních vsí zde absentovaly selské usedlosti (na okolní půdě hospodařil velkostatek). V letech 1934–1935 byla na pozemku u státní silnice, který byl kdysi smetištěm a později byl upraven pro pomník padlým vojínům, vystavěna budova obecního úřadu – radnice.

Po Mnichovské dohodě a zabrání českého pohraničí Německem nastal značný příliv obyvatel, jejichž počet přesáhl 2000; stav setrval do konce druhé světové války. Dne 10. května 1945 dorazilo do Plas několik vojáků sovětské armády, druhého dne je následovala dělostřelecká jednotka. Sovětská armáda v Plasích setrvala do ledna 1946.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů [2]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 2700 2777 2623 2623 2891 2896 3305 2783 2886 2836 2768 2691 2621 2572
Počet domů 248 272 291 300 337 369 552 692 669 696 662 792 827 870

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Plasích.

Klášter Plasy[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Klášter Plasy.

Bývalý cisterciátský klášter založený roku 1144. Dnešní areál kostela, klášterních a hospodářských budov je dílem předních vrcholně barokních architektů z konce 17. a první poloviny 18. století. K nejzajímavějším součástem kláštera patří dřevěné podvodní základy kláštera a gotická královská kaple. Klášter je národní kulturní památkou.

Plaská škola[editovat | editovat zdroj]

Budova bývalé základní školy dle projektu H. Zápala

Škola byla založena při klášteru v roce 1781. Roku 1865 byla zvolena místní školní rada se starostou A. Reichenbachem v čele. Dvoutřídní škola byla v té době umístěna v přízemí konventu kláštera, kde setrvala až do 30. let 20. století. V roce 1921 předložila místní školní rada plány nové školy od plzeňského stavitele Drnce. Realizaci oddálila kromě finanční problémů i snaha přiškolených obcí Rybnice a Babina zbavit se povinnosti přispět na stavbu nové školy, což se Rybnici rozhodnutím o vyškolení (r. 1926) skutečně podařilo. Babina žádala o vlastní samostatnou školu, přičemž jednání se protahovala a oddalovala stejně jako rozhodnutí o škole v Plasích.

V roce 1931 se plaská obec rozhodla převzít povinnosti obce Babiny a v prosinci 1932 byla výstavba nové školy schválena. Plasy si vypůjčily u tří peněžních ústavů 1,4 milionu korun a v létě byla zahájena stavba podle projektu architekta Hanuše Zápala. V probíhající hospodářské krizi sloužila stavba i ke zmírnění těžké sociální situace nezaměstnaných, které obecní úřad určoval jako pomocné síly. V roce 1934 byla stavba dokončena.

V nové školní budově se učilo do července 1941, kdy byla vyklizena a byl v ní zřízen tábor pro německou mládež. Žáci se přestěhovali zpět do konventu a výuka probíhala i v místních hostincích.

V současnosti slouží budova střední odborné škole s nabídkou výuky čtyřletých oborů agropodnikání, obchodní akademie a veterinářství, domovu mládeže, školní jídelně a domu dětí a mládeže Kopretina. (Komplex mateřské školy, základní školy a gymnázia se nachází v jiné části města, na tzv. akademickém vršíčku v těsném sousedství krajského archivu.)

Další památky[editovat | editovat zdroj]

Znak města[editovat | editovat zdroj]

CoA of Plasy.svg

Znak města navrhl v roce 1978 historik Jan Pelant a upravil tehdejší předseda městského národního výboru Josef Palma.[3] Jeho návrh měl čtvrcený štít se zlatou šesticípou hvězdou v prvém modrém poli, zelený lipový list nakoso položený ve druhém a třetím stříbrném poli a konečně bílou řádovou lilii ve čtvrtém červeném poli. Městský národní výbor však požádal o změnu ve třetím poli, a tak je na dnešním znaku pětilistá růže se zlatým středem a zelenými kališními listy. Znak připomíná spjatost města s klášterem, lipový list potlačené nevolnické povstání v roce 1680.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází dvě důležité dopravní spojnice ve směru sever–jih: silnice I/27 a železniční trať Plzeň–Žatec. Krizovým dopravním místem jsou serpentiny na obou stranách I/27 a úzký zalomený most přes řeku Střelu. Na zmíněných úsecích došlo k mnoha nehodám včetně smrtelných.

V roce 2006 začalo plánování obchvatu Plas spočívající hlavně v přemostění údolí, což by významně urychlilo dopravu. V roce 2006 začalo plánování opravy a narovnání mostu přes Střelu.

Zeleň[editovat | editovat zdroj]

Střed Plas

Veškerá zeleň ve městě je chráněna a zařazena do různých kategorií ochrany. V jižní části údolní nivy se nachází chráněné lipové stromořadí Alej vzdechů. Lipová výsadba pokračuje i na hrázi rybníka a navazuje na ni bariérové stromořadí olší, které jako součást anglického parku rozdělují severní část Velké louky. Ta byla v 80. letech 19. století pod vedením knížete Richarda Metternicha upravena ve stylu anglického parku. Spolu s parkovými úpravami byl vybudován zavodňovací systém a plocha Velké louky byla obhospodařována jako produkční louka. Dendrologickou architekturu kotliny dotvářejí břehové porosty u řeky Střely.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Antonín Wiehl

Významní obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2015-02-03]. S. 318, 319, záznam 68. Dostupné online.  
  3. Plaský zpravodaj, č. 2, roč. XVIII, 2008, str. 7.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kronika regionu, ročník 2002/2003, číslo 6 a 7, Karel Rom, 2002
  • Jiří Čarek: Městské znaky v českých zemích, Academia Praha 1985

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]